Který středoevropský politik je váš nejoblíbenější?Anketa
Uplynulý týden proběhl v české politice ve znamení afér ministra financí Andreje Babiše. Připomeňme, že se objevila kauza zvláštních praktik zemědělské firmy z Babišova Agrofertu, která vyřešila spor o pozemky s jiným zemědělcem tak, že mu jednoduše zničila úrodu. Pak se objevila kauza s poslancem Šinclem, který tvrdil, že jej Andrej Babiš na koaličním jednání vydíral informacemi z jeho minulosti poté, co se mu postavil ve věci novely zákona o pojišťovnách. Lze podle vás události tohoto týdne považovat za určitý obrat ve vztahu veřejnosti k Andreji Babišovi?
Ve znamení fenoménu Andreje Babiše žijeme již dva roky. Ale máte pravdu, že nyní poprvé dochází k situaci, kdy ta část veřejnosti, která jej měla vždy tendenci omlouvat, začíná váhat. Na druhou stranu není důvod k žádnému uspokojení, protože Babiše chrání jemu oddaní novináři. K lidem se totiž ještě nedostala informace o plném rozsahu rizika, které Babiš představuje pro svobodu v naší zemi. Ale Babiš se sám zcela jistě postará o další aféry a na povrch budou vyplouvat ještě mnohem horší věci než nyní. Bude nadále kompromitovat oponenty, manipulovat a nevybíravě usilovat o potvrzení své moci. Bude to ještě strašné, co nás čeká. Ale jeho novináři budou stát při něm dlouho, protože nemohou připustit, že morálně selhali.
Zároveň ho chrání také bezzásadovost současného vedení KDU–ČSL a zejména zbabělost Bohuslava Sobotky. Na druhou stranu část sociálních demokratů již ví, že se ocitli s Babišem v maléru a že je třeba hledat řešení. My jsme ve Svobodném fóru navrhli, aby se demokratické síly snažily proti Babišovi spojit a aby připravily veřejnost na nutnost vytvoření široké koalice demokratických sil, jejímž cílem bude obrana demokracie a základních pravidel a hodnot svobodné společnosti.
Objevily se i názory, že Andreji Babišovi tato kauza neuškodí, protože je prostě stále vnímán jako ten, kdo to sem přišel vyčistit. Kde v tomto případě podle vás může být hranice, co by ještě ministru financí mohlo „projít“? Co podle vás stojí za tím, že Andreji Babišovi procházejí věci, které by žádnému jinému politikovi neprošly?
Ta hranice byla z hlediska principů demokratické společnosti již dávno překročena. Už tím, že ovládl média a šel zároveň do politiky. Dnes je to otázka čistě mocenská. Až Česká televize odvysílá v hlavním zpravodajství, jak Andrej Babiš vytuneloval Petrimex, a až vyjde na povrch, jakými agresivními metodami ovládl jednotlivé trhy. Jenže zatím má kolem sebe hradbu kolaborujících novinářů a můžeme se zeptat jich, kde oni mají tu svoji míru přijatelnosti Babišových hříchů. Mohu vám to prozradit. Oni žádnou takovou hranici nemají. Novináři, kteří pracují pro oligarchická média a částečně i pro veřejnoprávní média snesou v drtivé většině úplně všechno. Slušní lidé totiž již vesměs odešli nebo byli vytlačeni. Jedná se o desítky dobrých lidí. Tvoří teď nový underground. Žijeme totiž v normalizaci. Teprve až se demokratické síly vzpamatují a začnou spolupracovat, tak se tento Babišův mocenský mediální monolit, na němž je založená celá jeho moc i popularita, začne drolit. Doufejme, že nebude již pozdě.
Do jaké míry je jeho současná pozice určena tím, že si do něj skutečně mnoho lidí začalo promítat své upřímné touhy po čistší politice?
Ano to jistě. Značná část veřejnosti mu propadla kvůli deklarované snaze očistit politiku. Arogance části vlivných elit z předchozí éry skutečně vytvořila v zemi touhu po změně. Ale byla to hlavně média, která velmi nezodpovědně vytvořila dojem, že celá politická scéna je prohnilá, a proto musí přijít nějaký Veliký Čistič. Jenže ona to vůbec nebyla pravda. Ve všech demokratických stranách pracuje mnoho slušných lidí, kteří mají idealistické založení a byli schopni sami postupně zlepšovat klima.
Jenže Andrej Babiš potřeboval vytvořit atmosféru kolektivní viny a s tím mu povrchní média ochotně pomohla nejméně od jarních měsíců roku 2013. Byla tu prostě uměle vytvořená hysterie a myslím, že Babiš ji finančně hodně přiživil, aby se právě on mohl postavit do čela boje s korupcí. Což je v jeho případě úplná fraška. On to byl, kdo se tak hezky staral o premiéra Grosse, kamarádil se s Langerem a kdo měl již dávno tendence manipulovat politikou. Jeden zasvěcený znalec situace mi zajímavě vysvětlil, proč šel Babiš do politiky. Řekl mi: „Už ho štvalo, že ho neposlouchají zadarmo.“ To by odpovídalo té silné antikorupční kampani.
