Jaké je z vašeho pohledu vnímání ekologických aktivistů českou veřejností?

Vnímání ze strany veřejnosti se od roku 1989 hodně proměňuje. Před listopadem 1989 byly všechny aktivity vymezující se k totalitnímu státu vnímány pozitivně. To se přeneslo i do začátku a průběhu devadesátých let a brala to tak nejen veřejnost, ale i politici a média. Po roce 1998, v době opoziční smlouvy, nastal v tomto směru ústup. Zlepšení pak bylo teprve v letech 2002 až 2006. Pak ale polopravicové vlády zahájily masivní útok na občanská sdružení, který byl tedy veden nejen ze strany prezidenta Václava Klause od roku 2003, jenž už od svého premiérského působení ochranu životního prostředí považoval za něco okrajového a tvrdil, že důležitější jsou peníze. Za situace, kdy prezident soustavně bagatelizuje stav životního prostředí a snahy o jeho zlepšování, pak logicky se pohled veřejnosti zcela rozkolísal, neboť ho ovlivňovala jednostranná masáž názorů podobných politiků a jim blízkých médií. Výzkumy veřejného mínění ovšem dlouhodobě říkají, že v očích veřejnosti jsou při hájení životního prostředí nejdůvěryhodnější obce a hned potom ekologické občanské spolky. Zájem o ochranu přírody je tedy stabilní, ale z mediálního a politického pohledu to může vypadat, že je na ústupu. Jde však jen o viditelné názory skupiny politiků, kteří by si to velmi přáli.

Při své činnosti neustále komunikujete s úřady i s politiky. Na co narážíte?

Styk s politiky probíhá na různých úrovních. Když spolky lobbují za přijetí zákona nebo jeho novelu, upozorňují politiky na problém řešitelný legislativou. Kromě toho k činnosti spolků patří také informační rovina. My ale komunikujeme s politiky prostřednictvím účasti při rozhodování, hlavně ve správních řízeních. Politici mají totiž k prosazování svých vizí k dispozici celý úřednický aparát, takže my se snažíme předkládat alternativní řešení, jako jsou třeba jiné trasy silnic, nebo ukazujeme na úplnou zbytečnost její výstavby.

Největší rozpor vidíme v situaci, když komunikujeme s úředníky, kteří by měli hájit veřejný zájem a dodržovat zákon, a navíc legálně bez korupce, a politici je tlačí k tomu, aby zákon porušovali. Úředník pak rozhodne nezákonně a spolky potom musejí hájit veřejný zájem namísto státu. Proto vítáme služební zákon, neboť úředníci předtím víc naslouchali politikům. A jelikož soudní spory většinou vyhráváme, tak se logicky politikům nelíbí, že máme pravdu a ještě ji máme potvrzenou soudním rozhodnutím. Proto pak šíří zvěsti, že neustále brzdíme nějaký rozvoj. Ano, ale jen tím špatným směrem.