Pane doktore, založili jste zapsaný spolek Blue Academy, mezi jejíž cíle se řadí zrušení emisních povolenek a v konečném důsledku i tzv. Green Dealu. Avizovaná petice je hlavním plánem, jak tento pohled mezi veřejnost rozšířit, anebo chystáte i další projekty?
Dopadly slovenské volby dobře?Anketa
Spolek The Blue Academy, z.s. (dále BA) byl založen především s cílem rozpoutat diskusi o novém náboženství – náboženství klimatických změn, a o nové ideologii – Green Deal. O těchto mantrách se příliš nemluví, natožpak aby byly podrobeny kritické diskusi, kritickému myšlení, kterého nikdy není dost. Ve školách se žáci a studenti o podstatě klimatických změn podle ideologie Green Gealu učí, aniž by bylo jisté, že tomu tak skutečně je. Mainstreamová média až na výjimky berou Green Deal jako fakt bez další diskuse, ačkoliv celá řada vědců o Green Dealem předkládaných „pravdách“ pochybuje.
Naším cílem je především vyvolat celospolečenskou diskusi o projektu Green Deal a jednotlivé jeho předpoklady i závěry a doporučení podrobit „kritické“ diskusi. K tomu má pomoci, nejen v ČR, evropská petice proti emisním povolenkám. Podaří-li se v Evropě minimálně v sedmi zemích nasbírat milión a více podpisů, přece jen to něco znamená. Minimálně se o problémech spojených s Green Dealem bude více mluvit. A to je zásadní, aby si občané u nás i v Evropě uvědomili, co Green Deal znamená a kam může Evropou přivést.
Prosadit rozhodnutí, zvláště takto politicky citlivé a v mnoha zemích mimořádně silně protlačované, nebude jednoduché. Jde o celou Evropskou unii. Jak přesvědčit českou vládu, aby v Bruselu tyto zájmy hájila?
Naše současná vláda se o problematice hrozeb Green Dealu přesvědčit nedá, natolik je poplatná bruselskému ústředí a Evropské komisi. Nicméně, v červnu budou volby do Evropského parlamentu, a ty již něco ukážou. Později se snad i u nás v přístupu k zelenému aktivismu něco změní. Životní prostředí je pro nás samozřejmě důležité a plně jej respektujme, ale opravdu nestojí nad člověkem, ale musí jít ruku v ruce s ním a s jeho možnostmi. Jinak to nemá smysl.
Premiér se v minulosti vyslovoval rázně proti Green Dealu, proti zákazu aut se spalovacími motory, ale jeho vláda na to nakonec v Bruselu kývla. České předsednictví bylo dokonce hodnoceno jako „nejzelenější“. Jak toto vnímáte?
Je to škoda a je to promarněná příležitost, tvrzení (myslím, že pana europoslance Vondry), že jsme nechtěli předsednictví v Radě Evropy „zneužívat“ k prosazování svých postojů a myšlenek, je smutnou obhajobou. Přece je lepší i legitimní prosazovat naše české zájmy, než zájmy německé nebo francouzské či bruselské. To zavání pokrytectvím a oportunismem, ale hlavně nás to poškozuje.
Green Deal podle vás vede k vede k rozvratu ekonomiky ČR i Evropy, ke ztrátě konkurenceschopnosti a k dramatickému poklesu životní úrovně. Nejsem expert, abych mohl říci, že to tak skutečně je, ale rozhodně nejste sami, kdo to říká. Z druhé strany se o těchto rizicích stále nemluví dost silně. Jak si to vysvětlujete? Neuvědomují si lidé a firmy, co nám hrozí? Anebo média nemají o tato témata zájem?
Od každého trochu. Jistě se shodneme, že Green Deal přináší do našich životů takové změny, o kterých by se nám před časem nezdálo ani ve „špatném snu“. Omezení produkce masa. Drahé automobily, které výhledově budou dostupné jen pro menší skupinu movitějších obyvatel. Tepelné štítky s minimální hodnotou danou zákonem. Inflace a plánovaná evropská daň. To vše samozřejmě vzbuzuje obavy. Ale moc se o nich nemluví, protože nová ideologie Green Dealu to nepřipouští. Jako by ten, který pochybuje, byl buď hlupák, kverulant nebo sobec. Takovou moc mají politici a média.
Pan Frans Timmermans, donedávna první místopředseda Evropské komise, o Green Dealu žádné pochybnosti nepřipouštěl, věc již byla dle něj jednoznačně prokázána. „Škoda jen“, že farmáři u něj doma v Nizozemí měli na věc zcela odlišný názor. A mainstreamová média jeho názory přijala. A řada Evropanů to prostě vzala jako fakt. Evropa přijala teorii, že za klimatické změny může člověk svou industriální politikou a hlavně Evropa, kde průmyslová revoluce vlastně začala. Podobné „sebemrskačství“ není v historii ojedinělé.
A pak tu máme řadu „zelených“ politiků a dále lobbistů, kteří Green Deal z různých důvodů vzali za svůj a nainvestovali do něj spoustu peněz a hodně politického kapitálu.
Hovoříte o racionálním pohledu na ochranu životního prostředí, o citlivém přístupu k opatřením tak, abychom nelikvidovali vlastní prosperitu a budoucnost. Domníváte se, že to v současném rozložení politických sil v EU je vůbec možné?
Máte pravdu. V současném politickém složení evropských vlád jen velmi obtížně. Ale tak nějak cítíme, že se časy přece jen mění. Polsko, Nizozemsko, Maďarsko – to jsou předzvěsti politických změn, které snad povedou k omezení vlivu „zelené“ politiky.
