Nevím, zdali se dá říct k tomu něco nového, ale... Co říkáte teroristickému útoku v Londýně ze strany muslimského imigranta?
Pozor! Je to horší! Nejde o imigranta, ale o rodilého Brita, patrně pákistánského původu. Tady se ukazuje, jak naivní jsou představy o všeléku takzvané integrace. Rodiče Masooda Khalida by patrně něco tak hrozného, co má na svědomí jejich syn, ani nenapadlo. Navenek možná vypadali jako sekularizovaná rodina. Masood také není žádný teenager. Je to víc než padesátiletý muž. Vypadá to, že islám dokáže oživovat kostlivce. Jeho šíření je pro naši evropskou civilizaci smrtelně nebezpečné. Všimněte si, že nepoužívám pojmy jako islamismus, radikální anebo politický islám. Tady dávám za pravdu výroku tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana: Islám je jenom jeden. Jinak řečeno – umírněný muslim je špatný muslim.
Co říkáte současnému stavu migrační krize a jak se k ní staví Evropská unie?
Pánové a dámy z Evropské komise mi připadají jako spící Růženky. To je pro ně ještě lichotivý příměr. Možná by si spíš zasloužili pojmenování zaprodanci anebo rovnou zrádci. Do omrzení omílají „potřebu ochránit společnou hranici“, důvěru v prezidenta Erdogana a „spojenecké Turecko“, snahu uzavřít readmisní dohodu s Libyí. Se kterou z jejích tří vlád? Přitom by stačilo nařídit pobřežní stráži, aby se čluny s migranty neodtahovaly na vzdálené řecké ostrovy anebo na Sicílii, ale tam, odkud vypluly. Například… A co nečinnost NATO, kolaborantství některých neziskovek a dalších „humanitárních“ organizací, které žijí z bohatých evropských i státních dotací, tedy z našich daní?
Postoupí prof. Jiří Drahoš do 2. kola volby prezidenta?Anketa
Vy jste ve vyjádření pro ParlamentníListy.cz k nátlaku EU, pokud jde o kvóty na imigranty, uvedl, že „naše vláda jako celek tomuto sprostému nátlaku krok za krokem ustupuje. A co víc – podílí se i na ostrakizaci zemí, ze kterých bychom si měli vzít příklad. Mám na mysli neústupné Maďary a Poláky... Naše politické elity se dostávají do rozporu s míněním většiny veřejnosti.“ Můžete to rozvést konkrétněji? Jak vláda ustupuje? To je poměrně ostré hodnocení od koaličního poslance...
Hrátky na koalici a opozici před tak zásadními a vpravdě osudovými problémy, jakými jsou migrační krize a pronikání islámu, ze kterých vyrůstá terorismus, neberu. Už jsem několikrát řekl, že obrana před takovým nebezpečím je téměř nadlidským úkolem pro všechny. Na této myšlence je také postavena Platforma pro zachování evropské kultury, kterou jsem inicioval.
Jak se naše politické elity dostávají do rozporu s veřejným míněním a jak vláda ustupuje? Srovnejte si výroky premiéra Sobotky před rokem a dnes. Srovnejte ale hlavně slova a činy. Verbálně sice premiér pořád odmítá kvóty, ale podvoluje se diktátu EU, podle kterého na základě dohody s Tureckem přijmeme letos na 6 000 uprchlíků. Na posledním summitu v Římě si premiér pochvaluje semknutost a společný postup Evropy… Je to ale Evropa pánů Junckera, Schulze a paní Merkelové. Prohlášení sedmadvacítky o společné budoucnosti podle jejich představ připomíná spíš utahující se smyčku.
A pokud jde o Polsko a Maďarsko, měl jste na mysli paní eurokomisařku Jourovou, která tyto státy napadla za „neakceptování základních hodnot EU“?
Paní Jourová v tom není sama. Snad ještě důraznější vydírání zaznívá i od dalších eurokomisařů stejně jako od představitelů SRN anebo Itálie.
Též jste hovořil o přijetí zákona o obecném referendu bez omezení a také že „návrh se ovšem nemůže dostat na jednání sněmovny; byť jde o vládní předlohu. Pěkné farizejství“...
Cítím jisté provinění vůči svým voličům. Na předvolebních shromážděních jsem referendum liboval. Když jsem zasedl do poslanecké lavice, předkládali návrhy zákonů o něm hlavně kolegové z opozičního Úsvitu a v poslední době SPD Tomia Okamury. Koaliční experti na právo většinou označili tyto návrhy za paskvil. Slibovali vládní návrh na patřičné úrovni. Dlouho slibovali, pořád jenom slibovali… Později se dostala na veřejnost prohlášení premiéra Sobotky, že nepřipustí, aby se mohlo v referendu rozhodovat o tak zásadních otázkách, jako je vystoupení z EU anebo z NATO. K čemu by nám byl takový plebiscit? Abychom rozhodovali o stavbě chodníků anebo o chovu slepic v městské aglomeraci? Referendum, jeho širší využití, u nás nemá tradici. Já si myslím, a podle ohlasů od veřejnosti zdaleka nejsem sám, že hlasovat by se mělo jenom o zásadních otázkách.
Další problém je, že vláda svůj návrh o obecném referendu nepředkládá. Přitom je jasné, že co se nedostane do programu jednání Poslanecké sněmovny do konce března, to už za našeho mandátu neprojednáme. Legislativní proces je poměrně dlouhý a složitý. Proto přiznávám: Při posledním návrhu SPD jsem jako jeden z mála koaličních poslanců hlasoval pro. Opakuji, bohužel jako jeden z mála…
Turecký prezident Erdogan označuje Evropu za fašistickou. Jak bychom se měli postavit k Turecku a dohodě o imigraci? Nebylo by lépe ji vypovědět a zajišťovat sami vlastní hranice? A pokud toho nebude schopna EU, tak aby své hranice chránila přímo ČR?
