S jakými pocity nyní sledujete předvolební kampaň kandidátů na prezidenta? Co byste jim vytkla, a za co byste je naopak pochválila?
Předvolební kampaň sleduji pravidelně. Zatím se více hovoří většinou o třech, maximálně o pěti kandidátech. Vyjadřuji se tedy především ke třem prvním. Pan poslanec Babiš dává především najevo pocit křivdy ke všemu, co je, dle jeho mínění, nepodložená kritika. Pan generál Pavel hovoří klidně a věcně, na výtky se nebojí reagovat. Naproti tomu paní Nerudová by měla vše v klidu uvážit, než odpoví. Mezinárodní situace je příliš složitá.
Všechny bych pochválila, že jednají klidně, vzájemně na sebe neútočí, zejména pan Babiš zmírnil rétoriku, s jakou přistupoval k senátním volbám. Vzájemné debaty pokládám za důležité. Je to jisté vodítko i pro nás – voliče.
Co by, podle vás, měl splňovat nový český prezident?
Především by měl respektovat Ústavu ČR včetně toho, co se pokládá za samozřejmé. Ústava neslouží k tomu, aby v ní bylo vše popsáno detailně. Udělování milostí by měl lépe zvažovat než dva jeho předchůdci. Rovněž udělování státních vyznamenání je velmi citlivá záležitost. Nemělo by se s nimi plýtvat a je třeba oprostit se od osobních pocitů.
Je přímá volba hlavy státu správnou formou? Měla by se Česká republika vrátit k volbě skrze politiky? A proč ano, či ne?
Jsou zde dvě podstatné věci. Přímá volba dává prezidentovi nesporně silnější mandát. Současnost ale dokazuje, že značná část voličů podléhá neseriozním argumentům, zprávy si neověřuje, trpělivě nezkoumá, co si přečte. To nevede k nestrannému rozhodování. Volba prostřednictvím politiků vede k možným úvahám, že je potom prezident více či méně spjat s určitou polickou stranou. Přesto, vzhledem k současné situaci, která je pro mě varováním, bych dala přednost volbě prostřednictvím politiků, kteří jsou řádně zvoleni a znamenají pro mě více, než stanovený počet podepisujících se občanů-voličů, nebo poslanců či senátorů.
Zajímáte se o práci, kterou v současné době kandidáti vykonávají?
U většiny kandidátů je jejich práce známá. O práci paní Rohanové prakticky nic nevím, třeba to vysvětlí v některé TV debatě. Naproti tomu by mě zajímalo, kde bývalá paní rektorka Nerudová pracuje po ukončení funkčního období a jak byla či nebyla ukončena její práce ve vládní komisi pro spravedlivé důchody. To, že se pan profesor Zima vrátil k vědecké lékařské práci, je známo.
Předpokládám, že se také dozvíme, jak se zachovají rodinní příslušníci kandidátů, jestliže by se eventuálně dostali do střetu zájmů, pokud by partner byl zvolen. Myslím, že by to volič měl vědět.
PROFIL ZDEŇKY VALOUCHOVÉ NA STRÁNKÁCH PAMĚŤ NÁRODA
Kdo je vaším kandidátem na prezidenta, a proč má vaši důvěru?
Je jím profesor Tomáš Zima. „Jeho“ univerzita, tedy Univerzita Karlova, má výsledky, které přetrvávají, a o dost se ve svém oboru zasloužil. Je jedním z mála, který působí na mládež. Navíc pomohl našemu Sdružení politických vězňů a pozůstalých, když jsme neměli odpovídající místnost pro každoroční celostátní sněm a ti, které jsme oslovili, nám sice nabídli spolupráci, ale za poplatek, na který nemáme prostředky. Pan profesor, kterého jsem do té doby znala pouze ze setkání 17. listopadu u Hlávkovy koleje, nám ihned nabídl krásný Vlastenecký sál v Karolinu, k tomu dva salonky, včetně malého pohoštění – vše zadarmo. To stále trvá. Věděl o naší organizaci hodně a o polické vězně fašismu se vždy zajímal.
Měla jsem možnost i při jiných příležitostech sledovat jeho projevy a seznámila jsem se také s jeho další publikační činností, která nebyla určena pro odbornou veřejnost. Je jedním z mála, který vždy zdůrazňoval souvislost mezi rokem 1939 a 1989. Neopomenul často zdůraznit, že dne 17. listopadu 1989 si další generace studentů připomněla odkaz studentů 17. listopadu 1939. To je pouze malá připomínka, nehovořím o vědeckých úspěších a oceněních včetně těch mezinárodních. To vše je pro mé rozhodování velmi důležité. A nakonec – jeden z našich prezidentů se také jmenoval Tomáš.
Psali jsme:
Jak vnímáte skutečnost, že o křeslo prezidenta usilují dva muži spojení s minulým režimem – tedy Petr Pavel a Andrej Babiš?
Vnímám – a hodně. Každý, kdo zažil totalitu, byl svým způsobem spojen s minulostí. Pokud jde o generála Pavla, po jeho vysvětlení nikdo nekonstatoval, že by někomu ublížil, že by se věnoval něčemu jinému než vlastní kariéře. O panu poslanci Babišovi to říci nelze, bojoval o kariéru zcela jinými prostředky.
Je podle vás ještě důležité sledovat stopu politiků před rokem 1989? Nebo více záleží na tom, co dělali od té doby dosud?
Pro mě je důležité vědět, čím se politik zabývali před rokem 1989. Má to ale pro mě informativní význam. Podstatná je činnost po roce 1989. V průběhu třiatřiceti let se docela dobře pozná, o jakého člověka jde.
Sama jste si v mládí, kdy jste se ukrývala před nacisty, dost zažila. Jaké varování byste dala budoucím generacím?
Budoucí generace by měla být vedena tomu, že nic není samozřejmé a zadarmo. Mladí lidé by si měli vážit, že žijí ve svobodném světě a uvědomit si, že to nebylo zadarmo. Většinou žijí – ve srovnání s námi – v blahobytu. Musí vědět, že o svobodu a vše co s tím souvisí, je třeba pečovat, obhajovat ji a velmi pozorně sledovat, zda nedochází k něčemu, co by ji mohlo omezit. Je to nezastupitelný úkol rodiny i školy.
Vnímáte některé paralely tehdejší doby s dneškem? A kde?
Války v minulosti a v současnosti se od sebe příliš neliší. Naše země byla po druhé světové válce osvobozena, užíváme si to. Pozdější války byly v uvozovkách „daleko“. Někdy nás dokonce nezajímaly. V současné době máme válku blízko, někoho to zaskočilo. Cíle útočníků se prakticky nemění, i když jsou jinak pojmenovány.
Často slýcháváme používat nacismus, Hitlera i komunisty jako srovnání s něčím, co se děje nyní. Co vy na to?
Význam těchto pojmů si zaslouží odsouzení. Současná hodnocení bych nechala nestranným politologům.
Psali jsme:
autor: Zuzana Koulová