Jako čistá a zelená byla politicky vybrána elektromobilita. Tyto vozy jsou pro většinu populace cenově naprosto nedostupné, levnější alternativy nabízí Čína. Politici na jednu stranu varují před čínským vlivem v Evropě, na druhou stranu Číně de facto pomáhají podporou tohoto obchodního segmentu. Jak se díváte na tyto důsledky?
Ano, je to schizofrenní situace. Na jedné straně rádoby (kde ty loňské sněhy jsou?) silná Evropa, která si od Green Dealu slibuje hospodářský růst – a na straně druhé Čína, USA a nyní i Indie, které Evropu „válcují“ cenově dostupnějšími elektromobily. Ale Evropa si za to může sama. Tváří se stále, jako by byla celosvětovou mocností, se snahou všechny (snad s výjimkou USA) poučovat. Ale začíná to působit komicky... Zvláště když o odchodu z Evropy uvažuje řada firem, a některé to již udělaly.
Do jaké míry je vůbec snaha Evropy – stát se bezuhlíkovou – správná? Většina světa k ničemu takovému nesměřuje, takže pokud skutečně klima likviduje lidská činnost, naše snaha nebude mít žádný dopad.
Není správná, protože i kdybychom připustili teorii o vlivu skleníkových plynů na klimatické změny a o stěžejním přínosu člověka na jejich tvorbu, o čemž silně pochybujeme – nemůže to Evropa v konkurenci s největšími producenty CO2 jakými jsou Čína, USA či Indie – „vytrhnout“. Evropa produkuje jen kolem 8 % CO2; z toho vyplývá, že ani zelený „rozvrat“ evropského hospodářství s globální produkcí tohoto plynu nic moc neudělá. Nutno říci, že takové, Evropě podobné, ambice ani Čína a ani Indie s dohromady s 2,65 miliardami lidí nemají. Sice deklarují snahu a Čína ji alespoň minimálně má, ale výsledkem je nárůst produkce CO2 a dalších skleníkových plynů v těchto zemích i na celém světě.
Jakou roli v tom celém hrají emisní povolenky?
Emisní povolenky jsou jakési odpustky současné doby. Na rozdíl od těch středověkých jsou ale povinné a předražené. Pro informaci: 1 emisní povolenka = 1 tuna CO2 nebo ekvivalentu skleníkových plynů. Původně byla jejich cena přiměřená, ale poté, co se staly nástrojem obchodování a je jich méně, cena se vyšplhala nahoru nyní takřka na 100 eur. Při této či vyšší ceně se přestává vyplatit těžit uhlí či uhlím topit nebo je spalovat v elektrárně. Výsledkem může být nedostatek elektrické energie s blackouty atd. Nic pěkného.
U nás by tato situace (bez hnědého uhlí) znamenala úbytek 40 % elektrické energie, její další zdražení, další růst celkové inflace a výpadky až charakteru blackoutů. To NECHCEME! Proto se budeme snažit proti nim vyvolat celoevropskou petici a předložit její výsledek Evropskému parlamentu a Evropské komisi.
Fotogalerie: - Před Green Deal summitem
Vědec Miroslav Bárta dlouhodobě říká, že základem pro přežití a pro rozvoj každé civilizace jsou dostupné a levné energie. Dostupné je zatím máme, ale levné určitě ne. Jsou scénáře varující před ekonomickým sebezničením za cenu „záchrany planety“ reálné, anebo je to pouhý alarmismus?
Obavy jsou namístě. Změny (v Evropě) mají být natolik bezprecedentní, že mohou náš kontinent zásadně poškodit a snížit jeho konkurenceschopnost vůči ostatnímu světu. Při současné globalizaci lze jen těžko připustit, že si Evropané mohou hrát jen na „vlastním písečku“. Jde o to, že ostatní „svět“ sice o klimatických změnách mluví a připouští vliv skleníkových plynů na přehřívání planety (o čemž pochybujeme, viz výše), ale jeho dekarbonizační ambice jsou podstatně menší. Tím se Evropa sama odsuzuje k hospodářskému rozvratu až s charakterem krachu.
Existují i lidé, kteří tvrdí, že nás může zachránit jenom tzv. nerůst. Tedy že naše ekonomiky neporostou, nebudeme létat, nebudeme skoro jezdit autem, nikdo nebude mít nárok být příliš bohatý, aby „špinil“ planetu apod. Tyto názory teď dostávají značný mediální prostor. Co vy na to?
To bych nazval zeleným populismem. Sebekritika zde není tak úplně namístě. Prostě lidstvo chce žít v určitém komfortu. Nechce se vzdát cestování, hovězího masa nebo teplé vany. Ale je pravdou, že jisté uskrovnění je namístě. Proč mít doma dvacet, třicet párů bot, košil či svetrů? Proč vyhazovat tolik jídla? Proč jezdit 300 metrů do samošky autem? Tedy, pokud nejsem nemocný nebo nechci nést dvacetikilový nákup... Je třeba více přemýšlet o tom, zda věc, kterou kupuji, skutečně potřebuji. Protože vše potřebuje vodu, energii či práci lidskou nebo strojů.
Musíme více šetřit, nerozhazovat prostředky, i kdyby šlo jen o koruny... či o trochu potravin. Vše má svou hodnotu a vše, co vyrobíme, něco stojí. Přemýšlejme o tom...
Ale na druhou stranu – všichni se chceme mít dobře, to je lidské; přejme proto i těm bohatým jejich bohatství, ovšem za předpokladu, že jej získali poctivě... A myšlenky o nějakém přerozdělení majetku, či dokonce o nějaké reformě oběživa, jsou zcela pomýlené a škodlivé. Rozdmýchávají vášně a rozdělují lidi či národy. Teorie „nerůstu“ a tomu podobné jsou jen čiročirý a škodlivý populismus! Ale jsou svým způsobem pro média zajímavé.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
