Uvádí, že svět je stále nebezpečnější, a obává se, že do několika let hrozí vypuknutí velkého válečného konfliktu, na který nejsme vůbec připraveni. Přeceňujeme prý i naši bezpečnost, která může být zanedlouho jen vzpomínkou. David Rosi znal všechny čtyři české vojáky, kteří v nedávné době zahynuli v Afghánistánu. A jeho bratr tam aktuálně je.

Co bylo nejhorší? Afghánistán?

Ten Irák. Tam byla válka. Já jsem byl v Afghánistánu v roce 2002 a to byla doba, kdy to nebylo až tak hrozné, jako je to dneska. My jsme tam byli na první misi, s tou polní nemocnicí. Byli jsme tam oproti dnešku vlastně jako za pravěkých podmínek, co se týká výstroje i výzbroje. Spali jsme v plátěných stanech, jezdili jsme rovery, které nebyly pancéřované. Je úplný zázrak, že se tam nic mimořádného nestalo. Dneska už je to jiné. Pancéřovaná auta s dvojitými dny proti minám. Když do vás tehdy někdo střílel, tak se muselo rychle ujíždět, ta auta to prostě nedala. Dneska to jenom cinká a ti kluci jsou tam schovaní. Na  druhou stranu, je to dáno situací, která je desetkrát víc vyhrocenější, než byla v letech 2002, 2003. A přesto to někdy bohužel také nestačí.

Čím si vysvětlujete, že je to horší a horší?

Je to tím, že se spojily různé skupiny kolem Al-Káidy. Od té doby byl čas, aby se zase zorganizovaly. V té době to bylo rozprášené, rozmetali to tam tenkrát Amíci se Severní aliancí. Dnes je to ale úplně někde jinde. Al-Káida zas od té doby měla čas se přeskupit, dozbrojit. On je to ale celosvětový velký problém. Málokdo si to uvědomuje.