Teď se objevují různé analýzy a komentáře, proč prezidentská volba dopadla tak, že znovu zvítězil Miloš Zeman, i když značná část společnosti si už přála změnu. Objevila se i kritika jeho protikandidáta Jiřího Drahoše, dokonce z řad jeho podporovatelů ve druhém kole. Například textař Michal Horáček prohlásil, že Drahoš nebyl dobrým kandidátem, protože nikdy nevyhrál žádnou z debat. Jak vy vidíte výsledek volby?
Pokud jde o prezidentskou volbu, vidím tam několik pozitivních věcí. Jednak relativně vyšší počet voličů, kteří se přímé volby zúčastnili, těch bezmála šedesát sedm procent není malé číslo, ale na druhou stranu zhruba jedna třetina občanů k volbám nejde. Druhé pozitivum je, že byl výběr mezi řadou kvalitních kandidátů, to znamená, že naše společnost není chudá na osobnosti, kteří mají na jednu stranu odvahu jít do tohoto klání, na druhou stranu mají také co nabídnout. To jsou určitá pozitiva. Ale volba dopadla, jak dopadla, a nelze zpochybnit, že to je většinové rozhodnutí té části populace, která k volbám šla, a je třeba to vzít na vědomí. Má to určitě nějaké historické souvislosti. Já osobně si myslím, že už je čas zralý na to se posunout dál a generace mužů roku 89 už může být nahrazena dalšími osobnostmi. Zatím se to nestalo, zvítězil tady jakýsi konzervatismus, sázka na jistotu. Odvaha ke změně nebyla tak velká, ale každopádně oceňuji to, že se řada kandidátů odhodlala účastnit se volby, protože to je určitý posun proti minulým letům.
Hodně se mluvilo o televizních duelech, kdo v nich byl či nebyl lepší, jestli byla chyba, že Jiří Drahoš dal přednost plánovaným akcím v krajích před duelem na Nově. Mohly televizní diskuse ve druhém kole konečný výsledek prezidentské volby ovlivnit, nebo byli voliči už před nimi rozhodnuti, komu dají svůj hlas?
Je pravda, že je třeba veřejného mediálního prostoru využívat a nepřenechávat ho jiným. Když se ten prostor nabízí, jsem toho názoru, že je dobré ho využít a ideový souboj svést. Pokládám za škodu, když to některý z kandidátů neučinil. Ale záleží na rozhodnutí každého člověka.
Regiony byly oblepeny hanlivými billboardy varujícími před migrací a stejné inzeráty vyšly i v tisku. Myslíte si, že strach z imigrace stále hraje takovou roli, že strašení voličů imigranty v souvislosti s panem Drahošem mohlo přispět k vítězství Miloše Zemana?
Nesporně, toto téma bylo součástí voleb, bylo tam uměle vtaženo, i když u nás je uprchlická vlna minimální, budeme-li počítat uprchlíky z těch řekněme problematických oblastí severní Afriky, případně Středního východu. U nás je hodně uprchlíků z východní Ukrajiny, o čemž ovšem nikdo nehovoří, což také není fér, protože jde o tisíce lidí, kteří u nás pobývají, někteří oficiálně, někteří neoficiálně. A měli by být také započítáváni do počtu lidí hledajících pomoc v jiné zemi. Ale o tom diskuse vedena není, je vedena jen o uprchlické vlně z Afriky přes Itálii a ze Středního východu přes Řecko. Ale u nás tito lidé nejsou, protože nejsme preferovanou destinací. Nicméně někteří politici si na tom postavili své programy, počítám mezi ně i pana prezidenta, který strašil tímto neexistujícím faktorem. Bohužel populismus má velmi silný vliv na to, jak lidé přemýšlejí, takže to určitě svoji roli hrálo. Mně to přijde jako nezodpovědné zacházení s lidskou tragédií a to není dobré. Ale nelze zpochybnit, že to funguje.
Politolog a právník Jiří Přibáň prohlásil po prezidentské volbě, že už si nemůžeme nalhávat, že Češi jsou rození demokraté. Tuto představu podle něj doplňuje další nebezpečná představa, že za všechny naše národní katastrofy mohou vnější síly. To dnes vzalo za své, protože již téměř tři desetiletí si vládneme sami a bez vnějšího ohrožení; dnes jsme se stali obětí naší vlastní demokratické volby, když se přikláníme k autoritativním vůdcům. Myslíte si, že máme víc společného s Východem než Západem, jak jsme si dosud mysleli?
