Zbrojní analytik Štefec, který pracoval pod Vondrou: Mír na Ukrajině? To se nebude líbit USA. Bez Putina by byla situace horší, ačkoliv má imperátorské sklony

5. 3. 2015 11:08

VÝCHOD – ZÁPAD Za více než 20 let jednotlivé státy NATO pod vytrvalým tlakem administrativy USA v podstatě ztratily nejen schopnost rychlé a efektivní kolektivní obrany, ale až na výjimky ztratily i schopnost individuální efektivní obrany. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz to uvedl zbrojní analytik Jaroslav Štefec, někdejší ředitel Národního úřadu pro vyzbrojování a zaměstnanec Ministerstva obrany v éře Alexandra Vondry. Vyjádřil se i k aktuálnímu dění na Ukrajině, dodávkám zbraní, hrozbám invaze Ruska či k úternímu zásahu ÚOOZ na ministerstvu.

Zbrojní analytik Štefec, který pracoval pod Vondrou: Mír na Ukrajině? To se nebude líbit USA. Bez Putina by byla situace horší, ačkoliv má imperátorské sklony
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vlajka NATO
reklama

Anketa

Podporujete častější přítomnost vojsk USA či jiných států NATO na našem území v rámci cvičení, případně umístění stálé vojenské základny?

hlasovalo: 15328 lidí

Sledujete ukrajinskou krizi od jejího počátku. Jak vnímáte aktuální stav konfliktu? Na Donbasu je zatím relativní klid. Očekáváte, že příměří vydrží několik měsíců? Nebo i déle?

Jako milovník knih Ericha Marii Remarquea bych označil aktuální stav konfliktu parafrází názvu jeho asi nejznámější knihy „na východní frontě klid“. Občas se střílí, stále jsou mrtví a ranění na obou stranách. Momentální příměří bude určitě delší než „Minsk 1“, které vlastně ani příměřím nebylo, ale obávám se, že nepřežije konec letošního podzimu. Jeho nestabilita plyne z velmi různorodé množiny faktorů politických, ekonomických a vojenských.

Druhá dohoda z Minsku prokázala, že politici tří ekonomicky a vojensky nejsilnějších mocností kontinentální Evropy – Ruska, Německa a Francie – se dokáží tváří v tvář hrozící válečné katastrofě domluvit na společném postupu i navzdory nevybíravému tlaku USA. Způsob, jakým dokázali Putin, Merkelová a Hollande „přesvědčit“ obě strany ukrajinského konfliktu, aby slevily ze svých tvrdohlavých požadavků a přijaly již vyjednanou dohodu, je rozhodně hoden obdivu. Pokud dokáže realističtější část EU udržet diplomatický „tah na branku“ a nepodlehnout kombinovanému tlaku USA, Polska a pobaltských zemí na vyzbrojování Ukrajiny, budování „mírových základen“ NATO v bezprostřední blízkosti ruských hranic a zesilování sankcí, věřím, že by bylo možno příměří změnit v trvalejší formu míru a najít cestu k rozumnému soužití východu a západu Ukrajiny.

Ukrajina se propadá do recese, jejíž hlubiny dnes nedokáží odhadnout ani nejlepší analytici. Současná vládní garnitura není schopna Ukrajinu z této krize vyvést. Nedostatek financí nahrazuje rétorikou, jíž se pasuje na ochránce zbytku světa včetně EU před ruskou agresí, a automaticky očekává, že ten „zbytek světa“ bude z vděčnosti dodávat pokud možno zdarma moderní zbraně a vojenskou techniku. Je velmi poučné přečíst si projev prezidenta Porošenka v Kongresu USA z 18. září loňského roku. Sám jsem se v červnu minulého roku zúčastnil několika jednání přímo na Ukrajině. Byl jsem překvapen skutečností, že stávající vedení země prakticky v plném rozsahu spoléhá na štědrou ruku Západu v poskytování veškeré pomoci, včetně dodávek zbraní a výstroje atd. Pokud se podaří omezit externí nehumanitární pomoc oběma bojujícím stranám, může mít příměří šanci. To se ale velmi pravděpodobně nebude líbit USA, které se začínají soustřeďovat především na podporu dobrovolnických praporů. Předpokládám, že se budou snažit vytvořit na jejich základě „alternativní armádu“ na profesionální bázi, vyzbrojenou a vybavenou západní technikou.

