Nejdříve něco intimního. Co většinou děláte o sobotních půlnocích?
O sobotních půlnocích vzhledem ke svému věku a skutečnosti, že se v sobotu snažím sportovat, většinou už spím.
A jaké sporty ve svém věku provozujete?
Kdysi jsem hrával závodně tenis a snažím se ho hrát pořád, i když si nejsem jist, jestli se to dá ještě tímto termínem označit. Rád a často plavu ve snadno dostupném bazénu. Také někdy běhám v posilovně na pásu.
Nejste, pravda, finanční expert, ale jste bývalý ministr financí. Mohl byste lidem poradit, do čeho investovat?
Určitě bych si netroufl veřejně doporučit tu či onu firmu anebo ten či onen produkt. Neexistuje totiž investiční produkt bez rizika. Dám tedy obecnou radu staré hospody, že není úplně bezpečné dávat všechny vejce do jednoho košíku. Když totiž do toho košíku někdo narazí, tak se ta vejce rozbijí. Říká se tomu diverzifikace rizik. Každému rád doporučím, aby ta rizika rozkládal. Investujeme s vidinou zisku, ale také můžeme mít ztrátu. Když to rozložíme do několika produktů v různých odvětvích, tak riziko minimalizujeme. Ano, mám jedno pravidlo a doufám, že se díky němu objevím na židovském seznamu pana Bartoše. Slyšel jsem od kamarádů, co měli židovské předky, že bylo zlaté pravidlo bohatých židovských rodin mít třetinu majetku v nemovitostech, třetinu v papírech, ať už v penězích či akciích, a třetinu v diamantech. V jejich případě šlo o historickou zkušenost, protože čas od času přišly nějaké pogromy a když bylo nejhůř, diamanty lze ukrýt do tělní dutiny a prchnout. To se s nemovitostí dělá hůře.
Politici obecně mají odpověď úplně na všechno. Byl jste někdy nějakou otázkou zaskočen anebo existuje otázka, na kterou byste neznal odpověď?
Několikrát se mi stalo, že jsem musel odpovědět způsobem: „A proč se domníváte, že musím mít na všechno názor?“ Dostal jsem tenkrát otázku na téma, na které žádný solidní názor nemám. Když se mě například zeptáte na úroveň výstavy toho či onoho malíře, tak vám mohu říct, jestli se mi líbila či ne, ale už asi těžko posoudím její umělecké kvality a přínos. Jiné jsou pochopitelně otázky, které každého politika dostanou do úzkých. Většinou se snažím odpovídat hodně napřímo a ne každému se to líbí. Novinářům většinou ano, některým čtenářům již méně. To víte, že se občas stane, že člověk musí sáhnout ke standardnímu chmatu zkušeného politika: „Zeptejte se mě, na co chcete, na co chci, odpovím.“
V Poslanecké sněmovně byl před dvěma měsíci vyhlášen suchý zákon. Jak to nesete?
Šlo o naprosto hloupé gesto, nedůstojné pro Poslaneckou sněmovnu. Nikdo z nás v práci nepije. A kdo se napít chce, tomu v tom zákon stejně nezabrání. Bylo to hloupé a účelové gesto.
Psali jsme:
Nesouhlasím. V zemi, kde je pivo levnější než limonáda, má podle mě tohle gesto určitou váhu. Ostatně, byť mi to moc nejde přes ústa, nemělo by se pivo zdražit?
To je jiná věc. O tom byste si měl popovídat s panem kolegou Hegerem, který vždy v rámci zdravého životního stylu prosazoval, že bychom měli instrumentem spotřební daně pivo zdražit. Já se tomu vždy dost bránil. Jakási spotřební daň z piva se vybírá, ale není dramaticky veliká. Já bych se tomu vždy bránil už jen proto, že žijeme v zemi, kde po staletí nebylo pivo pokládáno za alkoholický nápoj, ale za potravinu. Přestože je to, jak říkáte, tak plynule stoupá odběr nealkoholických nápojů a klesá konzumace alkoholu. Takže se zdá, že finanční nástroje nejsou samospasitelné a jistá propagace zdravého životního stylu dělá své. Jak říkají mé děti, je to „cool“ a „in“. Prostě to funguje.