To mně ani nepřipomínejte. Nechci tady obsáhle citovat z interpelace na premiéra, ve které jsem naprosto přesně předpověděl dnešní vyděračský postoj prezidenta – islamisty Erdogana. Dost zřetelně jsem se angažoval při formulaci usnesení Poslanecké sněmovny, ve kterém jsme premiéra Sobotku před odjezdem na památný summit do Turecka zavázali nepodepisovat dohodu o výměně migrantů. Premiér tehdy veřejně prohlásil, že usnesení nebude respektovat.
Pamatuji si také na jinou interpelaci, kdy jsem premiérovi položil otázku, jestli má pro případ selhání Turecka plán B. Tehdy jsem ho dotlačil k odpovědi, že naše branné síly jsou připraveny obsadit státní hranici do 48 hodin. To jsou dnes jenom plané řeči, zapomenuté sliby. Do reality je uvedlo jenom Maďarsko.
Psali jsme:
Vy jste prosazoval některé návrhy zákonů týkající se migrace, islamizace a podobně. Jak to teď vypadá, kdybyste to měl rekapitulovat? A jak hodnotíte postoj poslanců k vašim návrhům?
Vypracoval jsem novelu zákona, podle které by stát získal určitou kontrolu nad zahraničními kazateli u nás netradičních církví a náboženských společností; včetně islámu. Jejich působení vidím jako vážný problém. Právě tito kazatelé radikalizují v mešitách západní Evropy budoucí bojovníky Islámského státu a teroristy. Tato novela „leží u ledu“. Nedaří se mi prosadit ji do programu Poslanecké sněmovny. Když jsem naposledy požádal sněmovnu o její zařazení, podpořilo mě 19 poslanců. Prostě opakovaně převládá stranická disciplína nad pudem sebezáchovy. Tahle tendence je teď, kdy se tvoří kandidátky do příštích voleb, zřetelnější než jindy.
Měl jsem v plánu připravit ještě legislativní normu, která by kontrolovala anebo zakázala finanční podporu islámských a jiných netradičních spolků a obcí ze zahraničí… Nicméně postoj většiny sněmovny bere chuť. Kolegové – poslanci namítají: migrace se hodně omezila, u nás žádní migranti nejsou, nic se neděje…
Šeredně se mýlí. S jarem opět zesiluje invaze na italské břehy. Podle posledních zpráv nejsou výjimečné dny, kdy na Sicílii dorazí na tři tisíce migrantů. Nadarmo nelze brát hrozby z Turecka, že vypoví dohody o zadržování migrační vlny. Nadarmo nelze brát sílící tlak Bruselu na kvóty, na sjednocení azylové a sociální politiky.
Co je nového u Platformy na obranu evropské kultury, co má v plánu?
Já osobně jsem pochopil, že jakákoliv obranná legislativní opatření proti pronikající islamizaci a proti divoké migraci vedou přes ústavní změny. Je třeba například přesně definovat, za jakých podmínek je možné uplatňovat právo na svobodu vyznání, právo na azyl, na sociální pomoc a podobně. V tomto duchu jsem pořádal minulý týden na půdě Poslanecké sněmovny konferenci na téma Ústava de iure a de facto. Své názory tam prezentovali pánové Rychetský, Gerloch, Fiala, Mlsna a další odborníci na ústavní právo.
Já osobně jsem se ještě nevzdal ani myšlenky na rozšíření ústavy o definici evropské a české kultury a o její nadřazení v evropském prostoru nad ostatní kultury. V interpelacích se spolu s profesorem Karlem Raisem zaměřujeme na signály o pronikání islámu do školství. Kritizujeme nadřazení multikulturalismu nad výchovu k vlastenectví ve školských směrnicích. Z regionů sílí tlak na pořádání přednášek a besed o migraci a islamismu…
Psali jsme:
Jaké hlavní myšlenky zazněly na konferenci na téma „Ústava de iure a de facto“, které byste zmínil?
Odborníci na ústavní právo nehovořili jenom o migrační krizi. Dotkli se některých dalších problémů české politiky a právní praxe. Většinou se vyslovili pro širší diskusi o změnách ústavy. My jsme z celého jednání nechali pořídit videozáznam. Během několika dnů ho zveřejníme v nezkrácené podobě na webu platformy.
Co říkáte tomu, že EU schválila směrnici o zbraních, která omezuje držení zbraní? Někteří to komentují tak, že EU na nás vpustila hordy imigrantů, kteří znásilňují, přepadávají a vraždí, a teď i lidem sebrala možnost se bránit...
Víte, to je pro mě dost traumatizující téma. Jsem z generace ovlivněné beatnickou kulturou a Johnem Lennonem. Mám trochu pacifistické názory. Pistolku jsem si nikdy nepořídil a ani to neplánuji. Nicméně současné hrozby mě přiměly postoje poněkud modifikovat. Položme si otázku: garantuje v současné době stát svým občanům bezpečnost? Má odpověď: nemůžeme si dovolit policistu za každým rohem. Armáda je zaměřena spíš na expediční úkoly – ne že by se mi to líbilo. Stát, jak jsem už zmínil, ustupuje nátlaku Bruselu a otevírá dveře migrantům, tedy i potenciálním bezpečnostním rizikům. Pro občany má často opakované sdělení: musíte si na to zvyknout. Stát by tedy měl kromě toho umožnit, aby lidé, kteří o to stojí, měli právo na sebeobranu.
Psali jsme:
autor: Lukáš Petřík
