Jak hodnotíte leteckou akci Spojených států u Bagdádu, kdy zemřel generál Kásim Sulejmání, velitel elitních jednotek Íránu, a zástupce velitele šíitských milic Abú Mahdí Muhandis? Jaký je váš pohled?
Myslím, že akce nebyla dostatečně dobře promyšlená, a především nebyly domyšleny důsledky, které se už další den ukazují jako poměrně nepříznivé, a to celkové zvyšování napětí v regionu. Uvidíme, jak se bude vyjednávat, ale pravděpodobně bude trvat dlouho, než se situace dostane do nějaké stabilní a akceptovatelné úrovně.
Kdyby Milion chvilek uspořádal akci kousek od vašeho domu, co byste udělali?Anketa
Každopádně došlo k útoku na diplomaty na cizím území. Co o tom říká mezinárodní právo? Slýchám v rozhovorech, že šlo o teroristický útok, vraždu… Jak to vidíte vy?
Nepovažoval bych to úplně za vraždu, ale v každém případě, pokud se tento útok odehrál na území jiného suverénního státu – ačkoliv Spojené státy mají určitou smlouvu s Iráckým režimem o aktivitách na jejich území – a pokud nebyla Irácká vláda informována o tom, že takový útok bude proveden, pak to neodpovídá mezinárodnímu právu. Je skutečně třeba uvést, že to bylo za limitem, který je obecně považován za akceptovatelný.
Vy sám jste před chvílí zmínil, že nebyly pravděpodobně ze strany Spojených států domyšlené některé důsledky. Ze strany Íránu i Iráku zaznívá volání po odplatě a pomstě. Jsou to právě tyto hrozby, které nebyly domyšleny, nebo jaké jste měl ještě na mysli?
Je dobře, že Donald Trump nechal ,,oddělat" Kásima Sulejmáního?Anketa
Je potřeba vidět, že generál Sulejmání skutečně byl představitelem krajního radikálního řešení situace a bezpečnosti v tomto prostoru. Jeho aktivity určitě byly hodně blízko k aktivitám teroristickým. Ostatně, on jako šéf revoluční gardy má za sebou určitá rozhodování, která se vážou případně i na teroristické aktivity, takže věc není černobílá. Ale v každém případě je nutné zvážit, do jaké míry útok vyřešil situaci, kterou Spojené státy americké cítily jako akutní. Roli generála Sulejmáního viděli tak významnou, předpokládali, že jeho likvidací se jim podaří v důsledku situaci uklidnit. To byl pravděpodobně jakýsi cíl stanovený prezidentem Trumpem a spolupracovníky, ale v krátkodobém horizontu se zkrátka nepodařil. Pak je zcela evidentní, že neinformování jak Irácké vlády, tak i spojenců – v tomto případě Severoatlantické aliance – bylo nesprávným krokem.
Spekuluje se, že Donald Trump chtěl vojáky stejně z oblasti stáhnout, a že tahle akce mu má pomoci. Může na tom být něco pravdy?
Myslím, že ne. Prezident Trump dlouhodobě říká, že chce z tohoto teritoria odejít, ale tato konkrétní akce do toho nezapadá. Jde o řešení jiného problému. Celkově, z pohledu Spojených států amerických a taktiky, kdy prezident Trump provádí stahování vojáků z dlouhodobých válek, které vedou ať už na Středním východě nebo v Afghánistánu a kdekoliv jinde, je taková úvaha podle mne nesprávná. Tento jednotlivý krok s tím pravděpodobně nemá nic společného.
Kuvajtský list Al Rai tvrdí, že Sulejmání do Bagdádu letěl na pozvání iráckého premiéra na základě žádosti Trumpa zahájit rozhovory. Tedy šlo nejspíš o jasný scénář a past, jak Sulejmáního zlikvidovat…
To je jen fikce. Trump chtěl a požadoval od iráckého režimu, a to několikrát za sebou v minulosti, aby omezili aktivity íránských milicí a revolučních gard na svém území. A aby se tento problém uvedl do normálu. Irácká vláda si bude plně ovládat vlastní teritorium, Írán nebude zasahovat do jejich pravomocí a ovládat útoky na iráckém území. Ale, že by Trump požádal generála Sulejmáního, aby letěl do Iráku k rozhovorům, s cílem vylákat ho tam, kde provede úder, je hodně spekulativní. Pokud by tomu tak bylo a prokázalo by se to jako pravdivé, bylo by to velmi nerozumné a nesprávné.
