Pane profesore, v Brně se po velkém humbuku „smířili“ se sudetskými Němci. Myslíte, že bude tato epizoda mít nějaké pokračování, nebo se snad bude opakovat?
Nejsem si jistý, zda dnešní usmiřovači dostatečně přemýšlejí o tom, jaký je rozdíl mezi smiřováním a pokáním. A také jaký je rozdíl mezi vraždou, rituální vraždou a popravou.
Když se ohlédneme za naší minulostí, víme, že už Staroměstská exekuce (1621 v Praze) měla charakteristické rysy rituální vraždy, jejíž uchování v paměti českého národa, tak nenáviděného dokonce i současnými politickými manekýny. Mělo svou scénografii, režii a režiséry, kteří kromě bezostyšného loupení majetků pánů, rytířů a měšťanů, jak ho popisuje konzervativní katolický básník, spisovatel a publicista na prvních stranách svého Bloudění (Durych 1928). Byla to nejen chamtivost Karla z Lichtenštejna, podle Josefa Pekaře „v pobělohorských podvodech osobně účastněného, a neméně nenasytného kardinála Františka Serafima z Dietrichštejna", kteří komentují exekuci nejen z pohledu hrdel, ale zejména i statků.
Který národ více ublížil českému národu?Anketa
Ta nezapomenutelná Staroměstská exekuce má nejen svou minulost, ale i své pokračování v letech budoucích. Doslova do dnešní doby. Krvavá a proto nezapomenutelná exekuce měla nikoliv jen své oběti sťaté hlavy pověstným mečem Jana Mydláře „ve službě císařů“, byly pranýřovány na Staroměstské věži Karlova mostu. Některé z nich byly pranýřovány nebo se ztrácely.existujíA dodnes existuji potomci popravených a umučených, kteří se domnívají, že jejich pozůstatky je možné někde objevit.
Také výběr potrestaných a popravených nebyl náhodný z hlediska naplnění rituálního odkazu a bez ohledu na smíření těch, kteří se chtěli se po třech staletích smiřovat, měl v sobě ukrytý náboj, který symbolizuje dvacet sedm křížů vložených do trotuáru před v posledních dnech války symbolicky vypálenou Staroměstskou radnicí, jistě nepřemýšlel o tom, že jednou dojde v Čechách a na Moravě na restituce. V deskách zemských byla však také zapisována ustanovení ustanoven tehdejších zemských sněmů, tehdejších zákonů a další obecně závazné dokumenty.
Kdybychom porovnali symboliku upálení Mistra Jana Husa v Kostnici, byli bychom překvapeni, kolik podobných znaků bychom v tomto tajemném dědictví našli. Také Jan Hus byl Mistrem pražského vysokého učení, pražského, jako třeba Jan Jesenius, a také on musel být zbaven své dobré pověsti spíše než Jeroným Pražský, který byl na evropských univerzitách známější než Mistr Jan. A kruh se povinně uzavírá v letech druhé světové války, kdy jsou vražděni čeští vlastenci, ale někteří z nich, třeba Julius Fučík, popraveni musí být popravení gilotinou v Berlíně nebo Drážďanech, protože jde o symbol. A rituál „pankrácké sekyrárny“ je veřejně uznáván a zdánlivě anonymní moc s ním pracuje až do posledních dubnových dnů Protektorátu.
Proč se vlastně usmiřují ti, kdo se usmiřovat nepotřebují? A někteří ani nechtějí? Dá se s úspěchem pochybovat, že by ti, kdo se poutě zúčastnili, sudetským Němcům a Němcům obecně něco vyčítali.
Stejně jako ty vzpomínané historické oběti nenávisti motivované apoteózou/zbožštěním národního osudu, kterému obvykle všichni do svých posledních dnů nedůvěřují. Ano, je to tak, někteří ani nechtějí, ale když vznikne nějaký Bund, je jedno zda v jižním Tyrolsku nebo v Alto Adige, se s tím už programově pracovat. Navštívil jsem v loňském roce autonomní provincii Bolzano-Horní Adiže resp. Autonomní provincie Bolzano-Jižní Tyrolsko (provincia autonoma di Bolzano-Alto Adige, neboli německy Autonome Provinz Bozen-Südtirol), rajský kraj na cestě od Brenneru do Bolzana a viděl jsem na zdech domů nápisy „Jižní Tyrolsko bude budou opět rakouské“, někde dokonce „německé“. Stačí na to jeden sprej a kdo chce vidět, vidí. Jeden český pohlavár dokonce sliboval “Noc dlouhých nožů“ a tak se někteří starší mohou obávat, že nakonec Es kommt derTag! A tak se nestrašme, ale nezapomínejme ani tu Brněnskou linku. Vždyť i na Slovensku už dávno věděli, že Hitler Hlinka, jedna linka! A třeba to někdy kolono nás ve Střední Evropě zase už trochu doutná..
