Nové vedení vaší země je tak trochu trnem v oku EU, dostali jste se spolu s Maďarskem a Polskem na pozici určitého „rebela“. Jak to vnímáte?

Úlohou polské vlády je především hájit zájmy Polska a jeho občanů, a nikoliv jednat s cílem uspokojení lídrů Evropské unie. A právě takovou politiku podporují v současnosti polské orgány. Nechme stranou iluze, přece vláda hegemonů EU, jako jsou Francie nebo Německo, také na první místo staví zájmy svých zemí, jenomže to dokážou lépe zabalit do typické řeči o společném evropském projektu atd. Doufám, že se polská zahraniční politika bude také rozvíjet na základě aktivního rozvoje Visegrádské skupiny.

Posilování evropských křesťanských hodnot – to je základ dnešního „nového“ Polska. Není to proti směru západní Evropy k multikulturalismu a k rozmělnění stovky let budovaných hodnot?

Je zvláštní věcí takovým způsobem označovat Polsko, vzhledem k tomu, že to přece křesťanské kořeny jsou staletou tradicí Evropy, a Polsko přijalo křest právě od našich českých bratrů. Takový postoj zaujímali také zakladatelé Evropské unie, lidé často hlasitě hovořící o své víře a oddanosti k tradičním hodnotám. Paradoxně se však Unie vydala divným směrem, a proto dnes otázka víry a tradice je v Unii považována za něco nepohodlného a ostýchavého. Naopak, otázka multikulturalismu opravdu nyní zahřívá smysly účastníků veřejné debaty. Osobně si myslím, že to právě politika nadměrného liberalismu v oblasti multikulturalismu nás přivedla k dnešní problematické situaci související s uprchlíky nebo s vnitřními problémy, kterým čelí i Francie.