Žijete na vesnici a máte tu muzeum, koně, farmu. Určitě to ale není tak jednoduché jako ve městě...

Domnívám se, že je to politikou státu, který se zaměřil na problémy Prahy a větších měst. Na vesnici se zapomíná, protože se dlouhodobě neřešily problémy, které znesnadňují běžný život. V rámci úspor jsou omezeny dopravní spoje a do některých míst spoje v sobotu a v neděli vůbec nezajíždějí. I s lékařskou péčí je to složitější, k naléhavým případům mnohdy nejsou schopni záchranáři dojet v předepsaných 15 minutách. Na vlastní kůži jsem se přesvědčil, že dojezdy sanitek jsou pouze teoretické a vůbec to neodpovídá realitě. Například v době rekonstrukce silnice mezi Kokořovem a Skašovem zkolaboval v obci Březí na jižním Plzeňsku jeden místní muž, a to krátce po ustanovení vyhlášky ministerstva o dojezdu sanitek do 15 minut. Sanitka, která vyjížděla ze stanoviště z Blovic, přijela za 25 minut, protože byly objížďky. A ten člověk zemřel. To se samozřejmě na ministerstvu neřeší. Nedělají se náhrady, když je z nějakého důvodu nesjízdná silnice. Prostě těch 15 minut, co teoreticky postavili, neodpovídá, a má to takovéto důsledky.

Další problém představují nákupy v obci. Staří lidé velmi často nemají dopravní prostředek, a tak jsou odkázáni na toho, kdo jim něco přiveze, nebo na dražší nákup a nekompletní sortiment v malých obcích. A navíc, protože tam je drahý provoz, mají obvykle venkovské prodejny jednu pracovní sílu a otevírací doba bývá omezená. Lidé, kteří pocházejí z vesnice, pak musí dojíždět i za nákupy.

Další věcí je, že tam nejsou pracovní příležitosti. Zemědělství dnes, jak je pojato EU, je bič pro vesnici. Spočívá to v tom, že se zazeleňuje, takže se z nás stává botanická a zoologická zahrada. Podmínky pro hospodaření se čím dál tím více zpřísňují, řekl bych až nelogicky. Vidím to osobně, jak se vše komplikuje. Souhlasím, že musí existovat evidence zvířat a že musí být precizní. Hovězí dobytek dostal zelenou pro masnou výrobu, ne pro dojivost. To znamená, že ho máte třeba celý rok na pastvě. A mají mít „náušnice“, aby byl identifikovaný každý kus. Jenomže se vyrábějí celostátně a pochopitelně nejlacinější. Výběrové řízení pro výrobce znamená, že musí být co nejlevnější, a tudíž křehké. Kráva se odrbe a značka je pryč. A zvíře bez „náušnice“, to je jako člověk bez občanského průkazu. Výsledek je ten, že zemědělec dostane pokutu a nemůže za to. Od letošního roku je to dokonce tak, že při prvním porušení je ztráta tří procent dotací, při druhém dvacet procent a při dalším šedesát procent dotací. To je likvidační. Taková nařízení dělají lidé, kteří tomu nerozumí. Proč nemohou povolit čipy? Načipovalo by se to třeba do ocasu, který člověk nejí, a evidence by byla jasná. Ovšem je to dražší – čip stojí mezi dvěma, třemi stovkami, kdežto „náušnice“ je za čtyři koruny.