V neděli se také konala další akce Milionu chvilek pro demokracii, tentokrát výslovně proti ministru Klempířovi. Nebylo to od chvilkařů poněkud netaktní, když se hodně jejich příznivců zrovna smiřovalo v Brně?
Možná by někdo mohl říct, že to byl nesmysl, ale já si myslím, že to je jakýsi akt emancipace pana Mináře a jeho nejbližšího okolí na systému politických stran a tedy také tak trochu pokusem neústavním. Nevím, zda to nebyl dokonce úplný nesmysl, ale jak to všem, kteří dosáhli tak velkého finančního úspěchu s prvními demonstracemi, vysvětlit, když oni si myslí, že stát rozeberou do posledního šroubku právě oni? A ještě si budou vybírat, s kým tak učiní. Ale vysvětlovat jim to si nedovolím. Mají okolo sebe tolik temperamentních rádců a mentorů, že předpokládám, že budou jejich rad poslušní a naučí se něco z politických teorií, kterými se řídili jejich předchůdci. Že si budou myslet, že tomu rozumí lépe než všichni ostatní padlí v řadách politických bojů, jim ovšem nevysvětlíme. Zatím žijí ve formátech své politické operety a myslí si, že „všechno ví, všechno zná a nikomu neřeknou nic.“
Moderátor Václav Moravec začal dělat to, co dělal v České televizi, na vlastní pěst. Jako prvního hosta si zvolil českého MZV Petra Macinku. Je to snaha ukázat, že nehodlá být jen hlasemtěch, kteří ho podporují?
To je docela dobrý nápad a už teď se těším na to, jak to dopadne. Politici mají být přiměřeně narcističtí, ale nemusí to vždy dobře dopadnout. Jako atraktivní setkání z pohledu TV diváků, je to jistě zajímavé. Mne na tom zajímá hlavně pan Macinka, pan Moravec je trochu psychologicky opotřebovaný a nevím, zda si je toho vědom. Jako generační konfrontace to ale je dobrý nápad.
Mgr. Petr Macinka
Moskva udeřila na Kyjev hypersonickou střelou Orešnik. Je to podle vás známka toho, že Rusko hodlá ukrajinské velení eliminovat, pokud nekývne na nějakou formu dohody?
Poslouchal jsem asi ten půlhodinový projev Vladimira Putina a došel jsem k názoru, že to, co Petr Fiala považoval tehdy za válku, právě začalo. Ve veřejném prostoru ubývá civilních/občanských komentářů a komentátorů a slovo si tomto dialogu berou muži v zeleném a předpokládejme, že jsou to alespoň ti, kteří vědívědí,o čem je řeč. Někdo nás straší, že Ruská federace zahajuje sériovou výrobu nejen Orešníka, ale i těch dalších nosičů zničujícího zla, že mám obavy, aby naši zdivočelí bojovníci se stále častěji umírajícím Putinem nepřehlédli, že dávno je pryč doba vykrádání čipů z ledniček a praček, a začali si všímat, kdo nám klepe na dveře.
Místopředsedkyně Evropské komise Kaja Kallasová se dopustila výroku, že není důvod, aby EU vytvářela strategii k regionu Blízkého východu, když na něm panuje taková nejistota, zvláště s ohledem na konflikt Íránu a USA. Za což byla kritizována, dokonce i zesměšňována. Má EU dělat nějakou strategii směrem k Blízkému východu, nebo je to skutečně zbytečné?
Stačí si přečíst CV paní Kajy, zamyslet se nad ním, a pak zvážit, kolik jejím nápadům věnovat času. Ale abychom jí nekřivdili, jistě pracuje s informacemi, když už jí Bůh dal takový velký úřad, které mohou být z druhé ruky, ale přesto obíhají v kuloárech NATO. Ale také může být obětí nedorozumění a myslet si, že NATO, jak vyplývá z jeho názvu, má sloužit k obraně severního Atlantiku. Tak proč by se měli jeho členové rozhlížet po regionu Blízkého východu. Je tam teplo a nejen zbraně, ale i hlavy se tam často a snadno přehřívají. A jakou novou strategii? Vždyť podle našich skromných zpráv tam popisují hory strategických informací a jde jen o to, jak je správně pojmenovat. A koneckonců, konců, která strategie vlastně není nová?
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku










