Sledujete ukrajinskou krizi od jejího počátku. Jak vnímáte aktuální stav konfliktu? Na Donbasu je zatím relativní klid. Očekáváte, že příměří vydrží několik měsíců? Nebo i déle?

Jako milovník knih Ericha Marii Remarquea bych označil aktuální stav konfliktu parafrází názvu jeho asi nejznámější knihy „na východní frontě klid“. Občas se střílí, stále jsou mrtví a ranění na obou stranách. Momentální příměří bude určitě delší než „Minsk 1“, které vlastně ani příměřím nebylo, ale obávám se, že nepřežije konec letošního podzimu. Jeho nestabilita plyne z velmi různorodé množiny faktorů politických, ekonomických a vojenských.

Druhá dohoda z Minsku prokázala, že politici tří ekonomicky a vojensky nejsilnějších mocností kontinentální Evropy – Ruska, Německa a Francie – se dokáží tváří v tvář hrozící válečné katastrofě domluvit na společném postupu i navzdory nevybíravému tlaku USA. Způsob, jakým dokázali Putin, Merkelová a Hollande „přesvědčit“ obě strany ukrajinského konfliktu, aby slevily ze svých tvrdohlavých požadavků a přijaly již vyjednanou dohodu, je rozhodně hoden obdivu. Pokud dokáže realističtější část EU udržet diplomatický „tah na branku“ a nepodlehnout kombinovanému tlaku USA, Polska a pobaltských zemí na vyzbrojování Ukrajiny, budování „mírových základen“ NATO v bezprostřední blízkosti ruských hranic a zesilování sankcí, věřím, že by bylo možno příměří změnit v trvalejší formu míru a najít cestu k rozumnému soužití východu a západu Ukrajiny.