V posledním svém zveřejněném blogu se zamýšlíte nad nízkou účastí v eurovolbách v Česku a na Slovensku a píšete o nedůvěryhodné politické nabídce a o zahnívající demokracii. Vaše kritika nabídky se týká politických stran bez rozdílu, nebo odlišuje ty tzv. standardní a od těch vzniklých nově a často jako protestní hnutí?

Soumrak tradiční pluralitní stranické politiky je možné pozorovat i v jiných zemích Evropy. Stačí se podívat na výsledky nedávných voleb do Evropského parlamentu například v Anglii, Francii či Dánsku. Hodnotovou, nebo chcete-li ideologickou politiku, nahradily různé variance technologie moci a již neskrývaná byznysová objednávka. I vztek a protestní étos může být vhodným marketingovým artiklem. Politika vyprázdnila svůj obsah. Přispěly k tomu politické strany samotné, ale i média a nakonec i netečná a příliš tolerantní veřejnost. Většinová společnost je neustále atakována rafinovanou manipulací všeho druhu. O úspěchu či neúspěchu rozhoduje síla marketingu a vložených finančních prostředků do prezentace jednotlivých nabídek. To je na hony vzdáleno plnohodnotné demokracii. Platí to i pro mnohé z těch nových protestních formací, často účelově vzniklých na jedno použití. Nezřídka bývá jejich život tzv. jepičí. Vzpomeňte na příběh Věcí veřejných. Šlo spíše o nákladnou karikaturu politiky. A navíc – velká očekávání pak končívají velkou frustrací. To vše má vliv na volební účast ve volbách.

Podle průzkumů většiny agentur je momentálně nejpopulárnějším politikem v zemi Andrej Babiš a mezi stranami jeho hnutí ANO. Jak hodnotíte jeho osobní přínos, ale i přínos jeho hnutí pro českou politiku poté, co předčasně skončila zřejmě neméně populární vláda v našem polistopadovém vývoji, tedy kabinet Petra Nečase?

Mocní, silní a demonstrativně úspěšní hráči přitahují pozornost. Pan Babiš si je toho velmi dobře vědom. Vstoupil na politické kolbiště jako uragán a jede na své vítězné vlně. Hnutí ANO není standardním politickým subjektem. Je to spíše „fan club“ jednoho muže či politická divize Agrofertu. Unavená a znechucená veřejnost přijala jeho razanci a lidový styl. Přijala i jeho interpretaci jeho kontroverzní minulosti, přijala i jeho mega byznys propojený se státem. Přijala i jeho bezprecedentní koncentraci moci politické, mediální a byznysové. A očekávání jsou opravdu veliká. Pan Babiš politikou okázale pohrdá a stává se tak nevědomky oponentem sám sobě. Největším nepřítelem pana Babiše je tak pan Babiš sám. Věří jenom sám sobě a své pravdě. To může působit i sympaticky, ale jen do chvíle, pokud to přináší i výsledky a hmatatelné efekty pro ty, kteří mu dnes dávají svůj hlas. My toho o panu Babišovi vlastně moc nevíme. Nevíme, ani kolik ho stála jeho obrovská loňská kampaň a z čeho a jak ji financoval. Neznáme spletité zákruty jeho expresně strmé cesty na vrchol moci. Takže se nechme překvapit. Jisté je to, že pan Babiš mění obvyklé parametry, on nenabízí politiku ani nepolitickou politiku, on přichází s antipolitikou. Každý agresivní protest však bývá zpravidla časově ohraničen. Uvidíme.