Zamysleli jsme se a poslanci ANO poslali dotaz: Co byste dělal, aby se neutopilo tolik uprchlíků? Následovala salva jeho slov…

Většina lidí v naší zemi přijímat uprchlíky odmítá. Myslíte si, že je za tím hlavně obava o svou bezpečnost? Přeci jenom se jedná o úplně jinou kulturu s jinými hodnotami, od které, bohužel, zatím moc nevíme co čekat.

Ano, jsem o tom přesvědčen. Je to logický důsledek zcela nevhodné kombinace evidentně nepříznivých a obecnějších okolností, „pozvánky“ migrantů do Evropy od madam Merkel a spol., totálního a bohužel dlouhodobého podcenění všech bezpečnostních aspektů masivního průniku nelegálních migrantů na evropské teritorium, neschopnost zaznamenat a identifikovat jednotlivé osoby, neexistující ochrana hranic schengenského prostoru, libovolný účelový výklad existujících mezinárodních pravidel týkající se legální a nelegální migrace a azylového řízení, chybějící informace o pohybu přibližně 300 tisíc migrantů, sexuální a jiné útoky, zatajování a cenzurování objektivních informací ze strany vlád členských zemí EU, pokrytecká plus neobjektivní a až hysterická a nezodpovědná prohlášení některých politiků. Pokud k tomu přičteme efekt několika úspěšně realizovaných teroristických útoků organizovaných islámskými radikály (o likvidaci těch neúspěšných nemáme žádný přehled) se celkové vnímání obyvatelstva nejen ČR, ale napříč celou Evropou zásadním způsobem změnilo. Daleko méně je nyní námi všemi vnímán humanitární aspekt migrační krize a mnohem více je, bohužel, vnímána evidentní bezpečnostní nedostatečnost – ale je to zcela přirozená reakce na to, co každý den vidíme, čteme a slyšíme ve sdělovacích prostředcích.

Zlepšil by se podle vás pohled na uprchlíky, pokud by se snažili co nejrychleji zapracovat do naší kultury, začali by se učit jazyk, měli zájem o práci a byli by spíše vděční? Nyní vídáme hlavně konflikty a spousty problémů.

Anketa

Kterého světového státníka byste nejraději nechali zmizet?

12%

10%

64%

hlasovalo: 11501 lidí

Nemyslím, že by se náš pohled na uprchlíky měl, nebo musel nějak výrazně měnit. Pokud vezmu v úvahu, že na našem území žije přibližně půl milionu osob jiné státní příslušnosti v podstatě bez problému, pak uvedená otázka poněkud ztrácí smysl. Problém není obrazně řečeno na „naší straně hřiště“. Ochota a schopnost integrovat se je věcí každého, komu je na jeho žádost a po splnění všech požadavků udělen azyl – naše pohostinnost. Je zcela na jeho svobodné vůli, zda se přizpůsobí našim pravidlům. V opačném případě je třeba takové osobě jednoznačně říci sbohem a uvedeného jedince bez pardonu vyhostit. „Zapracování“ do naší kultury v žádném případě nechci rozumět tak, že naše pravidla začneme přizpůsobovat požadavkům příchozích – každý, kdo sem přichází, přichází dobrovolně a musí počítat s tím, že jediný způsob, jak zde žít, je přizpůsobit se nám. Druhou stranou stejné mince je, že stejně tak odmítám přistoupit na to, že na základě nějakého administrativního rozhodnutí úředníka EU, který možná jen mlhavě tuší, kde je ČR, budeme na svém území v podstatě násilím držet migranta, který k nám vůbec nechtěl a nechce zde žít.

Je Česká republika schopna se v případě nějaké agrese či útoku Islámského státu ubránit? Myslíte si, že je naše obrana na dobré úrovni?