Spor Andreje Babiše s poslancem Šinclem se vyhrotil do extrémních výkladů, kdy o Babišovi ČSSD říká, že používá estébácké metody, zatímco Babiš se snaží naznačit, že Šincl je zloděj a korupčník. Kdo z této dvojice estébák – korupčník je dnes podle vás pro české veřejné mínění přijatelnější? A co to vypovídá o náladách ve společnosti?
Pro méně informované lidi bude ještě nějaký čas přijatelnější Babiš. Protože má média a veřejnost je velmi manipulovatelná. On má zcela bezprecedentní možnosti, jak prezentovat své nejlepší úmysly. Nikdo jiný v této zemi takovou možnost nemá. Ani prezident. A to je odpověď na vaši otázku. Kdyby zde panovala atmosféra svobodného šíření informací a plurality názorů, pak bychom se teprve mohli ptát, jak by veřejnost na takový spor nahlížela. A jistě by pak měla šanci pochopit, že účelové používání kompromitujících informací v politice je větším prohřeškem, než vágní podezření, jaká se objevila u poslance Šincla.
Psali jsme:
Co jste říkal na čtvrteční tiskovou konferenci Andreje Babiše z Poslanecké sněmovny, kde se rozčíleně obhajoval a vysvětloval kauzu s poslancem Šinclem? Zaznamenal jsem názory, že se jedná o jednu z nejbizarnějších scén polistopadové politiky, ale rovněž názory, že se jednalo o úspěšný politický protiútok. Jakému výkladu dáváte přednost vy?
Byla to obrana útokem. To je Babišův styl. On ví, že jeho příznivci oceňují sílu a jeho mentální sluhové v médiích ji chápou jako jasný signál, že mají poslouchat.
V pátek jste na vašem webu Svobodné fórum zveřejnili výzvu k široké koalici demokratických stran, která jako jediná může Babiše zastavit. Skutečně máte pocit, že dnes již je třeba koalice napříč celým spektrem?
Je to jediná možnost, jak bránit liberální a vůbec demokratické poměry v zemi. Žádná jiná není, protože mocenský monolit médií a bojím se, že i části průzkumných agentur, se sám od sebe nerozpadne. Vydrží se svým vůdcem tak dlouho, dokud bude při síle. Je to otázka čiré občanské sebeobrany. Rád bych čtenáře Parlamentních listů s touto výzvou seznámil.
Nemáte strach, že v takovém případě by naopak mohl Andrej Babiš těžit z role jediné autentické opozice a dosáhnout ještě většího úspěchu?
Nemám. Protože jedině vytlačení Babiše ze státních funkcí může narušit jeho mocenský mediální monolit. V tu chvíli totiž začnou o něm televize vysílat pravdu. Je to hodně smutné, že to nedělají teď, ale je to tak. Celá široká skupina novinářů vytlačených z velkých médií se pak začne daleko silněji ozývat a to může být jeho politický konec. Proto se on musí zuby nehty držet moci. V opozici nevydrží. Už nebude vládce. Tedy nebude už sám sebou. A v tom je naše šance.
Připomněl bych, že „velká koalice“ ve třicátých letech přinesla ve volbách roku 1935 velký úspěch extrémním a protisystémovým stranám – nejen henleinovcům, ale třeba též komunistům.
To bylo ve zcela odlišné společenské situaci. Byla zde třímilionová německá menšina, která se nemohla dost dobře identifikovat s tímto státem a vystupovala proti němu nikoli z extrémistických důvodů, ale národnostně emancipačních. Ten extrémismus se k tomuto proudu připojil až právě v této době kolem roku 1935. Myšlenka komunismu pak v této době ještě nebyla zdiskreditovaná, byla přitažlivá pro část inteligence. Dnešní situace je pro širokou koalici mnohem příznivější. Nejsou zde tyto hluboké společenské problémy a s tím související antisystémové proudy.
Babišovo politické vystupování vykazuje rysy lehčí verze fašismu, ale jeho příznivci žádní fašisté nejsou, a tudíž ještě nelze celé hnutí označit za antisystémové. Antisystémovým fenoménem je sám Andrej Babiš. Nikoli jeho voliči. Ti jen nemají dost informací a nemají silné povědomí o pravidlech demokracie, takže nechápou, jak silně tato pravidla Babiš narušuje. Nyní je na prvním místě třeba odstranit dosavadní stereotypy o věčném a nesmiřitelném boji pravice s levicí a naučit se spolu mluvit. Každý demokrat by tu měl mluvit s každým jiným demokratem, třeba i z opačné strany politického spektra. Protože tady jde nyní o vyšší hodnoty. Jde tu o samotnou demokracii.
Situace ve vládě se podle všeho velmi vyhrotila, premiér Sobotka se ji však opět snaží uklidňovat. Myslíte, že tato vláda dokončí volební období?
Myslím, že se budou stále častěji objevovat další krize a jedna z nich může být pro koalici fatální. V podstatě by to bylo už dobře. Řekl bych spíše, že tato koalice nemůže vydržet. Na druhou stranu, když vidíme, co všechno si nechá líbit Bohuslav Sobotka, tak by se vláda udržet mohla. Ovšem za cenu faktické destrukce sociální demokracie. Sobotka má jedinou možnost, jestli mu záleží na budoucnosti své vlastní strany i své vlastní politické budoucnosti. Při některém z dalších podrazů konečně bouchnout pěstí do stolu a říci: tak dost. Škoda jen, že si ho přitom zatím nikdo neumíme představit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
