Pane docente, vraťme se k tragédii, která se krátce před Vánocemi odehrála na Filozofické fakultě UK. Co na to jako dlouholetý pedagog, bývalý rektor a zakladatel Vysoké školy evropských a regionálních studií říkáte?
Jedná se o mimořádnou tragédii, která u nás nemá obdoby. Vyskytlo se mnoho spekulací o tom, co by kdyby. Na jedné straně smekám před prací řadových policistů, ale nemohu se ubránit dojmu, že jejich velitelé mohli postupovat jinak a tragédii předejít. Především policistům z oddělení zbraní a střeliva mělo být podezřelé, proč si mladý člověk během půl roku pořizuje takový arzenál zbraní. A také není možné, aby ministr vnitra nepřevzal za 14 mrtvých (plus otec vraha a dvě oběti v klánovickém lese) a 25 těžce raněných politickou zodpovědnost. Kolik musí být mrtvých a raněných, aby politickou odpovědnost převzal?
Policie následně v rámci tiskové konference vysvětlovala postup při útoku střelce na Filozofické fakultě UK. Byly otázky podle vás v rámci možností dostatečně zodpovězeny? Z některých míst hned po tragédii zaznívaly určité pochybnosti…
Odpovědi a vysvětlení policie vyvolaly jen další spekulace a pochybnosti. Zejména pak spojení událostí na Filozofické fakultě s vraždami v klánovickém lese. Například: „Kde je a co vypovídá matka zavražděného dítěte?“ A nejen to, nebyly zodpovězeny ani otázky studentů, kteří v té době byli na fakultě a někteří byli těžce zraněni. Celou událost vnímám jako systémové a odborné selhání bezpečnostních složek státu.
A co říci na to, co se odehrálo kolem ministra Jurečky a večírku v den této tragédie? Byla by namístě jeho rezignace, nebo ne? A jak by se k tomu měl postavit premiér?
Slušný politik by sám odstoupil, ale slušnost v politice se v našich krajích nenosí. Chápu pana premiéra Fialu, že nechtěl narušit soudržnost v „pětislepenci“, ale potvrzuje to jen jeho politickou zbabělost a nevyzrálost. Učil jsem předmět „Politická kultura v ČR“. Pan premiér také tuto problematiku teoreticky zná, ale v praxi mě zklamal, a nejen v tomto případě.
Německo má za sebou týden velkých protestů, především ze strany zemědělců. Překvapila vás taková vlna odporu? A kam to až podle vás může zajít?
Nepřekvapila. Snahy elit o snižování zemědělské produkce a potravin jsme svědky v Nizozemí, USA, Kanadě a v dalších zemích, a obdobné protesty se budou dále šířit. Lidé odmítají konzumovat umělé maso, odmítají chroustat cvrčky a jiný hmyz. Proč nám tyto elity na svých „žranicích“ nejdou příkladem?
I někteří zemědělci u nás vyjeli v pondělí na protestní jízdu, aby podpořili své německé kolegy, ale také, aby poukázali na problémy v českém zemědělství. Oproti Německu to ale bylo v hodně malém měřítku. Čím to?
Podívejte na naše odborářské a jiné „vůdce“. Podívám-li se na nejvyššího odborového tátu pracujících a na další vůdce – řečníky, tak to nejsou osobnosti, které by byly schopny nějaké účinné protesty zorganizovat. Možná se o něco pokusí bývalí předsedové Agrární komory. Uvidíme.
O rozhádaných stranách, ve kterých si vůdci pidistraniček hrají na předsedy či prezidenty, je škoda mluvit. A sociální demokracie již dávno nereprezentuje pracující a stává se rovněž okrajovou pidistraničkou bez reálného politického vlivu.
Zůstaňme ještě jednou otázkou u Německa. Všiml jsem si, že na svém facebooku rozebíráte téma migrace a také multikulturní společnosti. Jak toto právě v Německu funguje?