Islámský stát může na Českou republiku zaútočit pouze prostřednictvím teroristických aktivit „osamělých vlků“ nebo teroristických skupin. Je zbytečné si nalhávat a slibovat, že se u nás nic takového, co se stalo ve Francii a nyní i v USA, nemůže stát. Může. Co můžeme udělat a co je opravdu v našich silách, je posílit a podporovat naše zpravodajské služby, trvale zvyšovat schopnosti IZS, provádět výcvik nového typu – společný integrovaný výcvik všech bezpečnostních sborů (státních i nestátních) spolu s AČR a se zapojením komunálních politiků – „manažerů“ krizového řízení. Můžeme zavést znovu brannou přípravu do škol – jako uceleného povinného předmětu, který by měl populaci poskytnout dostatečné znalosti a návyky pro případ vzniku krizových situací – tedy nikoliv v militantní rovině, ale v sebeobranné přípravě každého jednotlivce. Znalosti a schopnosti každého občana k racionálnímu chování v krizových situacích jsou, pokud budeme uvažovat i v ekonomické rovině, tou nejlevnější ochranou, kterou stát může svým občanům poskytnout. Můžeme legislativně uzákonit branný spolek a podpořit jeho aktivity, spolek, který by zastřešil občanské iniciativy mající vztah k ochraně a obraně státu; můžeme oslovit spoluobčany, kteří by byli ochotni bez okolků poskytnout své schopnosti a dovednosti k doplnění aktivit bezpečnostních a vojenských profesionálů, a tím jim umožnit, v zájmu nás všech, jejich mnohem sofistikovanější a soustředěnější použití. Můžeme například věnovat zvýšenou legislativní pozornost civilním bezpečnostním službám, a tím dosáhnout další synergie spojených schopností všech, kteří tím či oním způsobem mohou přispět k obraně, bezpečnosti, k zajištění ochrany našich životů, zdraví a majetku.

Nicméně ještě bych rád podotknul – pokud nebudeme mít vůli se bránit a vzájemně si poskytovat ochranu a pomoc, pokud nebudeme mít vůli se všestranně „pojistit“ proti bezpečnostním hrozbám, což obnáší i přiměřené, bezpečnostním hrozbám odpovídající investování části našich daní, moc šancí v souboji se zlem nemáme. Pokud se budeme více a více uzavírat do sebe, žít si své individuální osudy a nebudeme více všímaví a empatičtí vůči sobě navzájem, pak nad námi vždy budou vítězit ti, kteří „drží spolu“. Zvykli jsme si v klidu a bez obav usínat, a zapomínáme, že zlo spát nepotřebuje…

Prohlásil jste: „Máme úctyhodné tradice, tisícileté zkušenosti a úžasný potenciál a není žádný důvod, aby se s námi na evropské půdě nejednalo jako s rovnocenným partnerem. Jen pro to musíme, alespoň občas, i něco udělat.“ Co navrhujete, že je potřeba zlepšit, abychom se mohli rovnat?

Plnit své závazky, držet slovo, být kompetentní, sebevědomí, stát na svém, mluvit otevřeně, být aktivní a přinášet vlastní návrhy na řešení problémových oblastí, trvat na konkrétních opatřeních a jejich kontrole, jít v tom příkladem, mluvit jedním hlasem. Být silní, dávat najevo, že jsme silní (až to bude pravda), a musí být zřejmé, že v případě potřeby nebudeme váhat tuto sílu použít a rychle a kompetentně v zájmu našich občanů reagovat na jakoukoli agresi. Nabízet a dodržet slíbenou pomoc, využít k řešení mezinárodních konfliktů našich historických zkušeností a znalostí, které máme v jistém ohledu ojedinělé. Musíme komunikovat, vysvětlovat a přesvědčovat. Dobře zvolit své reprezentanty do Evropského parlamentu a naplno dělat politiku pro lidi, ne pro politický nebo osobní profit.

Fotogalerie: - O islámu před tureckou ambasádou

Předčítání projevu Kláry Samkové o islámu před vel...

Fotogalerie: - V calaiské "džungli"

Je islám největší hrozbou současnosti?

