Blíží se další výročí 17. listopadu, jak hodnotíš těch 26 let od revoluce? Co nám ta léta dala, co naopak vzala?

Zprvu nadšení a víru v konečně šťastné zítřky. Pak přišla lehká deziluze a postupné rozčarování, zklamání. V prvotním nadšení jsme mnohokrát vylili s vaničkou i dítě a zahodili vše dobré a fungující, co nám i západní svět záviděl, a hrnuli jsme se někam, kde to nikdo dostatečně nezmapoval. Naivně jsme si mysleli, že svět na nás čeká s otevřenou náručí. Ale svět jen čekal na naše chyby a velice rychle a šikovně se vmanipuloval na místa a pozice, které jsme jim bláhově uvolnili. Této „hurá akce“ využilo pár zasvěcených, kteří se vyznali a měli rozhled, vymýšlely a upravovaly se nové zákony tak, aby se ve vědomých „dírách“ mohlo manipulovat s kapitálem podle jejich libosti. Místo abychom přejali už vyzkoušené a osvědčené zákony a procesy demokratického kapitalizmu vyspělých západních států a aplikovali je třeba i na ty naše stávající, objevovali jsme znovu a pěkně zvolna „Ameriku“ s mnohými „nemocemi“ naší mladé demokracie. Na vedoucí místa se dostali, či byli dosazeni, jedinci, neprofesionálové, kteří doposud neměli o řízení státu a ostatních resortů ani potuchy, byli loutkami „vyšších zájmů a mocí“, jak to už konečně bývá. A taky to podle toho dopadlo. Dodnes jsme svědky toho, jak se schvalují zákony, o kterých se už ví, že jsou špatné či nedokonalé a že budou stejně, a stejně zbytečně, novelizovány; jaké nesmyslné a miliardové kolotoče se roztáčely třeba jen kolem maturit, abychom se nakonec vrátili k tomu, co léta fungovalo dobře a spolehlivě, jak se zničilo učňovské školství, protože jsme najednou potřebovali moderní stát právníků a byznysmenů, abychom byli „in“, světoví. Jak jsme podlézali západním firmám neuvěřitelnými úlevami, hlavně daňovými, jen aby u nás zakotvily, bez mrknutí oka se jim prodalo rodinné stříbro na úkor všeho. A ony jen systematicky likvidovaly konkurenci. Tak bych mohl pokračovat dál; není však třeba, všichni to stejně víte. Na druhé straně je tu úžasná svoboda člověka, pokud ví, jak s ní zacházet, možnost cestování, studování i práce v zahraničí, vyjadřování se k záležitostem, které se nás bezprostředně týkají bez obav, že nás za to někdo zavře. Chybí mi však národní hrdost, kterou si bratři Slováci pečlivě chrání a posilují. Mrzí mě onen stálý malý český vlezdoprdelizmus, mnohdy bezhlavý a nepředložený.