Bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza začal objíždět ČR a vyvracet mýty o EU. Je totiž toho názoru, že Češi jsou vůči EU skeptičtí, protože podléhají lžím a dezinformacím. Pouze 39 procent lidí u nás považuje dle nejnovějšího průzkumu členství v EU za pozitivní, jsme nejpesimističtější z celé Unie. Euro také nechceme, podle čísel Eurobarometru jsou proti dvě třetiny obyvatel. Má Tomáš Prouza pravdu, nebo nás EU prostě zklamala?

Pan Prouza si může objíždět ČR třeba dům od domu a může si plkat, co chce. Lidé nejsou ovce. Když se nedaří naočkovat jim lásku ke slavné EU za soustavné hurá evropanské propagandy mainstreamových médií v čele z Českou televizí, Prouza to nevytrhne. A to ani s pomocí Halíků, Pehe, Schwarzenbergů… Jedno by lidi ale zajímat mělo – kdo Prouzovy výlety platí.

V čem je situace jiná oproti roku 2004, kdy jsme do Evropské unie nadšeně vstupovali?

Jiná je v tom, že tehdy ještě nevládla v Bruselu nikým nevolená Evropská komise. Dál je jiná v tenkrát latentní a dnes už evidentní snaze unijních lídrů zničit národní státy a vytvořit centrálně řízený superstát. A to při porušování základních principů demokracie. Unijní byrokrati neváhají potlačovat národní kultury. Neváhají už otevřeně kriminalizovat každého, kdo se jim postaví. Nálepku extrémistů od nich dostává kdokoliv, kdo má jiný názor, než hlásá oficiální ideologie současné EU. Pokládáš za rodinu jenom vztah muže, ženy a dětí? Potom jsi extremista. Stejnou nálepku dostaneš, když nesouhlasíš s pomateným genderismem, s neodpovědným otevřením dveří před sílící migrací… Situace hodně připomíná nám pamětníkům někdejší vládu jedné strany a jedné ideologie. Tou je v současné západní Evropě liberální neomarxismus. Předpona neo nic nemění na podstatě ideologie, která na dlouhá desetiletí zmutovala do podoby režimů, kterých jsme se rádi zbavili.

Rozhořela se debata v souvislosti s Jaromírem Nohavicou, který je kritizován, že přijal od Ruska Puškinovu cenu za kulturní přínos, přičemž v Česku zpopularizoval tvorbu Vladimira Vysockého a Bulata Okudžavy. Co si o tom myslíte?