Zelený Stropnický: Klaus a Zeman jsou všehoschopní. Rozumí moci

Jaké chyby byste Václavu Klausovi nejvíce vytkl?

Politik, který usiluje o vedení státu s přesvědčením, že všechno, co stát znamená, co dělá, co reprezentuje, považuje za zlo, se dopouští největší míry intelektuální nepoctivosti. Copak děláme cokoli proto, aby se to nepovedlo? Stavíme dům, aby nebyl? Václav Klaus je pro mne ztělesněním této zásadní nepoctivosti. Vedl celá léta stát tak, aby ho zpochybnil, odstranil, zprivatizoval. Politik s ideovou výbavou Klause nemůže dávat státu smysl a to je snad nejdůležitější úkol prezidenta. Všechno další je až odvozené, toto je základní, a v tomto nejzákladnějším Václav Klaus nutně musel selhat a selhal.

Když budete posuzovat Václava Klause, jaký úsek jeho kariéry si nejvíce vybavíte? Privatizaci, tažení proti Evropské unii (EU), tažení proti Havlovi?

Popravdě zůstanu u toho, co je mi zvlášť drahé, tedy u životního prostředí, jeho ochrany, lidí, kteří se jí věnují, a tedy u toho, co Klaus posměšně nazývá ekologismem. Ale ať už šlo o zpochybňování legitimity kterékoli části společnosti mající podíl na demokratické diskusi, vždy šlo podle mne Klausovi o jediné, nejpodstatnější. Jako platné obhájit konec konců jen tržní vztahy a argumenty, jako legitimní účastníky demokratické diskuse uznat jen nabízející a kupující, tedy redukovat občana na výrobce anebo spotřebitele.

Vzpomeňme jen na jeho okřídlenou úvahu o těch prý jediných, kdo vytvářejí ve společnosti hodnoty, o podnikatelích. Všechny vámi jmenované příklady i ekologismus, který dodávám navíc já, lze tímto shrnout. Jedinou hodnotou a tedy měřítkem je Klausovi vždy zisk. Kdo má ještě jiné hodnoty, nebo je dokonce zisku nadřazuje, jako Václav Havel nebo v jiných ohledech EU, je pro Klause ideový protivník, kterého je třeba zničit.

Klaus byl vždy hodnocen jako skvělý ekonom. Nicméně existuje i menší skupina kolem senátora Tomio Okamury, která tvrdí, že byl ekonomickým břídilem a privatizaci zpackal, protože nepřijal některé návrhy Jana Švejnara. K čemu se přikláníte vy?

Hodnocení lidí kolem senátora Okamury neznám a popravdě mne ani nezajímá. Za podstatnou považuji kritiku profesora institucionální ekonomie Lubomíra Mlčocha, někdejšího děkana Fakulty sociálních věd UK, formulovanou v několika publikacích a to již v době, kdy Klausova privatizace probíhala. Za významnou mám také kritiku, kterou Klausovi v době, kdy se o tom rozhodovalo, adresovali autoři alternativního postupu privatizace zaměřeného především na malé podniky, nikoli na strategická odvětví, v čele s někdejším ministrem hospodářství v české vládě Petra Pitharta Františkem Vlasákem.

A v neposlední řadě, podstatná je i kritika, kterou Klausovi a ostatním neoliberálním ekonomům chicagské školy adresuje Mlčochův žák Tomáš Sedláček ve své knize Ekonomie dobra a zla, byť je na mnoha místech nedůsledná. V tom nejdůležitějším jsou si tito kritici blízko a nevzdalují se tím dokonce příliš ani Adamu Smithovi, prvnímu ekonomovi, který byl, jak známo, nikoli ekonom, ale moralista.

Ten hlásal, že vztah soukromého a veřejného zájmu provází napětí plynoucí z jejich časté protichůdnosti, soukromý zájem a jeho vliv je třeba demokraticky omezovat, regulovat, vyvažovat dohodnutým zájmem veřejným a důrazem na individuální morálku. Jednoduše řečeno, dokonalé sobectví každého, které vyjadřuje trh, je třeba poutat demokratickými pravidly usilujícími, arci nedokonale, o obecné blaho.

