Tuzemská vláda se nachází v patové situaci. Premiér podezřelý z dotačního podvodu říká, že nikdy neodejde, a opozice není natolik silná a jednotná, aby vyslovila jeho vládě nedůvěru a složila vládu vlastní, takže vlastně jen štěká. Objevují se touhy po lidovém proevropském puči. Jak tu situaci vidíte a jak by se měla řešit...
V roce 1993 jsem začal psát filosofickou esej Chaokrace v reakci na rychlost změn postmoderního světa. Když jsem sledoval, jak finanční skupiny nakoupily národní dluhopisy a v rámci několikaminutových globálních finančních operací vydělaly spoustu peněz, zatímco národní měny byly devalvovány a politický systém byl bezradný, uvědomil jsem si, že tradiční pomalá demokracie bude muset být transformována na systém, který bude počítat s nestabilitou, protože globalizační chaos se stane každodenním politickým chlebem nejen politiků, ale i občanů.
Rozhazuje vláda Andreje Babiše zbytečně a nezodpovědně naše peníze?Anketa
Dnes už žádný moderní stát nemá například kontrolu nad vlastní národní ekonomikou. Nejde jen o globální klimatické změny, ovlivňování amerických i britských voleb masivním šířením dezinformací na sociálních sítích nebo globální migraci, ale i o moc chaotických efektů, kdy zamávání motýlích křídel v Amazonii podnítí cyklón v západní Indii.
V tomto kontextu je Babišova vláda jen jeden dlouhý řetězec kaskádovitých skandálů, které vedou k chaotickému vládnutí. Současný předseda vlády je zvyklý surfovat na vlnách chaosu, zatímco demokratické instituce zatím tápou na suchu. Jenže v jedinou chvíli ho může položit jedno zamávání motýlích křídel Evropské komise nebo českých soudů. Takže řešení současné situace nespočívá v žádných extrémech, které chaokraty jenom posilují, ale naopak v jemném politickém mávání motýlích křídel.
Jaké strany zůstaly v tom chaosu podle vás státotvorné?
V knize Jak umírá demokracie, která je reakcí na autoritářství Trumpovy administrativy, říkají její autoři Steven Levitsky a Daniel Ziblatte, že státotvorné politické strany jsou dnes ty, které si dokáží udržet odstup od bohatých sponzorů, zvládnou marginalizovat ve své straně extremisty deroucí se k moci a umí se vymanit ze sevření vlivu médií. Podle těchto kritérií je Andrej Babiš a jeho strana ANO pohřebním ústavem české politické státotvornosti a demokracie. Bohužel, každá politická strana má své vlastní pohřebáky státotvornosti, v ČSSD je to Jaroslav Foldyna a v ODS Václav Klaus mladší.
Na Hradě stárne prezident Miloš Zeman. Potvrzují se podle vás obavy, že se v posledním funkčním období utrhne ze řetězu a staneme se díky jeho politice další ruskou gubernií či čínskou provincií, které vládly před poslední všelidovou volbou?
Nejvlivnější mocností, která dnes ovlivňuje chování pana prezidenta, není ani Rusko ani Čína, ale říše entropie. Díky ní je postupně nucen omezovat nejen zahraniční cesty, ale i běžné politické aktivity, včetně verbálních projevů. Při vánočním projevu nebyl schopen ani pořádně artikulovat. Ačkoliv mluvil o národních zájmech, postavil se proti nejzákladnějšímu národnímu prvku, jímž je jazyk. Použil totiž cizí jazyk - jazyk trollů, kteří upatlali dohromady slova jako „dobroserové“, „sluníčkáři“, „pravdoláskaři“ „havloidi“ a tak dále. Hovořit v kontextu vánočního duchovního svátku na adresu církví jako o „lepšolidech“ není jen skandální, ale je znamením, že se prezidentu republiky za přispění svých spolupracovníků jako je Ovčáček, Mynář a Nejedlý, podařilo vytvořit z Hradu politickou a kulturní „eldéenku“. Instituci morální zchátralosti.
