Co říkáte na složení vznikající vlády? Tedy hnutí ANO, ČSSD s podporou komunistů?
Samozřejmě člověk může mít naději a může ji podporovat, ale v této chvíli je to maximum možného v rámci odborného zázemí sociální demokracie, které má. Na druhé straně z hlediska i možné politické podpory členů sociální demokracie. Samozřejmě tu mohou být výhrady k určitým osobám, zajímavá může být ještě situace kolem ministra zahraničí. V podstatě ti lidé, kteří brojí proti účasti ve vládě a nemají rádi Miloše Zemana, by měli pro účast ve vládě hlasovat. Poche může být nominován, aby Miloše Zemana nasrali. Samozřejmě je trošku nikoliv úplně seriózní tlačit lidí do funkcí na ministry ve chvíli, kdy strana ještě nerozhodla, zda do vlády vůbec půjde.
ČSSD v Ústeckém kraji nepodpořila ve stranickém referendu vstup sociální demokracie do vlády s hnutím ANO, jak řekl krajský předseda Miroslav Andrt ČTK. O opaku je nepřesvědčil ani předseda ČSSD Jan Hamáček. Jak mohou vládu ohrozit názorové rozpory ve straně?
Osobně považuji za neseriózní, když se straničtí bafuňáři snaží na všem usnést a vnucovat svůj názor v referendu. Rozhodnout měli členové, nikoliv bafuňáři ve funkcích. Jedná se o neférový nátlak na členskou základnu, aby hlasovala tak, jak se pár lidí ve vedení kraje rozhodlo. Vidět je to i na oficiální mediální prezentaci, kdy je čtyři, pět lidí vyjadřujících se proti vládě vidět při každém vysílání, ale ti, kdo jsou přesvědčení, že vláda má smysl, se vehementně nevyjadřují, a to je většina. Vycházím spíše z jemných návrhů, názorů a toho, co člověk slyší, ale mohu se mýlit. Bude to určitě plus i mínus, ale věřím, že se nakonec sociální demokracie rozhodne pro.
Na jednání okresního výboru ve Zlíně, kde jsme se bavili o senátních volbách, přišla řeč i na vládu a zaujal mě jeden názor – a nejde o názor ojedinělý: jsem proti účasti ve vládě, ale nejít v dnešní situaci do vlády a nezkusit to by bylo vlastně možná daleko horší, než do té vlády jít. Do vyjednávání se vlastně investovalo hodně energie a lidé to vnímají tak, že už nevíme, co bychom chtěli, protože vzhledem k volebnímu výsledku jsou podmínky významné. Tudíž i lidé, kteří ještě před nedávnem byli proti, nakonec z rozumového vnímání účast ve vládě podpoří. Myslím, že nemáme co ztratit, jestli má sociální demokracie šest nebo sedm procent, to o ničem nerozhoduje. Je potřeba, aby se sociální demokracie v horizontu dvou, tří let dostala k nějakým dvaceti a více procentům, aby mohla v dalším období být tou, kdo bude vládu sestavovat, případně se ucházet o účast ve vládě.
Neshody však panují i v KSČM, která má problém se zahraniční politikou v programovém prohlášení. Může celý plán koalice nakonec zkrachovat právě kvůli nárokům komunistů? Nebo se jedná o politické hry během vyjednávání?
Pro komunisty tu je jistá šance být ještě nějakým způsobem po těch letech užiteční. Jde o jejich rozhodnutí, jestliže jsou součástí jednání o koalici menšinové, zda vládu podpoří, nebo ne. Avšak musejí brát do úvahy, že vládní koalice – oba partneři hnutí ANO a ČSSD – mají podobné názory, pokud jde o zahraniční politiku, ať už jde o Evropskou unii a Severoatlantickou alianci, nebo naše další zahraniční závazky. Z toho pohledu si zřejmě musí vybrat a nic bližšího jejich vnímání světa tu asi nebude, protože těžko budou hledat stejné názory u Filipa, Kalouska nebo Bělobrádka. Pokud se komunisté vyhraňují, že by nemuseli vládu podpořit, takzvaný pravicový demokratický blok, který se neustále ohání, jak špatné je, aby vládli komunisté nebo SPD, mají šanci se zachovat státotvorně a v rámci prohlašování o zachování demokracie by měli vládu umožnit bez podmínky. Mohou naplnit v praxi slova, která jsou zatím jen slovy bez praktických řešení.
Namísto předčasných voleb?
Pokud odmítají předčasné volby, nechtějí ve vládě komunisty a SPD, nemají žádné jiné varianty a nejsou pro většinovou podporu vlády, tak je holt někdy potřeba nastavit vlastní záda.