Myslíte si, že Klaus dostal Česko do izolace v rámci EU?

Evropská unie je projektem mírové spolupráce v Evropě skrz těsnou spolupráci hospodářskou, sociální a kulturní. Klausův ekonomický redukcionismus ale význam ostatních, nehospodářských oblastí spolupráce ignoruje a jejich smysl soustavně napadá jako „socialistický“. Jeho pojetí Evropské unie není Evropa národních států, jak o tom mluví, to je jen rétorika, je to ve skutečnosti Evropa společného trhu a nic víc.

Proč? Protože Klaus je proti státům, tím spíš proti velkým a silným státům či mezinárodním organizacím, protože dobře ví, že jedině ty mohou globalizovaný trh účinně omezovat. V zájmu jediné maximy co nejvolnějšího trhu je ochoten obětovat cokoli a zejména vliv občanů na rozhodování vyjma snad vlastního spotřebitelského chování. Jde opět o výše popsaný redukcionismus občana na konzumenta. Tento Klausův náhled není ojedinělý, je vlastně od osmdesátých let vcelku vlivný, ale málokdy se stane, že by někdo s podobnými názory stanul až v samotném čele některého členského státu EU. To pak skutečně k určité izolaci vede.

Proč si myslíte, že se studentům kdysi nepodařily protesty: Děkujeme, odejděte, jimiž chtěli vyprovodit Klause a Miloše Zemana z politiky, přitom ti se v ní usadili ještě pevněji?

Žádná iniciativa nevydržela dost dlouho. A pak, Klaus i Zeman jsou přece opravdu schopní, doslovně, ovšem i přeneseně, tedy všehoschopní. Stačí vzpomenout nákupy poslanců před prezidentskou volbou Václava Klause nebo machinace s financováním kampaně Miloše Zemana.

Vaše strana navrhovala na prezidenta Táňu Fischerovou. Proč si myslíte, že lidé chtějí na Hradě spíše pragmatiky než vlajkonoše určitých ideálů. Vždyť pragmatikem je Klaus, Zeman, ale je do jisté míry i Karel Schwarzenberg...

Lidé volí podle svých zájmů, méně už podle ideálů. Klaus i Zeman jsou silnými nositeli určitých zájmů, ale i vlastních ideálů. Jen jiných, než třeba Táňa Fischerová, a ty převládly.

Jak nahlížíte v poslední době už na hysterickou kritiku Václava Havla Klausem?

Srovnání s Havlem Klause trápí celá léta. Má z něj komplex a byl – li jeho antipodem léta, chce jím být až do konce. Podrobně jsem ale před rokem v textu Klaus nad Havlovou rakví analyzoval jeho projev, který přednesl v okamžiku na první pohled největší vstřícnosti vůči letitému rivalovi. Právě, že jen na první pohled to vypadalo jako smíření v hodině smrti, při podrobnějším zkoumání vychází najevo, že Klaus Havla vysvětlil celého za pomoci deterministického materialismu, tolik typického pro neoliberální ekonomy.

Havel mu celý nutně vyplynul z dobového kontextu, podle něj neměl na sobě ani špetičku vlastní zásluhy. K psaní ho donutil režim, absurdní dramatiku za něj vytvořil režim absurdní realitou, disidentem jej učinil, protože ho vyloučil ze společnosti, do čela revoluce ho postavil jeho vězněním a tím negativní reklamou, a tak dále ad absurdum. A já se ptám, co Havlův umělecký talent? Charakter? Vůle? Schopnost formulovat program a strategii a získávat pro ně spojence? Nic, Klausovi to všechno uniklo, záměrně uniklo, dodávám. Výpady z poslední doby je myslím třeba vnímat tímto celkovým pohledem.

Co smýšlíte o jakémsi myšlenkovém trustu Zeman a Klaus?

Nevěřím na něj. Vztah Klause a Zemana bych spíše definoval jako mocenské spojenectví, jako vzájemnou důvěru a respekt. Jedou v tom spolu a zájmově i ideově jsou soupeři, v porozumění moci kolegové.

Co byste Václavu Klausovi nyní popřál? Spokojený důchod anebo další politickou kariéru?

Přál bych mu důchod všech ostatních důchodců.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.