Co říkáte na způsob, jakým premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka chce získat větší podporu pro sociální demokracii, aby mohla úspěšně konkurovat hnutí ANO Andreje Babiše příští rok ve sněmovních volbách? Po neúspěchu v letošních podzimních krajských a senátních volbách chtěl rozšířit program o některá témata Pirátů a zelených, zaměřit se na liberálnější městské voliče, teď přišel s návrhem na oživení vlády, které se smrsklo na výměnu dvou členů vlády za ČSSD.
Koaliční vládou, kterou vede Bohuslav Sobotka, jsem se nejednou publicisticky zabýval a hodnotil jsem její působení velmi pozitivně, zejména proto, že podle mne měla dobré vládní prohlášení, které podle svých možností přeměňovala ve skutečnost. S jejím působením navíc nebyly spojeny žádné skandály, čili lidé této vládě dávali poměrně vysokou míru důvěryhodnosti. V poslední době sice v souvislosti s krajskými volbami, předtím s policejní reformou a teď s různými věcmi, které následují po krajských volbách, složitostmi při vytváření krajských koalic, které jsou někdy velmi zvláštní, dochází k určitým turbulencím i na vládní úrovni. Reakcí na ten volební neúspěch v krajských volbách pro ČSSD je zřejmě Sobotkova snaha dát vládě novou dynamiku, k čemuž má sloužit i řada rozhovorů s jejími jednotlivými členy včetně dvou nově realizovaných změn, protože prezident nepochybně jmenuje Miloslava Ludvíka novým ministrem zdravotnictví a poslance Chvojku novým ministrem pro legislativu a příslušné otázky. Ale myslím, že volební neúspěch v krajských volbách se nelišil od toho, jaké jsou dlouhodobé tendence vývoje politické scény, jak je odrážejí volební průzkumy. Z tohoto hlediska se mi ten počet hlasů pro sociální demokracii včetně získaných mandátů nejeví tak katastrofální.
Ale někteří sociální demokraté viní z nižší volební podpory předsedu Bohuslava Sobotku a dokonce volají i po změně na nejvyšším postu ve straně. Není to ale pochopitelné, že hledají viníka a předseda prostě nese největší zodpovědnost za neúspěch strany?
Samozřejmě uvnitř sociální demokracie výsledek voleb vyvolal určité pnutí, kritiky a reakce, které nebyly podle mne dost uvážené. Bylo by velmi špatné, aby vládní strana necelý rok před volbami měnila svého předsedu, když její dosavadní předseda je i předsedou vlády. Hlavní zisk, který má sociální demokracie a který může být základem pro její volební kampaň pro další volby, je skutečnost, že je vedoucí silou v koaliční vládě a že tuto koaliční vládu řídí její předseda. Myslím, že až dosud i lidé, kteří nemají Sobotku příliš v lásce, museli oceňovat, že jeho chování jak ve vnitrostátní, tak zahraniční politice bylo uvážené a uměřené, že se nenechal strhnout třeba někdy příliš emocionálními výroky Andreje Babiše, aby odpovídal stejným způsobem. To jsou pozitiva, která zdaleka nejsou věcí minulosti a ve volební kampani příští rok budou hrát roli, protože se bude ukazovat na to, v čem byly výsledky i úspěchy sociálně demokratické politiky. A těch po mém soudu až dosud nebylo málo. Z tohoto hlediska ti, kdo navrhují změnu, si neuvědomují, že by to uvnitř strany působilo rozkladně a nevedlo by to k jejímu oživení, naopak by to vedlo k posílení jednotlivých skupin, které spolu nebudou schopny vzájemně spolupracovat.
Takže vidíte na straně Bohuslava Sobotky jen pozitiva? Nebo se dopustil i nějakých chyb, které sociální demokracii příliš nepomohly?