Psali jsme:
Jak mohou situaci v ČSSD ovlivnit takové konflikty, jako byl ten místopředsedy Jaroslava Foldyny u příjezdu Nočních vlků? Má to negativní vliv na obrázek politické strany, jak tvrdí předseda Jan Hamáček?
Nemyslím si. Jde o to znovu si zvyknout na to, že i členové úzkého vedení strany mají různé názory na různé věci, které se kolem dějí. Nakonec tomu tak bylo i v minulosti, kdy strana atakovala třicet až pětatřicet procent právě proto, že měla různé alternativy. Viz svatá trojice Zeman – Buzková – Gross, kteří měli různý pohled na svět, ale shodli se, že jsou sociální demokraté a oslovovali různé skupiny, jež stranu vynesly až k volebnímu vítězství. V poslední době zužováním okruhu programového směřování a zároveň i voličské skupiny, která nám utekla z velké části k ANO, k SPD a k dalším stranám, považuji za pozitivní, že se tím členové vedení začnou zabývat a začnou se tak vyhraňovat i názorově. V konečné fázi musí najít řešení a úspěšní budou, pokud si uvědomují, že jednoznačně jsou sociální demokraté.
Roztříštěnost názorů tedy není podle vás v politické straně na škodu?
Neřekl bych. U nás je možná více vidět tím, že se hledají různé kanály a výzvy do budoucna, že problém ústředních orgánů i předsednictva a výboru je, že byly tvořeny v dobách Sobotkova vedení a spousta členů a funkcionářů nemá prostor, aby mohla vyjádřit svůj názor v rámci vnitrostranické demokracie. Proto využívají více médií a těchto způsobů sdělení, než je obvyklé u jiných politických stran. Nicméně sociální demokracie má ve své 140leté historii různé názorové proudy a díky tomu měla postavení, jaké měla. Možná i díky tomu se udržela nakonec 140 let. Když se podíváme i kolem do jiných politických stran, sociální demokracie je za poslední desítky let neustále zásobníkem politiků jiných politických stran a subjektů.
Jaký vztah očekáváte od Andreje Babiše směrem k Evropské unii? Ovlivní jeho politické rozhodování množství peněz, jež z Bruselu čerpá?
Zatím k tomu, jak je prezentována zahraniční politika a i naposledy ve vztahu k otázce obrany evropského prostoru, asi nejsou zásadní výhrady. V konečné fázi se stejně v zahraniční politice a vojenských misích vždy hledal konsens v rámci celého spektra, ať Parlamentu, Poslanecké sněmovny, tak i z pozice prezidenta. Zahraniční politika by měla být nikoliv bojištěm, ale vlastně takovým hledáním společného zájmu pro občany České republiky v nelehké době. I s ohledem na dění ve světě.
Nemá-li být zahraniční politika bojištěm, jak vnímáte situaci kolem Ruska a protiruské nálady?
Celkově je potřeba říci, že Česká republika vždy byla v geopolitickém prostoru, kde se střetaly zájmy velmocí, jak evropských zemí, tak celého světa, a naše pozice by v zásadě měla být, a Miloš Zeman ji prezentuje jednoznačně: umět komunikovat jak s Washingtonem, s Moskvou a s Pekingem, tak s Izraelem a s dalšími státy. Pokaždé, když jsme se k někomu přiklonili, tak jsme na to nějakým způsobem doplatili. Z toho pohledu je nutné říci, že v posledních několika letech probíhá boj velmocí o nové rozdělení světa. To je jednoznačné i legitimní a každá velmoc používá svoje prostředky pro ovlivnění veřejného mínění ve zbytku světa. Dělat si iluze, že propagandu dělá jen Rusko, by bylo naivní. Všichni jsme zažili léta před rokem 1989 a propagandou se jen tak zblbnout nenecháme. V zásadě je třeba mít vyvážený vztah vůči všem velmocem, což dává prostor dosáhnout maximum možného v zahraniční politice.
Řekl jste, že se nenecháme zblbnout propagandou. Máme v tom oproti západní Evropě výhodu?
Jednoznačně ano. Je třeba porovnávat vývoj v postkomunistických zemích v rámci Evropské unie a v těch ostatních zemích tím, že oni neprošli určitými zkušenostmi. Bohužel dělají stejné a podobné chyby, jaké jsme zažívali v těch dobách.
Jaké chyby?
Řekněme přílišná snaha regulovat, svazovat a do všeho mluvit.
Tedy více svobody?
Více svobody.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
_635936240820164861.jpg&id=111284)
