Zeman doplácí na nezřízený způsob života. A Rusové byli šokováni, když přijeli k nám. Mysleli, že jsou nejbohatší na světě, říká český filozof a politik

Anketa

Vadila vám Zemanova cesta do Moskvy?

91%

hlasovalo: 12043 lidí

Vladimir Putin oslaví patnáct let od svého prvního zvolení prezidentem Ruské federace. Jak hodnotíte jeho působení v čele Ruska, jak se podle vás tato země za jeho vlády změnila?

Když se rozpadl Sovětský svaz, ocitlo se Rusko v naprostém rozkladu, což se projevilo zejména v ekonomické oblasti. Velkou roli v tom hrál také rozpad politické moci. Ve chvíli, kdy se dostal Putin k vládě, už začalo určité období konsolidace, protože prezident Jelcin vytvořil silné hnutí složené převážně z úředníků. Ti vytvořili protiváhu jiné politické síle, která pokrývala celé Rusko – komunistické straně. A Putin v této politice pokračoval, ovšem způsobem, který nakonec vede k autoritářským formám vlády. Dokázal konsolidovat moc, ale nedokázal konsolidovat demokratickou moc.

Došlo ke změně zahraniční politiky, když se dostal k moci Vladimir Putin?

Neštěstí Putina spočívá v tom, že hledal náhradu komunistické ideologie v bizarních geopolitických teoriích, které ho svedly na scestí. To scestí pro Rusko znamená roztržka s Evropou, s Evropskou unií. Tím vlastně Putin vydal Rusko na pospas skutečnému nebezpečí, které se týká jeho východní části. Místo toho, aby hledal oporu v Evropě proti rizikům jinde, tak si obsazením a připojením Krymu a rozpoutáním války na Ukrajině vytvořil na Západě pozici, kdy už mu nikdo z významných politiků nemůže důvěřovat, protože porušil platné smlouvy.

Někteří odborníci tvrdí, že Putin vrátil Rusům hrdost, protože rozpad Sovětského svazu vnímali jako ztrátu pozice světové velmoci, teď se dostávají znovu do pozice obávané a respektované země. Když Putin prohlásil, že největší katastrofa 20. století byl rozpad Sovětského svazu, nevnímají to zřejmě Rusové podobně? O tom, že Rusové politiku svého prezidenta podporují, svědčí přece i jeho rostoucí popularita doma.

Když jsem studoval v 60. letech střední školu, měli jsme učebnici ruštiny, která vyšla v Sovětském svazu. A tam jsme s údivem zjišťovali, že všechny významné vynálezy byly dílem Rusů nebo jejich sovětských pokračovatelů.

To byli nějací předchůdci Járy Cimrmana, ne?

Bylo to skutečně tak. Že žárovku objevil Edison? Nikoli, objevili to Rusové. A tak to bylo se vším. Uvědomte si, že celá jedna generace Sovětského svazu, tedy moje generace, vyrůstala v prostředí zcela odříznutém od informací ze světa a v představách, že Sovětský svaz je centrem světa, že je to nejbohatší, nejrozvinutější země, kde lidé mají nejvyšší životní úroveň ve světě. Ruští turisté, se kterými jsme se občas setkávali v Československu, byli šokováni, že přijeli do země, která vykazuje známky daleko většího rozvoje, než na jaký byli zvyklí z Ruska. A ti nám zcela vážně vykládali, že se máme tak dobře, protože nám Sovětský svaz všechno financuje a že jsme tedy nevděčníci vůči Sovětskému svazu. Chci tím říci, že velká část ruského národa prožila obrovský šok, obrovské zklamání při zhroucení Sovětského svazu, kdy zjistili, že všechno, co si mysleli o světě, není pravda. A Rusko z toho najednou vypadlo jako téměř rozvojová země, což z hlediska hrubého domácího produktu na hlavu platilo až donedávna. Putin skutečně konsolidoval moc a vysoké ceny ropy a plynu mu umožnily rozvíjet hospodářství. Ale při všem tom úspěchu je třeba říci, že stále ještě ruské hospodářství, když pomineme ropu a plyn, je s více než 140 miliony obyvatel na úrovni Itálie, což znamená, že Rusko má stále ještě co dohánět. A místo toho, aby se Putin věnoval vytváření příznivých podmínek pro ekonomický, sociální a kulturní rozvoj Ruska, tak se pouští do nebezpečného dobrodružství.

Není to tak, že když se nedaří Putinovi rozvíjet ekonomiku, snaží se vytvářet obraz vnějšího nepřítele a utužovat si tak moc?

Je to jedno z vysvětlení Putinova chování. Už z jeho první kampaně víme od jeho blízkých spolupracovníků, že druhá čečenská válka byla vlastně součástí jeho předvolební propagandy. Ale používat tyto konflikty k posílení vnitřní soudržnosti není Putinův vynález, dělali to mnozí další diktátoři. Jenže je třeba si uvědomit, že svět se změnil a Rusko bude dneska čelit zcela novým světovým mocnostem a zcela novému uspořádání. Místo toho se Putin opájí bizarními geopolitickými teoriemi o Eurasii.

Myslíte si, že tato vize nemá šanci na úspěch? Do nové asijské banky se přece hlásí i některé evropské země, například Velká Británie.

Domnívám se, že samozřejmě může vzniknout nějaká úspěšná banka, ale k tomu, aby se Putin stal velkým ekonomickým hráčem, potřebuje docela jiné nástroje a jiné podmínky uvnitř země. V našem zájmu je, aby se Rusko zabývalo blahobytem doma a udržením míru navenek. Místo toho ohrožuje jak svůj blahobyt, tak mír ve svém okolí.

