Andre, ty jsi velký internacionalista, člověk, který vstoupil svojí nohou na desítky a desítky zemí po celé zeměkouli; a napsal jsi o tom řadu reportáží, esejí, knih, natočil jsi spoustu dokumentárních filmů vysílaných v různých médiích po celém světě. A máš české kořeny. Mohl bys to vysvětlit?
Já jsem se narodil v Rusku, v Leningradu, ale vyrůstal jsem v Plzni, protože otec byl český jaderný fyzik. Vychodil jsem tam základní školu a pak i gymnázium. V Plzni jsem žil od svých tří let do zhruba devatenácti.
Co tě vedlo k tomu vyrazit do světa?
To bylo ještě v době Československé socialistické republiky. Byl jsem pod strašným vlivem západních médií. Tak jako skoro všichni jsem poslouchal Hlas Ameriky, Svobodnou Evropu, BBC. Takže jsem se ve velmi mladém věku stal disidentem, dokonce mně asi v sedmnácti letech vyšla velmi špatná knížka básní v Německu.
Jezdil jsem stále do Polska, kde jsem měl přítelkyni. Fungovala tam studentská solidarita, takže jsem si už v osmnácti letech hrál na velkého disidenta.
Československo jsem v podstatě opustil poté, co mě pozvali na oddělení pasů a víz, protože jsem měl českou národnost, ale sovětské občanství, to abych nemusel na vojnu ani v jedné zemi, a tam mně řekli, že vydávám knížky na Západě, a přitom nejsem občan Československa, takže mám na vybranou, buďto vypadnout na Východ, nebo na Západ. Takže jsem odjel na vízum do Holandska, a odtud pak stopoval do Itálie, kde jsem požádal o politický azyl.
Nějaký čas jsi žil v Itálii a pak ses dostal do USA.
Spojené státy mně ihned daly politický azyl, protože jsem pro ně byl velmi zajímavou osobností; byl jsem mladý kluk, který mluvil pěti jazyky včetně angličtiny a už mně vyšla kniha, otec byl jaderný fyzik a narodil jsem se v Sovětském svazu. Takže rok po opuštění Československa jsem přistál v New Yorku. A to bez peněz a bez zavazadel, protože mně ukradli tašku a kufr v Římě. Měl jsem jen sovětský pas a igelitovou tašku s kartáčkem na zuby a s pomocí Tolstojské nadace jsem dorazil z letiště do New Yorku. Psal se rok 1985.
Kdy a proč se ti začal měnit tvůj naivní dětský názor na Spojené státy a celou západní civilizaci?
Už od začátku, a to i v době mého disidentství, jsem byl v podstatě socialista a nikdy jsem si nepřál, aby kapitalistická společnost vládla v Evropě a kdekoliv na světě. Takže tam už levicové kořeny byly.
A pak jsem začal studovat film na Kolumbijské univerzitě. Což bylo velmi zajímavé. Žil jsem totiž na kolejích, kterým se říkalo East Campus a z nich byl výhled na Harlem. V noci tam pořád hořelo. Chodili jsme tam s americkými studenty na pivo a poslouchat jazz. Šokoval mě ohromný kontrast mezi bohatou univerzitou, kde řadoví studenti už tenkrát museli platit minimálně 25 tisíc dolarů na rok, a tím, co jsem viděl dole v těch chudých čtvrtích. Bylo to v době prvního útoku na Libyi a studenti na Kolumbijské univerzitě a samozřejmě hlavně umělci a filmaři byli zásadně proti té válce. Probíhaly tam studentské bouře a demonstrace proti válce, kterých jsem se zúčastňoval.
V podstatě jsem už od začátku začal chápat, že situace byla absolutně jiná, než co jsem slyšel v západních médiích, které vysílaly na území Československa, jak v angličtině, tak v češtině, v ruštině a němčině. Co mě také šokovalo, byla propaganda proti Československu, kterou tenkrát Západ rozpoutal. Samozřejmě v Československu byly tenkrát problémy, ale i vzdělaný student z Kolumbijské univerzity si mylně myslel, že v Československu jsou sociální bouře, fronty na chleba a absolutně na všechno, že tam neexistuje naprosto žádná svoboda. Přitom v Plzni, kde jsem vyrůstal, byla dobrá divadla, skvělé knihovny, četli jsme Becketa, Sartra, Camuse, byl tam filmový klub, kde se promítaly filmy z celého světa. A opravdu také šokující bylo, že lidi, kteří přišli z Československa, byli daleko líp vzdělaní než Američani v našem věku.