V minulosti jste chtěl zdanit víno. Za to jsme vás s rodinou začali skoro nenávidět. Ale pak jste od toho ustoupil. Proč?
Ne, ne, ne. Máte pravdu, ale musí se říci celá. My jsme jedna ze zemí, kde je „tiché“ víno osvobozeno od spotřební daně. Těch zemí není mnoho. Jsou to typicky vinařské země, kde většinu domácí spotřeby dělá domácí produkce. Rakousko, Itálie, Francie. V Česku tomu tak není. Tady většinu domácí spotřeby dělá zahraniční produkce a polovina spotřeby jsou ty „krabičáky“, kterým si netroufnu říct víno. Moje úvaha byla jednoduchá. Největší odběr je skutečně u závislých, kteří do sebe potřebují dostat svou denní dávku a je jim úplně jedno, jestli v pivě, víně nebo v jakémkoliv jiném nápoji. A mně přišlo vůči domácím pivovarům nefér, že ta denní dávka vyjde levněji v těch „krabičácích“ než v doma vyráběném pivu. Chtěl jsem to srovnat do té míry, že když je člověk závislý a potřebuje svou denní dávku, tak ať do sebe nalije doma vyrobené pivo a ne „krabičák“. Vyžadovalo to najít způsob, jak tím nepostihnout drobné tuzemské, hlavně moravské, vinaře. Ten způsob je natolik komplikovaný a složitý, že jsem nakonec tuto myšlenku opravdu opustil. Ale fakt, že u nás velkou část domácí spotřeby tvoří dovážené „krabičáky“, mě trápí. Ne, že bych kvůli němu nespal, ale pokládám ho za nezdravou distorzi na trhu a je způsobena právě tím, že je „tiché“ víno osvobozeno od spotřební daně.
Ostatně jsem si všiml, byť se vám vůbec nedivím, že vás vždy dokáže totálně rozpálit doběla, když vám někdo vyčítá něčí smrt. Jde třeba o nákup padáků pro armádu anebo zesnulou policistku. Jaké jsou vaše pocity, když si o sobě přečtete, že jste skoro vrah?
Víte, stokrát opakovaná lež začíná být pravdou. Nikdy jsem nekoupil žádné padáky. Byly nakoupeny padáky a ten voják, co se na zmiňovaném padáku zabil, tak bylo vyšetřeno, že to nebylo kvůli padáku. Přesto to patnáct let slýchám. Budu se opakovat, ale musím. Goebbels měl pravdu, když říkal, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou. Nevím, kdo dokázal vydedukovat, že nešťastná policistka zahynula kvůli mně. Vedlo to k tomu, že mi příznivci vyrábějí trička s nápisem: „Kalousek. Za všechno můžu já.“ Když tedy budou letos povodně, tak to bude tím, že jsem hodně pršel. Jsem zvědav, kdy si v bulváru přečtu, že jsem zavinil smrt Ivety Bartošové. Dej jí pánbůh nebe. Vnímám to tak, že část společnosti, která nostalgicky vzpomíná na komunistické časy, irituji do té míry, že je ochotna do mé osoby zkoncentrovat obvinění za cokoliv špatného, co se na tomto světě stalo.
Nicméně, proč se najednou Miroslav Kalousek stal tak silným ochráncem lidských práv?
To se ale netýká žádné změny postoje. Některá aktuální témata se toho dotýkají. Po dlouhých letech, kdy jsem mohl být na svou vládu hrdý, protože byla zastáncem lidských práv ve světě, se ta současná začala chovat k této otázce zcela ostudně. Má vyjádření na toto téma jsou možná slyšet častěji, ale kdybyste šel do otevřených zdrojů do devadesátých let, tak i tam byste našel v tomto kontextu mé výroky. I přes to, že zpracovávám především ekonomická témata, byste tam našel mé výroky o tom, že lidská svoboda a práva nejsou obchodovatelnou veličinou.
-
Další exkluzivní Půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jan Rychetský