Pro můj odhad hovoří mj. fakt, že USA posílají na Ukrajinu prapor instruktorů, kteří budou od konce března do konce října letošního roku cvičit „vybrané ukrajinské jednotky“. Něco podobného už se vyskytlo v souvislosti s ruskou válkou s Gruzií v srpnu 2008. Tehdy američtí vojáci, působící v Gruzii v obdobné roli, po překvapivě rychlé reakci Ruska na akce gruzínské armády odjížděli ze země opravdu narychlo. Ukrajince budou zřejmě cvičit v taktice NATO, v ovládání a bojovém použití západních „letálních zbraní a vojenské techniky“ (např. britských obrněných vozidel Saxon nebo amerických COMMANDO). Je ale velmi pravděpodobné, že z čistě pragmatických důvodů budou vycvičené jednotky i nadále používat ukrajinské zbraně a vojenskou techniku zděděnou po bývalém SSSR. Zajištění kontinuálních dodávek a distribuce zbraní a munice z USA a západních zemí by zřejmě vytvořilo pro stávající velení ukrajinské armády a dobrovolnických praporů neřešitelný logistický problém.

Rusko stále odmítá, že by se jakkoli přímo zapojovalo do mnohaměsíčních bojů na východě Ukrajiny. NATO ovšem považuje účast ruských jednotek a dodávky zbraní proruským povstalcům ze strany Moskvy za ověřený fakt. Jak to vidíte Vy?

V této věci tak trochu tápu. Viděl jsem různé fotografie a snímky, údajně dokazující účast ruských jednotek v konfliktu, viděl jsem film z výstavy vojenské techniky ruského původu, údajně ukořistěné ukrajinskou armádou. Četl jsem výpovědi lidí, kteří byli odveleni z Ruska na Ukrajinu, včetně vojenské techniky, a vyprávěli o tom, jak byli nuceni bojovat na straně povstalců. Z družicových snímků se buď vyklubaly jednoznačné podvrhy, nebo neodpovídaly deklarovanému místu a času pořízení, pozemní filmy a fotografie nebylo možno zasadit do konkrétního prostředí vzniku a podobně. Povstalci dokázali po počátečním období prakticky bez těžké výzbroje, kdy zprovozňovali i staré tanky T-34/85 z pomníků, vytvořit impozantní válečný průmysl, zaměřený na opravy vyřazené ukrajinské techniky a zbraní.

Díky tomu je např. ukrajinská armáda vybavena staršími tanky T-64, které doplnila několika desítkami moderních T-84 (oba typy jsou vyráběny v Charkově), zatímco vzbouřenci jsou vybaveni opravenými a do značné míry „modernizovanými“ v Rusku vyráběnými tanky T-72, které ukrajinská armáda vyřadila z výzbroje a jejichž více či méně kompletní torza ponechala svému osudu. Argumentace, že vzbouřenci používají především ruskou techniku, zatímco ukrajinská armáda ukrajinskou, je z tohoto pohledu pravdivá. Nic to ale nedokazuje. Nedělám si iluze, že by ze strany Ruska technická pomoc vůči povstalcům nefungovala. Nikdo ale zatím nedokázal jasně odpovědět na otázky, týkající se jejího rozsahu, obsahu a formy.

Objevila se zpráva, že české firmy dodávají do Ruska navzdory embargu americké a německé zbraně. Píše o tom polský list Rzeczpospolita. Podle dokumentů, které novináři získali, jsou moderní pušky oficiálně určeny myslivcům. Jenže prý nelze vyloučit, že končí v rukách proruských separatistů na Ukrajině. Co si o těchto možných dodávkách zbraní do Ruska myslíte? Považujete to za politický problém, byť se nemusí jednat o přímé porušení embarga?

Jednoznačně se nejedná o politický problém, ale o legální obchod. Mám pocit, že nám Poláci touto formou chtěli oplatit tu staženou „neetickou“ reklamu T-mobilu s polským překupníkem mobilů. Zbraně, které byly předmětem vývozu znám, jedná se skutečně o zbraně lovecké. Jejich počty a rovněž množství a ráže vyvezené munice odpovídá účelu, pro který byly deklarovány. Ráže 5,6 mm navíc není standardní ráží vojenských zbraní, jedná se o vysoce přesnou loveckou munici. Pistole SIG Sauer jsou oblíbenými osobními a sběratelskými zbraněmi. I jejich vývoz lze jednoznačně označit za nevojenský.

Možnost, že by tyto zbraně účelově skončily v rukách povstalců, považuji za velmi nepravděpodobnou. Každý odborník okamžitě zjistí, o jaký typ zbraně se jedná, a založit na nich tvrzení, že jde o americké zbraně dodané ukrajinské armádě, je principiálně vyloučené. Navíc by pro Rusko zřejmě nebyl v případě zájmu problém založit diskreditační kampaň na originálních vojenských zbraních a munici západní provenience.

V roce 2008 na summitu NATO v Bukurešti Vladimír Putin řekl ona památná slova: Chcete vzít Ukrajinu do NATO? To je umělý stát. Později následovala anexe Krymu v den, kdy je podepsána asociační dohoda mezi Evropou a Ukrajinou. Před několika týdny řekl Putin o Kazachstánu, že je to umělý stát. Je Kazachstán další na řadě? Jak vlastně vnímáte ruského prezidenta?