Naprosto s tebou, Andre, souhlasím, neb mám podobné zážitky a zkušenosti poté, co jsem také objevil takzvaný svobodný Západ, a hlavně Spojené státy, kde jsem rovněž jednoho dne přistál. Co tě zvedlo ze Spojených států a přimělo vyjíždět do světa a psát pro různá média na svých cestách?
Moje první manželství bylo s velmi slavnou americkou klavíristkou. Její rodiče byli z Houstonu a byli zapojeni do velkých kšeftů s ropou. Byli z tak bohaté čtvrti, že u jejich sousedů dokonce několik týdnů jako „ópérka“ sloužila Lady Diana. Byli to lidé vlastnící miliardy dolarů. Viděl jsem ten jejich sobecký svět, protože jsme tam s ženou za nimi jezdili tak třikrát za rok.
Navíc jsem začal vydělávat velké peníze tím, že jsem tlumočil simultánně pro různé firmy, které privatizovaly bývalý Sovětský svaz. To, co jsem viděl, bylo šílený. Třeba jak At&T privatizovalo leningradskou telefonní ústřednu, a to vše za pomoci strašné korupce. Také jsem pracoval pro NASA a British Petroleum a další firmy.
Ale co mě nakonec dohnalo skoro k sebevraždě, byla zkušenost z tlumočení pro americkou firmu Krafts General Foods, která v té době s pomocí korupce přesvědčila Ministerstvo rybolovu Ruské federace, aby zprivatizovali obrovskou vědeckou loď, která se používala na průzkum oceánu. Koupili ji od nich téměř zadarmo, protože zkorumpovali ruského ministra a začali ji používat k lovu hlubokovodních omárů a langust u břehů Peru.
To už byl pro mě takovej šok, že už jsem to nemohl dál vydržet a chtěl jsem všechny poslat k čertu. Z Ameriky jsem odjel do Peru, kde jsem začal pracovat jako vojenský korespondent.
Pak jsi to rozjel úplně naplno a začal jsi pracovat v různých zemích po celém světě; a kdybychom šli do detailů, tak by z tohoto rozhovoru byly dvě tlusté knihy. Ale po těch všech svých bohatých zkušenostech, kdo si myslíš, že je ten největší nepřítel lidstva na zeměkouli?
Vyrazil jsem do světa s tím, abych absolutně vygumoval jakékoliv své kořeny. Začalo to už v New Yorku, kde jsem žil s Američany, ale i s Asiaty a lidmi z Latinské Ameriky a Afriky. Fascinoval mě celý svět a Evropa mě v podstatě přestala zajímat. Když jsem žil v Peru, tak jsem cestoval po celé Jižní Americe. Pracoval jsem kupříkladu v Chile poté, co se tam konečně zhroutila diktatura. Pomáhal jsem tam likvidovat šílenou fašistickou kolonii, která se jmenovala Colonia Dignidad. Pracoval jsem také v Argentině, která začala budovat spravedlivou společnost po absolutně děsivých západních diktaturách.
Pak jsem žil na všech kontinentech světa, ať už to byla Oceánie, kde jsem žil čtyři roky, Afrika, kde jsem žil pět let, nebo Latinská Amerika, pět let; a také Asie, kde jsem byl deset let a kde dosud žiji. Zároveň žiju také na Blízkém východě. Žil jsem, pracoval a procestoval jsem všechny kontinenty.
Začal jsem se živit tím, že jsem publikoval knihy. Dodneška mně vyšlo ve dvaceti sedmi zemích světa asi dvanáct knih. Také točím dokumentární filmy, které byly odvysílány všemi velkými televizními společnostmi, které stojí proti západní propagandě, jako třeba Telesur, největší společnosti v Jižní Americe, nebo Al-Mayadeen či Press TV, RT. Pracoval jsem také pro různá jiná progresivní i neprogresivní média. Třeba jsem pracoval pro jedny z největších novin na světě – Asahi Shimbun.
Soustřeďoval jsem se na války, na válečné zóny. Ať už války v Kongu, Rwandě, Srí Lance, v různých částech Indie, v Bosně, Východním Timoru, nebo jiných místech světa. Celou tu dobu jsem se snažil najít jádro toho, co vyvolává všechny ty konflikty a války. A došel jsem k závěru, že to je západní imperialismus, který ničí celou planetu, a to déle než pět set let, a že křesťanská víra, a to ať katolická, či protestanská, pod rouškou lidumilství zlikvidovala daleko větší kultury na celém světě. Nenašel jsem jedinou zemi na světě, která by v minulosti nebyla přímo či nepřímo likvidována Západem. A jde i o tak obrovské země, jako je Čína, kterou Západ, hlavně Francie a Velká Británie rozbila na kusy, ponížila ji a zplundrovala. Ale Západ znásilnil i jiné obrovské země, jako je Indonésie – na krvi jejích obyvatel bylo postavené celé Holandsko.
Stejné se odehrálo, když Západ „otevřel žíly obyvatelům Latinské Ameriky“, jak je psáno ve slavné knize Eduardo Galeana, mého blízkého přítele.
Španělsko z celé Latinské Ameriky vypumpovalo, co se dalo. Ale nebylo to jenom Španělsko. Galeano řekl, že Španělsko uchvátilo tele, ale Evropa uchvátila celou krávu.
Psali jsme:
Do plundrování zemí po celém světě byla zapojena i Skandinávie, a dokonce i Vatikán i Rakousko-Uhersko. Takže když slyšíte, že dnešní Česko se nikdy v historii nepodílelo na plundrování světa, tak je to nesmysl, protože celá Evropa se na tom podílela pomocí investic. Ekonomika byla už v těch dobách dávno propojená, takže přestože Československo či předchozí Rakousko-Uhersko neposílalo své vojáky přímo do kolonií, které byly drženy Francií či Anglií nebo Holandskem, tak ale mělo obrovské investice v těch otřesných kampaních.
Evropa není dodneška schopná se podívat do zrcadla a přiznat, jakých hrůz se dopustila po celém světě. Nejde jenom o otázku toho, že se kradlo nerostné bohatství, ale o to, že země jako Anglie vyvolávaly záměrně hladomory v Indii, kde umíraly desítky milionů lidí při každém z nich. Největší byl kolem druhé světové války v Bengálu, kde zemřelo deset milionů lidí; a když bengálští představitelé přišli k Churchillovi, aby přestal devastovat jejich zem, tak řekl: „Dobře vám tak, když se množíte jako králíci.“
Deset milionů lidí bylo také vyvražděno před sto lety v Kongu, a to během vlády belgického krále Leopolda II. Lidem tam zaživa usekávali ruce, protože byli takzvaně „líní“ a nevyráběli dostatek kaučuku pro belgickou korunu. Upalovali celé rodiny, vypalovali vesnice. Hrůza, kterou v té době způsobovala Evropa, se nedá ani popsat. Mluvíme o holokaustu za druhé světové války, ale nemluvíme o tom, že první holokaust byl vyvolaný v současné Namibii, tehdejší jihozápadní Africe. Přes osmdesát procent celého národa (Herero) bylo zlikvidováno jenom kvůli tomu, že Němcům nebyli sympatičtí. Celá nacistická medicína a experimenty s vyhlazováním lidí byly postavené na experimentu vyhlazování lidí v jihozápadní Africe. Doktoři jako Mengele se učili od doktorů, kteří tehdy pracovali v Namibii. Osobně jsem to dokázal. Hlavy lidí, které byly amputovány v Namibii, jsou dodnes ve dvou nemocnicích v Německu – v Berlíně a na univerzitě ve Freiburgu. Jsou tam naloženy do nějakého alkoholu stovky, možná tisíce hlav. Namibijská vláda dodnes prosí, aby ty hlavy byly vráceny.
Když jsem publikoval svoji zprávu o tom, co se stalo v Namibii, tak mně jedna z univerzit napsala a požádala mě, jestli bych jim dovolil, aby můj výzkum přeložili do němčiny. Napsal jsem jim, jak je možné, že oni, kteří pracují s rozpočtem stovek milionů eur, nebyli schopni během desítek let a za pomoci svých docentů vypátrat to, co jsem vypátral za dva týdny. Jsem přesvědčen, že Západ nechce, aby si obyvatelé Evropy a Spojených států uvědomili, jaké hrůzy se děly a dodneška dějí ve jménu jejich civilizace, ve jménu jejich demokracie, ve jménu jejich svobody a ve jménu jejich takzvaného svobodného trhu.
Andre Vltchek s tazatelem Milanem Kohoutem
Mohl by ses zmínit o takzvané uprchlické krizi a jaké jsou její kořeny?
Uprchlická krize je opět postavená na tom, že Západ, v tomto případě Evropa a Spojené státy, a také země jako Turecko, Izrael a Saúdská Arábie plundrují celou oblast Blízkého východu a Jižní Asie, a to do té míry, že lidi, kteří tam žijou, už nejsou schopni se uživit. Dochází tam k převratům vlád, které se předtím o své lidi byly schopny postarat. Samozřejmě tyto vlády nechtějí platit obrovské dluhy západním firmám a nechtějí okrádat vlastní lidi. Ve chvíli, kdy tyto vlády začínají stavět státní nemocnice, bezplatné školy a hromadnou dopravu atd., tak tam Západ ihned vyvolává převrat a likviduje vlády v těchto zemích a začíná tam dosazovat tvrdé muslimské nebo jiné fundamentalistické bojůvky, které pak rozervávají země na kusy a v podstatě je likvidují. Což se Západu hodí, protože pak můžou tyto země kontrolovat a prodávat tam zbraně armádám a různým frakcím.
A právě takovéto situace vyhánějí miliony lidí jako uprchlíky z jejich domovů do celého světa a také do Evropy.
Ale počet těchto uprchlíků do Evropy a Spojených států je pořád relativně nízký ve srovnání se zeměmi, které musí absorbovat největší vlny uprchlíků, jako je Libanon, kde miliony lidí žijí v absolutně děsivých podmínkách. Ale také Turecko.
Teď jsem pracoval v Súdánu. Již po léta píšu a točím filmy o tom, jak Západ likviduje země jako Súdán, Kongo či Somálie. Západ násilně odštěpuje kusy těchto zemí tam, kde je nerostné bohatství jako uran v Dárfúru nebo ropa v Jižním Súdánu. Vytváří tím absolutně magorické entity, které nejsou absolutně schopné přežít bez pomoci nevládních organizací a Spojených národů a samozřejmě západních vlád. Takže Jižní Súdán právě díky tomu prožívá občanskou válku.
V Dárfúru je konflikt živen absolutně nezdravým způsobem zvenku. Západ používá své spojence jako Rwandu a Ugandu k vraždění a znásilňování milionů lidí v Kongu (DRC), aby tam mohl těžit koltan, který je ve všech telefonech, a také uran a zlato a jiné nerostné bohatství.
Lidské životy ‚těch jiných‘ (nebílých a nekřesťanů) jsou pro Západ absolutně bezcenné, nemají pro Západ žádnou cenu. Končí to samozřejmě tím, že lidé, kteří v těchto zemích ztratili absolutně všechno, se pokouší nějakým způsobem dostat do Evropy, kde mají pocit, že tam budou mít relativní klid. Srovnávám to s ženou, která byla znásilněna ve svém vlastním domě a zabili jí manžela a zabili jí děcko a ona je tam sama s posledním malým dítětem a snaží se nějak přežít, tak je donucena k tomu, aby šla žebrat do hradu, odkud přišli vojáci, kteří ji znásilnili a zavraždili její rodinu. A když tam dojde, tak jí ještě ti vojáci místo toho, aby ji nakrmili, plivnou do obličeje.
Já si také uvědomuji, že pokrytectví západní kultury je opravdu nebetyčné. Ještě poslední otázku. Co bys navrhoval jako řešení, jak zlomit kriminální činnost západní kultury? Co vlastně dělat?
No, na to – co dělat – už odpověděl ruský klasik. „Dělat revoluci.“ Já věřím v radikální řešení situace a nevěřím, že se se Západem dá vyjednávat. Takže tvrdě stojím za organizovaným odporem, který dneska vedou země jako Čína, Rusko, Írán a Latinská Amerika. I když v Latinské Americe teď probíhá jeden převrat za druhým vyvolaný Západem. Teď jsme měli převrat v Brazílii a nepřímo došlo k převratu také v Argentině. Ale mnohé země v Latinské Americe pořád stojí na svých nohách a Západu čelí. A opakuji, já už bohužel nevěřím, že se dá se Západem vyjednávat. Západ rozumí jenom síle, Západ sám používá sílu proti celému světu, a proto jenom síla může Západu čelit.
A opravdu poslední drobná otázka. Přijel jsi na návštěvu před několika dny do Česka, abys podpořil moji prezidentskou kandidaturu. Proč ji podporuješ?
No, známe se už několik let a máme velmi podobnou minulost. Oba jsme filozofové a spisovatelé a jsme skoro jako bratři, takže já ti věřím; na rozdíl od jiných českých politiků. A vím, že jsi humanista a pokud se dostaneš k této politické pozici, budeš mít obrovský pozitivní vliv jak na tuto republiku, tak na celou oblast Evropy a na celý svět. A to vím i přesto, že se naše názory ne vždy ve všem stoprocentně shodují, ale na nějakých devadesát pět procent určitě. Ty jsi internacionalista a věřím tomu, že jsi jeden z mála politiků, které dneska Evropa má, politiků, kteří můžou vytvořit obrovské pozitivní změny a nasrat celou říši a zároveň otevřít oči lidem, kteří v Evropě žijí. Ale když říkám, že jsi politik, chci říci, že se z tebe stal politik. A ne vlastní vůlí, ale protože situace je tak otřesná, a to jak v Evropě, tak na celém světě, že tě okolnosti donutily, aby ses stal kandidátem. A to ne z nějaké potřeby se projevit nebo ukázat, ale z potřeby změnit svět k lepšímu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