Podle mého názoru ano. Netvrdím, že každý islámský migrant je v této chvíli nebezpečný; a i kdyby, v malých množstvích se dá toto nebezpečí eliminovat. To, čeho jsme svědky, je ale dle mého názoru cíleně vyprovokovaná, řízená a bohužel i některými čelnými představiteli EU podporovaná invaze. Někdo má zájem na rádoby nepozorovaném vytvoření páté kolony v řádu milionů lidí. V určitém okamžiku – tak jako když u jaderné nálože dojde k nahromadění nadkritického množství plutonia – dojde zcela samovolně ke katastrofě. Pokud bude muslim, díky svému striktnímu náboženskému vyznání, vyzván, aby si vybral, zda podpoří džihád, či zda se stane podporovatelem naší civilizace, nemusím moc hádat, co si vybere. A nemusí jít zrovna o postoj vyjádřený vyloženě aktivní bojovou činností, bude stačit jejich „pouhá“ tichá podpora těch, kteří nemají problém uřezávat hlavy těm, kteří správně neodříkají pasáže z koránu. To totiž bude úplně stačit. V kombinaci s již zaznamenatelným postupným „demokratickým“ (naše vlastní pravidla otočená proti nám) přebíráním politické moci – muslim bude vždy určitě mnohem ukázněnější volič než svobodný evropský občan, který k volbám nechodí (protože na to má právo!) – jde ve středně a dlouhodobé perspektivě o smrtící strategii. Je to válka neválka, mnohem problematičtější než přímý střet s konkrétním, viditelným nepřítelem…

Neustále se objevují informace o stovkách mrtvých, kteří se utopí při pokusu uprchnout přes moře, když se jich vtěsná na lodě mnohokrát víc, než je možné převézt. Myslíte si, že tomu lze nějak zabránit? Případně jak.

Jediný způsob, jak zabránit člověku, aby neutonul, je zabránit mu, aby se dostal k vodě. Stovky mrtvých, utonulých, každý týden, to je jeden z efektů nezvládnuté migrační krize a azylové politiky, politického pokrytectví. Náš vyspělý svět má k dispozici jak Radu bezpečnosti OSN, která může, měla by zcela legálně vydat pokyn k zahájení humanitární akce, tak i značné materiální zdroje, které mohou vyvážit naši bezpečnost. Je na OSN, aby pod ochranou vojsk NATO, s dostatečnou materiální podporou EU bylo zahájeno vybudování vojensky zajištěných utečeneckých táborů pro dlouhodobý pobyt válečných uprchlíků, s vybudováním potřebné infrastruktury pro dlouhodobý pobyt uprchlíků z válečných zón (viz tábory pro poutníky ke Kaabě v Saudské Arábii) přímo na africkém pobřeží. Takové řešení by umožnilo na jedné straně totální blokádu afrických pobřežních vod, kvalitativně zcela neporovnatelné zlepšení postavení uprchlíků na jedné straně, a zároveň tolik potřebné zajištění ochrany schengenského prostoru před nelegální migrací na straně druhé… záchranu tisíců lidských životů, zlikvidování obchodu s lidmi a dále by EU (alianční země NATO a zároveň členské země OSN) mohla přistoupit k legálnímu, efektivnímu, a především bezpečnému provádění azylových řízení mimo území EU, bez zatěžování evropských tranzitních zemí na utečeneckých trasách. Je na místě se zcela legitimně a důrazně ptát: Proč to nejde, na co se čeká? Na další utopené, na další mrtvé v důsledku terorismu, na postupnou radikalizaci evropské politické scény, na rozpad EU?!

Blíží se období dovolených a často se v médiích objevují informace, kde není bezpečno, kam by se lidé raději neměli vydávat. Často se jedná o země, které bývaly velmi oblíbené, jsou tyto starosti na místě? Bude například ve Španělsku podstatně bezpečněji než v turistické části Turecka, která je od hranic se Sýrií velmi vzdálená?

Z hlediska možnosti teroristického úderu dnes není na světě vysloveně bezpečného území – nemluvím o malých atolech skrytých kdesi v dálavách Tichého oceánu – samozřejmě je to příměr. Nebezpečí nás obklopuje stále a kdekoliv, jen si to neuvědomujeme ve stejném psychologickém kontextu, který je speciálně spojen se smrtí způsobenou v důsledku vraždy, teroristickým útokem. Nepřetržitě jsme vystaveni nebezpečí úrazů, autohaváriím, nemocem… Je samozřejmě potřeba zvážit rizika a vzít na vědomí reálnou situaci, na druhou stranu by bylo nanejvýš smutné se ve svém svobodném rozhodování natolik ochromit, že „nevytáhnu paty z domova“. Pak náš nepřítel dosáhl svého cíle… Nenechme se zastrašit.