Kam může vést konfrontační politika Vladimira Putina? Nedostává Rusko do čím dál větší mezinárodní izolace, pokud jde o Západ? Jaké to může mít důsledky?

Když se podíváte na mapu a na hustotu obyvatelstva, uvidíte, že právě na jihovýchodní hranici Ruska je na jedné straně přelidněná Čína, která prochází neobyčejným ekonomickým rozvojem, na druhé straně je chudobná, řídce osídlená Sibiř plná nesmírně potřebných surovin a zdrojů. A to je to, co mám na mysli. Pro Rusko je samozřejmě mnohem důležitější hledat oporu v budoucích sporech, které bude muset nepochybně na té východní části řešit.

Jak hodnotíte Putina jako politika i jako člověka? Jak ho podle vás formovala léta v KGB, jeho zpravodajské hry pro budoucí roli v čele velmoci jako je Rusko?

Vladimir Putin není velký a významný politik, víceméně používá nástroje, které se naučil ve svém mládí. Je to mimořádná schopnost koncentrace moci, využívání propagandy a vytváření polomafiánských struktur namísto demokratických procedur. Takže z tohoto hlediska myslím, že Putin nepřinesl nic nového. Ale dlouhá stabilita, která v jeho patnáctileté éře působila, samozřejmě byla v mnoha ohledech blahodárná, protože lidé potřebují mít co nejvíce jasno o tom, jaký vývoj bude. Zkrátka a dobře – lidé se naučili, co mohou od Putina čekat, a tomu se v Rusku přizpůsobili.

Je i pro nás Putin čitelný politik?

Prezident Putin pro nás vykonal ohromnou službu tím, že nás probudil ze sladkého spánku, že žijeme navěky v mírovém prostředí a nemáme se čeho bát. Putin svým agresivním chováním směrem na Západ probouzí spícího tygra. Všechny evropské země, které se cítí tímto jednáním ohroženy, což nejsou jen země bývalého sovětského bloku, ale i severské země, jako je neutrální Švédsko, Finsko a další, posilují své vojenské rozpočty. A dnes je na stole i otázka evropské armády, která už dlouhou dobu pospávala. I když až do roku 2017 nás podle plánu čekají jen společné jednotky rychlého nasazení, není vyloučeno, že se podaří na vyšší úrovni dosáhnout určitého propojení vojenských kapacit, kterými Evropa disponuje. A to je přesně to, co by si Putin přát neměl.

Ale nejsme ohroženi jen politikou Ruska, velké ohrožení naší civilizace přichází i ze Středního a Blízkého východu i Afriky v podobě Islámského státu a islámského radikalismu. Prezident Miloš Zeman volá po obnovení spolupráce s Ruskem, protože podle něj si bez účasti Ruska s touto hrozbou neporadíme. Souhlasíte s tímto názorem?

Jsem přesvědčen, že Islámský stát je nebezpečí pouze v případě, že se nenajde jasná politická vůle proti němu zakročit. Je to důsledek toho, že Obama stáhl americké angažmá ve zbytku světa a věnoval se vnitřní politice. Ve chvíli, kdy se na Západě probudí skutečná politická vůle, je likvidace Islámského státu spíš policejní záležitost než nějaký velký mezinárodně politický příběh. To, co komplikuje situaci, je konflikt vyvolaný Ruskem na Ukrajině. Kdyby toho nebylo, tak se samozřejmě dokáží světové mocnosti snadno dohodnout na tom, jaké kroky je třeba udělat k likvidaci Islámského státu a podobného nebezpečí.

Miloš Zeman po jednání s ruským prezidentem Putinem v Moskvě prohlásil, že protiruské sankce budou do roka zrušeny. Jaký je váš názor na zrušení nebo zmírnění protiruských sankcí, když jejich důvodem byla anexe Krymu a porušení mezinárodních dohod ze strany Ruska?

V Evropě je mnoho obchodních zájmů, které budou prosazovat, aby se sankce při první příležitosti zrušily. Minské dohody jsou jen málo funkční a samozřejmě podstatou věci je anexe Krymu a obsazení východní části Ukrajiny. Já bych proto považoval zrušení sankcí za velikou chybu. Z hlediska České republiky se jedná o velice malé finanční objemy, které nás postihují. A Rusko si postupně začalo uvědomovat, že pokud svou politiku nezmění, bude na to doplácet.

Doplatilo na to i tím, že se oslav 70. výročí konce druhé světové války v Moskvě nezúčastnila většina evropských státníků. Jak jste se díval na to, že český prezident jako jeden z mála do Ruska jel, i když se nakonec nezúčastnil vojenské přehlídky, která byla považována za demonstraci síly?

Domnívám se, že se Miloš Zeman stal nevědomky nešťastným nástrojem manipulace Putinových příznivců, kteří mu pomáhali ve volební kampani a kteří ho dodnes obklopují. Nevěřím, že Miloš Zeman tady projevuje nějakou vlastní konzistentní politiku. Vždyť to byl přece on, kdo v sociální demokracii zlomil odpor proti vstupu do NATO. Pokud se pamatuji, v 90. letech měl z hlediska rizik, které se nás mohou týkat na Východě, jasno. To, že takovým radikálním způsobem obrátil, může být způsobeno i tím, že v důsledku nezřízeného způsobu života ztratil schopnost se podobným manipulacím bránit.