Němci si více a více uvědomují, že multikulturní společnost nefunguje a fungovat nebude. Bohužel nevědí, jak si se situací poradit, a politici si problém přehazují jak horký brambor. V rázném řešení, jako deportace kriminálních živlů, nepřátelských imámů, jim brání falešná politická korektnost a pseudohumanismus. A až toto pochopí, Němci budou cizinci ve vlastní zemi.
Každé praktické řešení nějakého problému by mělo mít teoretická (popřípadě právní) východiska. Nejinak je to s řešením migrace. Již v roce 2007 jsem se zabýval pojmy multikulturalismus a pluralismus. Vycházel jsem z díla předního světového politologa a sociologa Giovanni Sartoriho. Veškeré myšlenky a závěry o pluralismu nám uplynulých 17 let beze zbytku potvrdilo.
Každý migrant musí mít vízum, dokumenty a jasnou identitu. Ilegálové musí být odsunuti zpátky do svých zemí. Při řešení složitých problémů, národnostních problémů především, je nutné postupovat racionálně. U všech dosavadních řešení je většinou problém v tom, že jsou buď příliš normativní, nebo příliš emotivní. Normativní v tom, že usilujeme o určité cíle, aniž bychom měli nějaké nástroje a znali odpověď na otázku „jak?“. Emotivní především v tom, že pocity v nás převládají nad racionalitou.
Velmi rozporuplné reakce jsou na video ministra Rakušana, ve kterém, dá se říci, kritizuje vládu a také vyzývá lidi, aby s ním přišli diskutovat. Váš komentář?
Diskuse bez cenzury, s panem Rakušanem? To zní pouze jako výsměch lidem od člověka, který cenzuru zavádí velice horlivě. A jeho kritika vlády, jejímž je místopředsedou, je chucpe.
Současná vláda se snaží rozdvojit do dvojí role – manželky i milenky. Je to první vláda, která si sama vytváří svou stínovou vládu. Proč asi? Důkazem její kvality to není.
Když jsme u věcí, které vyvolaly v české společnosti v poslední době dost velkou diskusi, jak vidíte kauzu kolem brankáře Hudáčka, s nímž hokejový klub v Kladně rozvázal spolupráci v reakci na kritiku od některých fanoušků a hokejových „expertů“ v souvislosti s jeho předchozím angažmá v KHL? Připomeňme, že Hudáček následně získal angažmá ve Frankfurtu...
Názorný příklad české malosti a snahy být papežštější než papež. Je příznačné, že kritika zaznívá i od lidí, kteří v KHL hráli a ruské ruble jim nesmrděly. Pan Hašek by mohl vydělané ruble věnovat na umoření dluhu ČR. A mimochodem, pan Hudáček nehrál za ruble, ale v kazašském klubu za kazašské tenge.
Je mi líto pana Jágra, jenž měl snahu pomoci svému klubu, který je v nezáviděníhodné situaci, osobou kvalitního brankáře. Jak je vidět, Němci se nad podobnou lapálii uměli povznést.
Jelikož jsme spolu na konci minulého roku nemluvili, zeptám se, jak vidíte letošní rok pro ČR? A co čekáte od blížících se voleb do Evropského parlamentu?
Pod vládou nekompetentních neumětelů pro naši zemi budoucnost v růžových barvách nevidím. A pokud se ptáte na volby do Evropského parlamentu, orgánu, který jen odmává to, co Evropská komise k odmávání připraví, tak od těchto voleb neočekávám vůbec nic. Jsou sice náznaky v některých zemích, že by se do něho mohly dostat osoby kritické k práci Evropské komise, ale nepředpokládám, že jich bude tolik, aby se něco změnilo. Přesto tito oponenti jsou víc než důležití.
Měli bychom jít k volbám a podpořit vlastenecké kandidáty. Evropského diktátu stačilo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
Zablokován na Seznamu