Musím namítnout, že Putin měl pravdu. Nestabilita a různorodost Ukrajiny skutečně vedly k občanské válce a anexe Krymu určitě nebyla pouze důsledkem podpisu asociační dohody, ale celého složitého komplexu událostí, o nichž toho mnoho nevíme.

Takže ke Kazachstánu. Rusko má na jeho území hned několik vysoce zájmových aktivit. První je známý kosmodrom Bajkonur, jehož území je dokonce smluvně pod správou Ruska. Druhou je bezesporu uran (je zde dislokováno 21 % světových zásob rud této strategické suroviny), který zde Rusové těží ruku v ruce s Kanaďany. No a samozřejmě obrovské zásoby železné, a především chromové rudy. Tolik fakta. Nijak z nich neplyne, že a proč vlastně by měl být „na řadě“. Nedomnívám se, že by Rusko chystalo nějakou „invazi“ do této země. Nemá důvod, a navíc se jedná o velmi citlivou záležitost také s ohledem na zájmy Číny, s níž Kazachstán, jeden ze zakladatelů Euroasijského ekonomického svazu, bezprostředně sousedí.

Ruského prezidenta vnímám zřejmě jako naprostá většina obyvatel menších států s jistým obdivem a opatrnou nedůvěrou. Uznávám jeho přínos pro změnu Ruska ze zaostalé a rozpadávající se jelcinovské „země nemocného muže“ na velmoc, s níž je nutno počítat a která hraje vůdčí roli ve vytváření alternativy k západnímu ekonomickému a hodnotovému systému. Vrátil naprosté většině Rusů národní hrdost, čemuž odpovídá i jeho podpora na domácí politické scéně. Samozřejmě má imperátorské sklony, ale to asi při řízení země, jako je Rusko, jinak nejde. Nejsem jeho obdivovatelem, ale uznávám jeho věcné chování a domnívám se, že nebýt jeho uvážlivého přístupu, byla by dnes bezpečnostní situace nejen na Ukrajině, ale v celé Evropě podstatně horší.

Do jaké míry je pravděpodobná invaze Ruska do Pobaltí, případně do Polska, nebo dokonce do České republiky?

Tento scénář považuji za vysoce nepravděpodobný. Už jen z toho důvodu, že si absolutně nedovedu představit, co by tím Rusko získalo ekonomicky nebo materiálně, kromě v podstatě okamžitého nastartování velkého válečného konfliktu. „Starý muž“ Evropa je vyčerpaná zdrojově i ideově, zahlcená vlastními problémy. Daleko rozumnější je s námi obchodovat a využívat našeho ekonomického potenciálu pro vlastní ekonomický rozvoj. Vojenskou expanzí může Rusko jenom ztratit.

Co soudíte o bojeschopnosti vojsk Severoatlantické aliance za situace, kdy mnohé členské země nezvyšují rozpočty, byť to v souvislosti s ukrajinskou krizí deklarovaly?

Možná spoustu lidí překvapím, ale za uplynulých více než 20 let jednotlivé státy Aliance pod vytrvalým tlakem administrativy USA v podstatě ztratily nejen schopnost rychlé a efektivní kolektivní obrany podle článku 5 Washingtonské smlouvy, ale až na výjimky (USA, Řecko, Turecko, s velkými výhradami Británie) ztratily i schopnost efektivní obrany (a ochrany) individuální podle článku 3 smlouvy, bez níž uplatnění článku 5 není v principu vůbec možné. Jako někdejší ředitel Národního úřadu pro vyzbrojování jsem byl na konci 90. let přímo "u toho". Od našeho vstupu do aliance jsem jezdil na jednání prestižního výboru NATO, Rady národních ředitelů pro vyzbrojování. Přiznám se, že mě přístup Američanů velmi překvapoval, ale dnes už mu rozumím. Jsme malá země a prostě nám chybí globální geopolitické myšlení.

Současná vládní koalice se zavázala, že bude výdaje na obranu postupně zvyšovat. V roce 2020 by měly činit 1,4 % HDP. Vyřeší podle vás současný stav české armády navýšení rozpočtu?

Absolutně ne. AČR není připravena na konflikt toho typu, jaký vidíme např. na Ukrajině nebo na Blízkém východě. Není bohužel připravena ani na zvládání rozsáhlých krizových situací, vzniklých v důsledku náhlých přírodních katastrof, epidemií, ale ani krizí typu déledobý black-out nebo jejich kombinací. Případným oponentům připomenu exploze v muničním skladu ve Vrběticích, kde se ukázala naprostá nepřipravenost nejen AČR, ale i celého integrovaného záchranného systému na podobné krize.