Když se prezident Zeman rozhodl navštívit na Praze západ malou obec zvanou Úholičky, zorganizoval jsem s přáteli protestní akci, takže byl přivítán velkými dopravními stopkami včetně nápisu Stop poblitice.
Měl by Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), kde pracujete, vědecky monitorovat i totalitní tendence a hrozby současnosti?
Jak by mohl ÚSTR monitorovat totalitární tendence, když sám vydává revizionistické články levicového akademického politruka Michala Pullmanna, který proklamuje, že je třeba překonat historický výklad, že komunismus byl totalitní, zavrženíhodný a nemorální a disent sehrál bezvýznamnou roli proti komunismu. Na Západě je nepředstavitelné, aby v instituci, která zkoumá nacistické zločiny, publikovali revizionisté, kteří zpochybňují existenci plynových komor. Nikoliv však v Česku.
ÚSTR je na pokraji institucionální katastrofy díky řízenému destruktivnímu chaosu. Skelet budovy ÚSTR v Siwiecově ulici na Žižkově připomíná objekt ve válečné zóně. Ředitel Zdeněk Hazdra a jeho náměstek Ondřej Matějka začali s rekonstrukcí budovy v roce 2017 za 130 milionů korun a na jaře 2018 měla být hotová. Místo toho dnes Národní centrála proti organizovanému zločinu šetří podezření hned ze tří trestných činů. Budova se bude muset odstřelit i s proinvestovanými miliony. Za řízeným chaosem stojí ČSSD, která si nikdy nepřála existenci ÚSTR a veřejně deklarovala, že ji zkoumání minulosti nezajímá a instituci hodlá zničit, třeba zrušením zákona č. 181/2007 Sb.
Proto v roce 2012 navolila do Rady ÚSTR levicové svazáky Michala Uhla, politologa Lukáše Jelínka a Jana Bureše, kteří nesouhlasili s existencí této instituce, protože podle nich žádný totalitární režim u nás neexistoval. Dále archivářku Emilii Benešovou, které vykuchala ÚSTR a převedla majetek do archivu a nekompetenta, jako je bývalý senátor Zdeněk Bárta. Ty pak dosadili do vedení instituce „demoliční četu“ v čele s Hazdrou a Matějkou, kteří nejdřív provedli personální čistky a nakonec i zařídili, že budova půjde k zemi.
Dějinným paradoxem je, že jako zjevení minulosti se vynořil bývalý agent StB Andrej Babiš a ČSSD se náhle probudila a začala se horečně zajímat a šťourat v jeho minulosti. Řízený chaos ČSSD vedený proti minulosti ji zpětně semlel tak dokonale, že se přibližuje k hranici volitelnosti. Stane se sama minulostí. Je to strana historicky nepoučitelná, a proto do Rady ÚSTR znovu navrhuje demoličního revizionistu Lukáše Jelínka.
Prezident Zeman, poté co neprosadil do Rady ÚSTR spisovatelku Lenku Procházkovu a do Etické komise ÚSTR agenta StB Karla Srpa, který když si podával žádost o třetí odboj dokonce zatajil, že byl v KSČ, což je zákonná překážka, se rozhodl ostentativně trucovat ve své hradní „eldéence“. Nová Rada ÚSTR z toho všeho onemocněla prokrastinací, není schopna odvolat vedení a jen bezradně úřaduje u stolu, na kterém narůstá hromada problémů, která se však blíží k hranici způsobující náhlý a nevyhnutelný kolaps kritikality ÚSTR, jako při pohybu kontinentálních desek vedoucích k zemětřesení.
A nezdá se vám, že se v geopolitickém chaosu hranice mezi totalitními a demokratickými tendencemi při všeobecném populismu poněkud stírá, když se při jednání například Donald Trump usmívá na Kim Čong-una?