Psali jsme:
Hovoří se také o konci války v Iráku. Jaké jsou, podle vás, výsledky dění v Iráku, které začalo svržením Saddáma Husajna, a následoval vznik Islámského státu složeného také z bývalých Saddámových generálů?
Je to samozřejmě velmi diskutabilní a dnes se o tom hodně mluví, ale Saddám Husajn byl diktátorem a zločincem ve svém státě a byl hrozbou pro své okolí. Pokusy ovládnout Kuvajt a předtím války, které vedl s Íránem, a destabilizace v celém regionu, byly zcela evidentní. Pokud nebyla irácká společnost schopna zbavit se Saddáma Husajna, tak krok, který provedl v té době prezident George Bush mladší, byl veden se správným úmyslem, byť je dnes za to kritizován, ale v tomto případě neprávem.
Problém je, že irácká společnost, jak dostala šanci poté, co byl Saddám Husajn svrhnut, a de facto se dostali ze sunnitského křídla islámu oproti většinovému šíitskému, který je v Iráku – tak nové vedení Iráku nebylo schopno najít takový způsob řízení státu, který by byl akceptován iráckou společností. To byl problém, který nevyřeší žádná vojenská intervence, ani Američané, ani nikdo jiný.
Dnes se ukazuje, že intervence ve prospěch některého režimního křídla jakékoliv společnosti, pod dojmem, že tím dáme šanci demokratického řízení společnosti, asi pravděpodobně není správná. Jestliže společnost akceptuje diktátora nebo diktátorský režim, tak bychom neměli říkat, že je to nesprávné, a neměli bychom chtít dělat pořádek, protože ta společnost si musí najít, dříve nebo později, cestu sama. Dříve nebo později je každý dobrý úmysl nakonec odsouzen. To je mimo jiné i případ Afghánistánu.
A co tedy reakce Evropy k celé události? Evropa se před lety snažila o dohodu s Íránem, ale nic se nestalo. Do toho Trump zasáhl. Jak by měly reagovat státy Evropy?
Je stále zřetelnější, že Evropa hraje čím dál menší roli, méně významnou. Zvyšuje se dramatický rozdíl mezi kvalitou Evropy, ať už v politickém řízení, ve schopnosti přijímat zásadní rozhodnutí a v investování do vlastních ozbrojených sil. Na rozdíl od Američanů, kteří nepotřebují ke svým aktivitám svolení nikoho, ani Severoatlantické aliance, ani evropských spojenců. To je obrovský problém. Evropa se nachází v pozici, že de facto není schopna najít politické řešení.
Stěžujeme si, že k nám proudí tisíce a tisíce uprchlíků, dělají problém v Itálii, ve Francii, a zatěžují celou Evropu, lépe řečeno jihozápadní část Evropy. Přesto nejsme schopni něco udělat, abychom pořádek zavedli, když jsme ten režim předtím narušili. Dnes tam nastupují Turci pravděpodobně s Rusy, kteří si tam pořádek udělají, a v neprospěch Evropy. A zase si budeme stěžovat, že se dělo něco, co je pro nás nepříznivé. To je problém i vztahů Spojených států amerických a Evropy. Evropa to bude kritizovat, ale neudělá nic, aby vyřešila problém na Středním východě, neudělá nic, aby vyřešila problém s Íránem a s jaderným programem.
Takže, neakceschopnost Evropské unie?
Hluboká krize. A jak řekl Macron, mozková smrt NATO, Evropské unie a evropských spojenců je mimo jiné tím jedním ze zdrojů problémů... což momentálně přichází s tím, že Spojené státy se nedívají na to, co budou říkat evropští spojenci, a řeší si to po svém.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
