S uprchlickou krizí se do Evropy dostávají lidé, kteří jsou bezpečnostním rizikem. To si dnes myslí docela hodně lidí. Jaká je vaše analýza?

Možná ano – přinášejí s sebou riziko, a je mi to líto. Ale kvůli obavám (i třeba potvrzeným) se přece nemůžeme odvrátit od ostatních. Je mi hlavně líto nejchudších lidí. Karel Čapek v jedné úvaze napsal, že když se jakkoliv zaklepe světem a podíváme se, kdo je dole, budou tam vždy stejní lidé – ti nejchudší. Ti také v každém konfliktu zaplatí nejvyšší daň, protože jich bohužel zemře vždy nejvíce. Nicméně jsou součástí i velkých změn. Pohledem charity vidím ubožáky, kterým chci pomáhat. Na druhou stranu si uvědomuji, že je zde politická zodpovědnost, kterou plně respektuji. Vím, že i té je třeba.

Také jste zástupcem katolické církve. Určitě jste na internetu viděl budoucí mapy Evropy, kde kolem střední a východní Evropy budou samé poloislámské země...

Utěšuji se tím, že já osobně tuto zodpovědnost za církev nemám, naštěstí mám na triku hlavně charitu. O to více si vážím poctivé práce politiků, kteří se nebojí dělat rozhodnutí. Nicméně se asi dotýkáme zajímavého modelu sekulárního státu: stát, který má na starosti bezpečnost svých občanů a umí spolupracovat s církvemi, jež se zase zajímají o ty, kteří jsou úplně dole. Církevní charita vždy respektuje platné zákony. Logicky: jde o ohromnou organizaci a bude vždy principiálně konzervativní organizací. Pro nové myšlenky je třeba nadšenců a bláznů v dobrém, kteří něco vymyslí a pohybují se v prostoru, kde provokují i charity i stát. Pro nás je migrační krize tak nestandardní situace, že si s ní moc nevíme rady.

Nevnímáte tedy islám jako náboženství, kterého by se měla Evropa obávat?