Jsem přesvědčen, že demokratická tradice u nás je hluboce zakořeněná. Je to tradice českého parlamentarismu 80. let 19. století, která se začala rozvíjet v rámci rakousko-uherského parlamentarismu, pak se začala rozvíjet demokratická Československá republika. Takže si nemyslím, že by šlo o nějaký odklon od demokracie. Ano, volby dopadly jinak, než jsem si přál, ale to, že většina voličů rozhodla jinak, než bych si přál, ještě neznamená, že to není demokratická volba. Demokratická volba to je. A demokracie u nás také je. Máme prostor svobodně vyjadřovat své názory, je tu soutěž politických stran, to nelze zpochybnit. A Miloš Zeman je rozhodně člověk, který po roce 1989 sehrál svoji úlohu, podle mého názoru pozitivní, velmi výrazně se podílel také na formování polistopadového vývoje. Takže bych se neodvážil tvrdit, že jeho zvolení nebylo demokratické. Samozřejmě dlouhá desetiletí komunismu tady zanechala nějakou stopu. Řada zejména starších lidí prostě vzpomíná na to, že když byli mladí, byl svět hezký. Na to, že to byl svět plný totalitní ideologie vládnoucí komunistické strany, nadiktovaných věcí, které v podstatě ovlivňovaly náš život od narození až po jeho konec, se už tak často nevzpomíná. Takže je tu to, co jsem nazval jistým konzervatismem, chybí odvaha vykročit k něčemu novému. Pořád je tady nějaká nostalgická vazba na osoby, na které jsme zvyklí. Já osobně si myslím, že čas nazrál k tomu vykročení k něčemu novému a že bychom se opravdu měli sami cítit jako plnohodnotná součást Evropské unie. Protože tou jsme a ten uměle vykopávaný příkop mezi Prahou a Bruselem je nesmysl. Brusel jsme také my a záleží na nás, jakými plnohodnotnými členy tam budeme. Když jsem jezdil jako ministr na Rady ministrů, neměl jsem absolutně dojem, že by nás někdo nebral vážně. Ale jestliže politici nejsou schopni se vyjádřit v nějaké cizí řeči, je problém, když mají hájit české pozice v Bruselu. Nedávejme vinu Bruselu, podívejme se do vlastních řad a chovejme se jako plnohodnotní, svéprávní členové Evropské unie. Myslím si, že k tomu už je ten čas zralý.
Jaké může mít podle vás prezidentská volba důsledky? Znovuzvolený prezident Miloš Zeman dává najevo přátelství s některými kontroverzními politiky, v jeho volebním štábu byl předseda SPD Tomio Okamura, pozornost vzbudili i jeho příznivci, kteří napadli novináře. A Miloš Zeman se poměrně nevybíravě vyjádřil na adresu lidí, kteří ho nepodporovali, vyzval je, aby teď, když vyhrál, drželi ústa. Ve společnosti se dnes objevují obavy z cenzury, z pronásledování novinářů, omezování svobody slova. Sdílíte je také, nebo si myslíte, že to jsou zbytečné obavy?
Je to opravdu na nás. Obavy zbytečné nejsou, protože svoboda a demokracie nejsou samozřejmé. Nemyslím si, že by demokracie u nás byla přímo ohrožena. Nicméně určité tendence jakési autoritativní demokracie jsou tady přítomné. V tom rizika existují. Jde prostě o to, aby nám ty věci nebyly jedno. Pan prezident i tým jeho spolupracovníků a poradců je takový jako v uplynulých pěti letech, tady žádná změna nenastává, to jsme věděli. Pro mne osobně se žádné překvapení nekoná, já sám mám jak s panem prezidentem, tak s jeho některými spolupracovníky určité osobní zkušenosti, takže mne jejich způsoby chování a komunikace nepřekvapují. Právě proto jsem Miloše Zemana nevolil, a dokonce jsem se snažil také vyzývat lidi, které jsem mohl nějakým způsobem ovlivnit, aby ho také nevolili. Protože to riziko tady je a žádné překvapení se nekoná. A je opravdu na nás, jestli budeme chtít, aby u nás pokračovala demokracie parlamentního typu, jak ji známe ze západní Evropy a z české a československé historie, nebo jestli se budeme chtít přiklonit k nějakému autoritativnímu způsobu demokracie. A jak se rozhodneme, tak to bude. Já jsem zastáncem parlamentní demokracie, zastupitelské demokracie tak, jak ji známe z naší historie i ze západní Evropy. To je model, ke kterému se hlásím.
Říkal jste, že se v přímé volbě objevila řada zajímavých osobností, které oslovily část voličů, mám na mysli vedle Jiřího Drahoše i Pavla Fischera, Michala Horáčka a Marka Hilšera. Někteří z nich uvažují o dalším zapojení do politiky, třeba o kandidatuře do Senátu. Myslíte si, že by politické strany měly využít jejich schopností i popularity?
Každopádně si myslím, že by byla škoda, aby některé z těchto osobností odešly z veřejného života, protože jsou to lidé erudovaní, kteří mají zájem o věci kolem nás. Některé z nich osobně znám, některé dlouhá léta, jiné kratší dobu, a myslím si, že to jsou osobnosti, které mají naší společnosti co říci. Na otázku, jestli je to přímo vázáno na politické strany, není jednoduché odpovědět, protože nezávislé osobnosti mohou mít zase jinak zajímavý potenciál než osobnosti na politické straně závislé. Takže to bych nechal trochu otevřené, protože obě varianty, jak stranická politika, tak určitá nadstranická rozkročenost jsou zajímavé a vždycky ty osobnosti mohou něco nabídnout. Myslím, že nejaktuálnější senátní volby nebo blížící se evropské volby jsou takovou platformou, kde by se tyto osobnosti uplatnit mohly. A spolupráce s politickými stranami je jednou z variant.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