Jiná věc je, že Sobotka reagoval na různé kritiky, které ukazovaly řadu slabin a problémů v dosavadním fungování sociální demokracie i v dosavadním fungování koaliční vlády, příliš osobně, že v tom viděl snahu o rozklad strany. Myslím, že strana před svým sjezdem potřebuje velmi otevřenou diskusi, soustředění se na věci budoucnosti, to znamená na to, jak dovést tuto vládní koalici za vedoucí úlohy sociální demokracie úspěšně k volbám, jak připravit nový volební program pro další volební období, aby sociální demokracii měla perspektivu, co chce po příštích volbách v roce 2017 české společnosti přinést. A k tomu potřebuje uvnitř otevřenou diskusi a kritiku, zejména proto, že programové otázky sociální demokracie byly v posledních letech zanedbávány. A zejména se tam projevuje to, že nejsou překonány tendence, jak jsem se s tím při svém dlouholetém působení v sociální demokracii v různých podobách setkával, příliš osobního posuzování těch či oněch názorů, ne podle jejich obsahu, ale podle toho, kdo s nimi vystupuje. Myslím, že už je potřeba přestat s tím, kdo byl účastníkem nešťastné schůzky u prezidenta v Lánech, a dívat se na to, co jiní lidé, kteří mají kritické poznámky k současné politice, reálně navrhují. To nelze odmítat, protože třeba řada kritických názorů Jeronýma Tejce se mi jeví pravdivá a přesná, a strana by s nimi měla věcně zacházet jako s prostředkem k oživení vnitřního života včetně ke zlepšení personálních vztahů. Já jsem po minulém sjezdu napsal, že nepovažuji za dobré, že vedení je složené jen ze Sobotkových stoupenců, bylo to možná tehdy pochopitelné vzhledem k té historii neblahé lánské schůzky. Ale to už je dávno, tyto věci už jsou minulostí, neměly by být vytahovány jako prostředek odmítání těch či oněch názorů s tím, že s nimi přichází přece „ten pučista“. To si sociální demokracie nemůže dovolit, pokud chce vést účinný politický zápas se svým hlavním politickým partnerem a zároveň i protivníkem, tj. s hnutím ANO a Andrejem Babišem. Andrej Babiš má velkou touhu po moci a v jejím rámci neváhá použít různých prostředků a ne všechny asi lze schválit. Nelze přece brát jako normální prostředek politické diskuse označování člena vlády z jiné strany za politického parazita. To politické kultuře neslouží a neměli bychom tímto stylem pokračovat.
Psali jsme:
Když vidíte postavení Bohuslava Sobotky, kritiku uvnitř strany, nespokojenost s podivnou rekonstrukcí vlády, jejímž důvodům nikdo příliš nerozumí, jak hodnotíte šance současného předsedy ČSSD? Věříte, že svůj post v čele strany na sjezdu obhájí? Jeho největší oponent Jeroným Tejc se vyjádřil, že nebude kandidovat na nejvyšší post, ale jen na prvního místopředsedu strany.
Já si myslím, že sociální demokracie na příštím sjezdu Bohuslava Sobotku opět předsedou strany zvolí a je to rozumné řešení, protože všechno jiné by znamenalo oslabování strany. Ale zároveň je třeba, aby vedení strany bylo více barevné, aby tam byly i různé další osobnosti, které ve straně jsou, profilují se, mají váhu, je třeba, aby jejich hlas byl slyšet při vytváření závažných stranických rozhodnutí.
Takže byste nebyl pro to, co se už dvakrát sociální demokracii vyplatilo, a to, že rozdělila obě funkce – premiéra a předsedy? Poprvé to bylo mezi Miloše Zemana a Vladimíra Špidlu, později mezi Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka a pokaždé to přineslo sociální demokracii volební úspěch.
Tyto dva příklady jsou každý jiný. První byl důsledkem toho, že Zemanova pozice v rámci sociální demokracie byla tak silná, že jeho rozhodnutí nikdo neproblematizoval, ačkoli nebylo dobré v tom, že s ním zároveň nebylo spojeno, že bude příštím kandidátem ČSSD na prezidenta. A to bylo potom zdrojem celé řady problémů včetně toho, co lze nazvat zradou části vedení strany, která potom Zemanovi podporu nedala. Případ Grosse je jiného druhu. Stanislav Gross z důvodů, které je už zbytečné rozvádět, neuspěl jako předseda vlády, v tomto ohledu byl tehdy pro ČSSD Paroubek skutečně záchrana. Ale nemohl být hned předsedou strany, protože nebyl sjezd, takže tam vzniklo určité mezidobí, než se jím stal. Ale pokud jde o vedení, které vzniklo na brněnském sjezdu, což byl Gross a Sobotka, už tehdy jsem napsal, že pionýrské vedení sociální demokracie se mi nelíbí. Bylo to vedení, které nebylo věkově ani zkušenostmi dost zralé, aby mohlo sociální demokracii odpovědně vést. A tyhle personální problémy se projeví později, v roce 2010, kdy Paroubek rezignoval a na dalším sjezdu bylo zvoleno do vedení duo – předseda Sobotka a místopředseda Hašek. Nebylo jednoduché v tomto vedení vytvořit takovou rovnováhu, aby to stranu posilovalo, aby ji to neoslabovalo. Pak došlo k tomu lánskému setkání, v důsledku toho Hašek vypadl z nejvyšší hry, ale důsledky dělení, které dávalo padesát procent stoupenců Sobotkovi a padesát procent stoupenců Haškovi tím automaticky překonány nebyly. I když si myslím, že řada Haškových stoupenců s jeho postupem nesouhlasila. Ale nemohu všechny rozpory redukovat jen na tu jednu politickou skutečnost, jakkoli významnou, jako byla pro sociální demokracii lánská schůzka.
