Referendum o ústavních změnách dopadlo „vítězně“ pro tureckého prezidenta Erdogana, který posílí své pravomoci. Končí tím definitivně demokracie (nebo aspoň její zbytky, které zatím zůstaly) v Turecku? Bude teď mít Erdogan usnadněnou cestu k sultanátu, jež je podle vás jeho cílem?
S referendem Erdogan jen legalizoval svůj sultanát. Nezapomeňme, že v kriminále se nacházejí nejvýznamnější novináři celého Turecka, s výjimkou dvou, kteří „dobrovolně“ v tichosti odešli. Víc než 14 televizních stanic, 100 rozhlasových stanic, 12 univerzit a několik desítek časopisů byly zavřeny před několika měsíci na pokyn Erdogana. Přední kurdští poslanci jsou v kriminále, kde každému hrozí trest několik desítek let. To je jen malý součet zločinů, které byly spáchány za poslední měsíce na úkor základních práv v Turecku. Nyní začne dalekosáhlejší represe vůči tomu zbytku, co byl plánovitě ponechán při životě, aby referendum vyznělo „demokraticky“.
Co nyní čeká Turecko: vnitropoliticky a v zahraniční politice se bude snažit „upevnit“ islámskou frontu, současný předseda Organizace islámské spolupráce Recep Erdogan se bude snažit dobýt Evropu.
Zvýší se teď ještě více represe proti odpůrcům režimu?
To zcela jistě. Referendum proběhlo navenek jakoby demokraticky. Erdogan je „demokraticky mimořádně zmocněným panovníkem“, tak už nepotřebuje hru na demokracii, byť ji bude hrát částečně dál, a to navenek.
Turecko považuji za ...Anketa
Erdogan oznámil, že chystá další referendum o zavedení trestu smrti. Nezní vám to hrozivě?
Trest smrti jeho režim reálně provádí již nejméně dva roky. Děly, letadly, tanky a obrněnými vojenskými vozidly zabíjí svoje vlastní občany kurdského původu a ti, kteří byli uvězněni, jsou vystaveni nepředstavitelnému mučení, na jehož následky umírají. A že ze zákona odsoudí již uvězněné osoby k trestu smrti, je jen jeho panovnický signál, který má staletou tradici v osmanství. Tím chce jen ukázat světu a svým občanům, že je absolutním panovníkem. Jsou to praktiky, které v té či oné podobě prováděl kdejaký šílený diktátor i ve 20. století.
Evropští i čeští politici se vyjadřují k výsledkům referenda kriticky a s obavami. Vyhrotí se podle vás ještě více vztahy Turků s Evropou?
Evropské politické instituce ve své apatii, lenosti, laxnosti a impotenci stále ignorují hrozivou realitu ztělesněnou v osobě Erdogana, jakožto „vůdce“ islámu. Turecko neleží někde v Africe či Asii, ale sousedí s Evropou, kterou Erdoganova ideologie vnímá jako hlavního nepřítele. Erdogan chce dle doposud jím vyslaných signálů dokončit to, co jeho „předkové“ nedokončili, to jest dobýt Evropu a tím se zapsat do dějin.
Výsledek byl těsnější v samotném Turecku, kde proti byli hlavně obyvatelé velkých měst, než u Turků žijících v zahraničí, například v Rakousku ho podpořilo 73 procent zde žijících Turků. Už v minulém rozhovoru jste uvedl, že Erdogan a jeho turko-islamistická ideologie má u evropských Turků větší zastání než v samotném Turecku. Čímž se potvrdila vaše slova. Také jste konstatoval, že jde o desítky let pečlivě ideologizovanou armádu. Jaké záměry s touto „armádou“ má Erdogan? Jakým způsobem ji bude využívat v budoucnu?
Já na tuto pro Evropu bytostně nebezpečnou ideologii marně poukazuji již od 80. let. Zmíněná „armáda“ i s pomocí evropských států byla důkladně připravována proti tehdejšímu komunismu a následně, místo aby se „západ“ té armády zbavil, ještě ji dál podporoval a snažil se ji z části dokonce využít k dobíjení postsovětských islámských zemí. Na začátku z ryze ekonomických profitů a následně chtěli zatlačit Rusko do tzv. izolace. Tato armáda spadla do náruče Erdogana – na rozdíl od ostatních vlád před ním, které nezastupovaly tak očividně islámsko-tureckou ideologii. Je silou, kterou Erdogan a islámské státy stojící za ním znají a budou se s její pomocí snažit destabilizovat dřív či později Evropu. Armáda má i silné ekonomické zázemí v Evropě, to už nejsou imigranti 1. generace jako z 60. let. Například: jen v SRN s kebaby podnikající jen registrovaná část představuje nejméně 8 miliard eur!
V armádě Erdogana jsou odborníci ze všech odvětví, včetně vojáků sloužících v evropských armádách, a tisíce a tisíce agentů turecké tajné služby. Samotný ředitel německé tajné služby byl zaskočen, jak nadmíru dokonale pracují turečtí agenti v samotném Německu. Sílu té armády státy, co finančně podporují Erdogana, velice dobře znají. Co udělá Evropa, když tato armáda na pokyn svého sultanátu „pomůže“ k masové migraci? A to je jen jeden jediný příklad.
Kurdové čelí v Turecku útlaku tak jako tak. Bude to teď ještě horší?
Bude to nutit ještě větší počet Kurdů k ozbrojenému střetu s Tureckem. Když vám režim nedává sebemenší možnost k existenci s vaší vlastní identitou, co vám zbývá v těch podmínkách než vyhledat šanci se zbraní na horách?!
Vedle Turecka probíhá krvavá občanská válka v Sýrii. Co znamená posílení pravomocí tureckého prezidenta pro tento konflikt? Jaký na něm má vlastně podle vás Turecko podíl?
Bylo to Turecko, které se vměšovalo do vnitřních záležitostí Sýrie způsobem, který nemá a nemůže mít oporu v žádných zákonech, a učinilo vše, aby Sýrii vskutku zničilo, bohužel dlouho s podporou Evropy a Ameriky. Víc než 7 milionů uprchlíků, jejichž část se Erdogan snaží úspěšně využít proti Evropě jako vyděračský instrument, je dílem Erdoganova Turecka. Nyní ale po zkušenostech Ruska a po odchodu Obamy ani jedna z těch velmocí už nedovolí Turecku další vměšování do syrských záležitostí. Je světovou raritou, že obě velmoci stojí v tom konfliktu v Sýrií na straně Kurdů proti Turecku. USA dokonce v kurdské oblasti Sýrie vybudovaly „přes noc“ 4 letiště, kam dle jistých informací chtějí přesunout části své základny v tureckém Incirliku, která je funkční několik desítek let. Jak Rusko, tak i USA, jak se zdá, Erdogana prokoukly a učiní vše, aby ho v těch končinách zastavily. To se jim zatím velice úspěšně daří.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Oldřich Szaban