ČR nemá vytvořen účinný nástroj, zajišťující pod politickou kontrolou dlouhodobou kontinuitu programové výstavby ozbrojených sil, jejich vybavování potřebným materiálem, zbraněmi a technikou. Nedávno jsme si přes televizní obrazovku vyměňovali názory na tento problém s ministrem obrany, který považoval za nutné osobními invektivami reagovat na mé vystoupení ke zrušení tzv. Národního úřadu pro vyzbrojování. Uznávám, že měl do jisté míry pravdu – vzhledem k tomu, že resortní nákupní středisko bylo tímto úřadem jen podle jména (budete-li říkat kolu motorka, stejně stovkou nepojede), nedošlo tímto krokem opravdu k jakékoliv změně. Věřím, že se politická reprezentace ČR pod tlakem okolností rozhodne tento systém, nazývaný Národní úřad pro vyzbrojování, přece jen vytvořit. Svou roli by při tom mohl sehrát i prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil a Parlament ČR.

Jak by měla vypadat naše zahraniční politika vůči Rusku do budoucna? Jakou pozici v souvislosti s ruskými ambicemi na kontrolu jeho blízkého příhraničí, lidskými právy či starostí o Ukrajinu by měla ČR zaujmout?

Česká republika zaujímá střízlivě věcná stanoviska, odpovídající její velikosti a ekonomickým zájmům. Samozřejmě musíme vycházet z faktu, že jsme členy EU a NATO, a tudíž naše chování směrem k Rusku musí brát do úvahy i převažující trendy v názorech a činech těchto kolektivních organizací. Naše geopolitické zájmy jsou na rozdíl od velkých zemí vymezeny našimi bezprostředními sousedy. Myslím, že bychom se měli soustředit na pochopení pohnutek velkých zemí a hledat si s touto znalostí vlastní efektivní cestu. Jako malá země neovlivníme ani vztah Číny k Tibetu, ani ruské pojetí lidských práv. Můžeme však pomoci tím, že sami budeme lidská práva důsledně dodržovat

A ještě jedna otázka na závěr. Co říkáte aktuálnímu vývoji na Ministerstvu obrany? Je to možné chápat jako důkaz pozitivního posunu v přístupu jeho vedení k efektivnějšímu vynakládání prostředků na obranu i tím, že se zbavuje černých ovcí?

Celý případ je doprovázen mnoha „podivnostmi“ a hodně zavání účelovostí. Tak především vím, že informace o prodeji VOP 026 Šternberk, tankových motorů a dalších náhradních dílů, které aktuálně poskytla vojenská policie a zpravodajci Policii české republiky, byly nejen jim známy už před třemi roky. Připadá mi proto, že celá „akce“ je jen dalším kolem hrátek těchto interních struktur resortu, při nichž se v minulosti např. (podle šetření GIBS) v mém autě podivně ocitla neregistrovaná pistole, pilot Daňhel byl křivě obviněn z pohlavního zneužití, nebo byla dokonce sledována manželka premiéra Nečase. Nedokážu odhadnout, co nebo kdo přesně je jejím cílem, ale může to být i snaha o diskreditaci ministra obrany nebo lidí kolem něho. Nebylo by to poprvé, podle mých zkušeností tyto situace nastávají zpravidla tehdy, když někdo někomu lidově řečeno šlápne na kuří oko, ať už uvnitř resortu, nebo mimo něj.

Zatýkání na resortu obrany není (bohužel) nic neobvyklého, státní peníze jsou velké lákadlo. Když jsem přišel v roce 2010 na resort s ministrem Vondrou, bylo na základě našich šetření propuštěno a v některých případech i obviněno během prvních pěti měsíců cca 40 lidí (včetně bývalé ministryně a ředitele sekce vyzbrojování). Zajímavé je, že značná část z nich i díky panu Vylitovi. (Bývalý generální sekretář Ministerstva obrany Jan Vylita byl zadržen policií v souvislosti s úterním zásahem ÚOOZ na Ministerstvu obrany. Po podání vysvětlení byl propuštěn, obvinění nepadlo – pozn. red.) Další vývoj této kauzy budu opravdu se zájmem sledovat.


 


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Petr Kupka
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Vše, co potřebujete vědět o epidemiích a jejich dopadech na společnost. Lidi, ignorovat vědce je blbost, vzkazuje historik lékařství

20:13 Vše, co potřebujete vědět o epidemiích a jejich dopadech na společnost. Lidi, ignorovat vědce je blbost, vzkazuje historik lékařství

ROZHOVOR Veřejnost musí mít na paměti, že věda není písmo svaté, ale kolektivní úsilí tisíců jedinc…