Říkal jste, že je třeba zapomenout na tu nešťastnou lánskou schůzku, že je to už minulost. Co tedy říkáte tomu, že největšími kritiky předsedy Bohuslava Sobotky jsou i dnes poslanec Jaromír Tejc a jihočeský hejtman Jiří Zimola, oba účastníci tajné povolební schůzky s prezidentem Milošem Zemanem v Lánech? Předseda Sobotka své kritiky dokonce vyzval, ať kandidují na předsedu, nebo ať mlčí.
Kandidaturu proti Sobotkovi bych považoval za chybu. Ke stejnému závěru zřejmě dospěl jak Zimola, tak Tejc. To jisté politické pnutí, které není jen osobní, ale spočívá i v rozdílném pohledu na to, jak by sociální demokracie měla postupovat, se musí řešit na stranickém sjezdu, bez předsudků a bez cejchování a nálepkování, že ten je hnědý. To si sociální demokracie nemůže dovolit, protože by v soutěži s Babišovým ANO neuspěla.
Poslanec Jaromír Tejc sice odmítl kandidovat na nejvyšší post, ale chce se utkat o křeslo prvního místopředsedy strany, kterým je dnes ministr vnitra Milan Chovanec, mimochodem také účastník lánské schůzky. Bylo by dobré, kdyby se opět stal předsedou Bohuslav Sobotka a statutárním zástupcem byl jeho největší kritik a oponent Jaromír Tejc? Fungovalo by to, nebo by spory v sociální demokracii eskalovaly a stranu ještě víc rozdělovaly?
Tady se zdržím úsudku, protože přece jen už delší čas jsem jen pozorovatelem toho, co se v sociální demokracii děje, ne přímým účastníkem. Nemohu to vidět tak zblízka, abych se mohl vyjadřovat k jednotlivým aktérům. Ale trvám na tom, co jsem řekl, že vedení sociální demokracie nemůže být jednobarevné, protože to nedává ani předsedovi více sil, ale spíše ho to oslabuje. Vedení strany musí zahrnovat názorové proudy, ty jsou spojeny s určitými lidmi a ti lidé mají v rámci ČSSD určitou pozici. Je třeba, aby se ta pozice odrážela i při vytváření stranických rozhodnutí. To znamená, že jsem pro to, aby příští vedení bylo barevnější než vedení minulé. Sobotka si musí zvyknout, že nebude mít ve vedení jen stoupence.
Asi si většina v ČSSD uvědomuje to, co říkáte, že by přepřahání v čele strany necelý rok před volbami mohlo mít pro stranu negativní důsledky, takže to vypadá, že Sobotka zůstane předsedou, pokud se nestane něco mimořádného. Ale když nedopadnou sněmovní volby pro stranu dobře, kritika Sobotky zesílí. Odvolaný ministr Jiří Dienstbier varoval premiéra a předsedu Sobotku, že ho do roka a do dne odstřelí stejní lidé, kteří odstřelili Dienstbiera. Souhlasíte s tím, že i když sjezd ČSSD na jaře znovu posvětí Sobotku, bude to mít jisté nanejvýš do těch pověstných švestek, tedy do sněmovních voleb příští podzim?