Teorie chaosu hovoří o třech systémech: uzavřeném, izolovaném a otevřeném. Severní Korea reprezentuje systém uzavřený, zatímco Spojené státy americké jsou stále otevřeným systémem, který je nekompatibilní s uzavřeným komunistickým režimem Kim Čong-una. Na druhé straně je třeba brát vážně, že se nacházíme na vlně pravicového autoritářského populismu, která je nesena halucinačním návratem k „velkým“ kulturním hodnotám minulosti, tak jak je reprezentují Trump, Putin, Mayová, Módí, Erdogan, Duda nebo Orbán. Uctívání pravicového hinduismu nebo vzývání ruského slavjanofilství, velké osmanské říše a velkého Maďarska je populistickou reakcí na globalizační chaos.
Na druhé straně nejsme v situaci dvacátých let minulého století, kdy se rodil fašismus, uctíval stát, technická modernizace a popíral individualismus.
Timothy Leary v knize Chaos a kybertultura, říká, že s nejpodvratnější představou proti totalitárním pravicovým nebo levicovým režimům, přišel Sokrates: „Cílem lidského života je poznání sebe sama.“ Vzhledem k tomu, že se blíží padesáté výročí smrti Jana Palacha, připomínám jeho individuální neopakovatelný čin. Na základě jedinečného sebepoznání a činu podvrátil natrvalo normalizační řád komunistického režimu. Demokracie není jen forma vládnutí, ale především forma společnosti, proto se dnes demonstruje v Maďarsku proti Orbánově otrokářskému zákonu a hrozí se generální stávkou.
O nárůstu populismu ve světě se hovoří stále. Nicméně z "banánových" a "totalitních" zemí se masivně přesouvá i do prostoru tradičních demokracií. Kam až může tento trend zajít?
Politika je nerovnovážný proces, který vede často na hranu nestability a populismus je jen jednou z reakcí na tento stav. Populismus se snaží vytvořit fikci stabilizované společnosti prostřednictvím odkazů na „vůli lidu“ v podobě například jednotného politického subjektu jako „národ“, „pracující třída“ nebo „beztřídní společnost“. Jenže v moderní stále komplexnější globalizované společnosti nic takového neexistuje, protože nejrůznější fluktuace vytvářejí spíše jen křehké a náhodné sociální „shluky“. Byť se populismus přesouvá do prostoru tradičních demokracií, ve skutečnosti je to pohyb na politických tekutých pískách.
Fotogalerie: - Oslava Bandery v Kyjevě
Problémem demokracie a populismu je skutečnost, že místo toho, aby se politický chaos reflektoval jako proces zcela vážně, společnost se otočí k němu zády a vytvoří si raději nějaké modly, které se však obrátí nakonec proti „vůli lidu“. A lid se jen diví. Brexit je důsledkem nikoliv populismu, ale spíše neschopnosti demokratického politického myšlení si uvědomit, že každé nové složitosti světa musí odpovídat adekvátní politické mechanismy, které dokáží vyvažovat například nebezpečný jednoduchý populismus, v němž vítěz bere vše – což je výraz archaické politické stupidity generující jen další stupně chaosu.
Teď trochu mikroregionálně. U vás v Úholičkách se populismus reinkarnoval do jedné až "kocourkovské" kauzy. Zastupitelé obce se po dvaadvaceti letech rozhodli platit svým občanům kompanzace za to, že musí dýchat špatné ovzduší, a to z důvodů, že v minulosti rozhodli o zřízení skládky pevných odpadů na svém území. Zároveň však tvrdí, že zřízení skládky bylo "osvícené rozhodnutí". Ty vaše Úholičky, to je ale veselá obec…
Úholičky nejsou jen dějištěm neúčelných politických rozhodnutí a komických příběhů, ale úžasná politická laboratoř, kde se odehrávají spontánní chaotické procesy, které se nakonec prosadí i ve vysoké politice. Bylo to nejdřív v Úholičkách, kde starosta, na kterého jsem podal trestní oznámení z důvodů dotačního podvodu, byl navzdory prokazatelnému nezákonnému jednání oslavován jako hrdina, a teprve o mnoho let později se podobný jev projevil ve vysoké politice v případě kauzy Andreje Babiše, kterému taky následně stouply volební preference. Bylo to nejdřív v Úholičkách, kde stavební zakázky získávala po mnoho let firma FISA s.r.o., jejíž majitelkou je trestně stíhaná inženýrka Ivana Salačová, než její podnikání skončilo před soudem v korupční kauze vysokého politika Davida Ratha, kdy na svou obhajobu v roce 2015 otevřeně přiznala: „Brala jsem to tak, že nutnou provizi dávám těm, kteří mi zajistí stavební zakázky.“ A mohl bych pokračovat.
Studovat společenský chaos je třeba nikoliv na úrovni vysoké politiky, ale spíše v mikroregionech na úrovni obcí, kde se vytváří mikrochaos jako budoucí skrytý řád vysoké politiky. Toto pochopil Miloš Zeman, který před mnoha lety začal objíždět vesnice a kraje a vytvořil tak populistickou fikci politika, který naslouchá „vůli lidu“ a mluví jeho jazykem. Inspirován Sokratem provádím v obci tu nejpodvratnější činnost a místní politici a lidé se na mě dívají prostřednictvím dramatického Ibsenova díla - Nepřítel lidu.
Někteří konzervativci připisují vinu za rostoucí chaos ve světě strmému vývoji technologií. Souhlasíte? Nemělo by vzniknout třeba hnutí "Rage against technologies" anebo jde jen o pláč na špatném hrobě?
Samozřejmě, že technologie participují na rostoucím chaosu ve světě, avšak angličtí dělníci ničící mechanické stroje v době průmyslové revoluce nezastavili zavádění nových technologií a technik. Francouzský teoretik Paul Virilio zkoumající vliv technologií na společnost, příkladně vysvětluje jak jednotlivé vynálezy měnily dějiny světa a naše vnímání. Třeba loď jako rychlý dopravní prostředek byla vlastně významným technickým a vědeckým nosičem Západu. Zároveň byla výbušnou směsí zejména poté, co napomohla objevit světadíl, kterému se začalo říkat Nový svět. Objev měl dopad nejen na původní obyvatelstvo, ale i Starý kontinent a jeho staré politické režimy.
Přední historik vědy a techniky Jean-Jacques Salomon však zpochybnil technologický determinismus, který propagoval například Marx, protože technologické „dílo uniká kontrole člověka, jen pokud to on připustí“. Na druhé straně současné představy „kybersocialismu“ připomínají spíše on-line řízení společnosti v řídícím počítačovém vojenském středisku.
Problémem nejsou samotné technologie, ale spíše jejich slabá diverzivita. Je třeba více alternativních systémů například s otevřeným zdrojovým kódem jako je Linux, který je reakcí na uzavřený operační systém Microsoft Windows. Jinými slovy musí existovat možnost, že dnešní profízlovaný digitalizovaný svět jehož symbolem je osobní počítač, jednou odnesete do šrotu a seženete si kvantový, u něhož prolomení šifrovacího kódu nebude tak snadné.
Co můžeme očekávat od tohoto roku?
Snažím se na svět dívat z druhé strany, proto si kladu otázku, co můžu udělat sám. Ve všudepřítomném chaosu bude nakonec vždy stěžejní individuální zodpovědnost. Koncem studené války jeden sovětský vojenský specialista sledoval v řídícím centru, jak mu na počítačových obrazovkách naskakují informace signalizující napadení jeho země. Přesto se nerozhodl zmáčknout tlačítko, aby odpálil rakety s jadernými hlavicemi, protože pochopil strukturu, jak se chová informační chaos.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