Jsem si vědom, že v politice, zvlášť české, se může dít leccos. Ale zároveň zase nejsem takovým stoupencem příliš velkých spekulací. Ale samozřejmě výsledky voleb rozhodnou o tom, jaké bude postavení sociální demokracie, jestli zůstane hlavní vládní stranou, protože předpokládám, že v rámci působení poměrného systému tady nebude žádná strana, která by mohla vytvářet vládu sama. I když by si to sice Babiš přál, nemyslím si, že by se mu to mohlo splnit. Ale nějaká obnova opoziční smlouvy není na obzoru, takže podle mého soudu tady bude opět nutně koaliční vláda. Bude záležet na tom, jestli volební výsledky umožní sociální demokracii být v této vládě, ať už jako hlavní, nebo jako druhá nejsilnější strana, nebo zda bude v opozici. A tento výsledek bude uvnitř strany předmětem velmi kritického rozboru. A to, jaké závěry včetně osobních budou vyvozeny z toho, když se strana dostane do opozice, bych teď opravdu nerad předvídal.
Psali jsme:
Kam by měla podle vás sociální demokracie směřovat? Jsou snahy rozšířit elektorát, jak chtěl Sobotka i Dienstbier, o levicové liberálnější městské voliče, studenty, nebo je lepší neriskovat, že přitom strana přijde o tradiční voliče z venkova a malých měst, a raději u nich zůstat?
Myslím, že někdejší rozdělování na jednoznačnější levicové a pravicové strany už neodpovídá současnosti. Politické strany mají tendenci směřovat ke středu a zahrnovat požadavky různého druhu. Tím neříkám, že by se sociální demokracie měla zbavit svého tradičního levicového charakteru, protože je to dáno její minulostí a je to zároveň jistým zdrojem její přitažlivosti a její funkce ve společnosti. Od toho ustoupit nemůže. Ale problémem je, že současná společnost se velmi mění a jsou tu problémy, na které nikdo nemá jednoznačnou odpověď. Výrazná tendence současného vývoje globalizovaného kapitalismu se projevuje nerovností mezi menšinou bohatých a většinou chudých nebo chudnoucích. To je tendence, která se projevuje u nás. Tady už je zřejmý rozdíl mezi ČSSD a hnutím ANO, protože sociální demokracie chce například zvýšit sektorové daně, aby velké podniky jistou část zisků musely nechávat tady, aby je neodváděly mimo republiku, takže tady je dost velké pole působnosti.
Problém je také v tom, že mladé vrstvy české společnosti a voličů jsou politicky dost neukotveny, mají tendenci zařazovat se do toho, co patří k pražské kavárně, odpůrcům Miloše Zemana, ale jejich stranické zaměření není jasné a není tam zatím ani moc velká snaha se v politických stranách angažovat. Sociální demokracie musí udělat všechno pro to, aby získala všechny možné voliče z nejrůznějších sociálních vrstev.
Jak se díváte na snahy části ČSSD, nejen klasických stoupenců Miloše Zemana, jako jsou pánové Foldyna, Škromach, Hašek, ale i dalších, kteří mluví o větším příklonu k Hradu? Může tato snaha o lepší vztahy s Milošem Zemanem přinést straně větší voličskou podporu?
Někdo už řekl v sociální demokracii, ale v jiné podobě to nedávno řekl Andrej Babiš, že nepochybuje o tom, že Zemanova pozice jako prezidenta je velmi silná, a bude-li kandidovat, bude zvolen. A že z tohoto hlediska ANO zatím ani neuvažuje o tom, že bude mít svého kandidáta. Do jisté míry si osobně myslím, že to platí i pro sociální demokracii. Zatím je dost času, Zeman ještě neřekl, jestli bude kandidovat, není důvod, aby se v sociální demokracii vzájemně oslabovaly a tříštily síly, které nejsou tak velké, tím, že budou bojovat o Miloše Zemana. Nepochybně jsou v sociální demokracii určití lidé jako Jiří Dienstbier, pro které Zeman je osobou, která této zemi neprospívá, ale osobně si myslím, že většina jak členů, tak stoupenců sociální demokracie jsou i přes výhrady, které má vůči některým projevům Zemana, celkově jeho roli oceňuje pozitivně. Také bych chtěl připomenout, že pražská kavárna se soustřeďuje na jednotlivosti, obviňuje Zemana z vulgarity, ale podívejme se na hesla, která jsou na různých demonstracích lidí, kteří se hlásí k protizemanovskému směru, těm vulgarita také nechybí. Považuji za pozitivní, že Zeman podporuje linii vlády na sociální dialog, sociální smír, že posuzoval velmi pozitivně a svou roli také využil v podpoře rozpočtu na rok 2017. Je třeba Zemanovu roli hodnotit komplexně a ne se soustředit jen na jednotlivé výroky, které vyvolávají averzi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
