Předvolební kampaň zpestřil Andrej Babiš, když se oženil s dlouholetou partnerkou Monikou na farmě Čapí hnízdo. A vyrojila se kritika: Farma je postavená ze sporných dotací. Babiš si najednou vzpomněl, že se chce ženit, aby chytil lidi za srdce. Svatba byla nevkusná, jakoby z Ruska, a zpíval na ní Michal David. Svatba byla z nakradených peněz... Co z této kritiky lze považovat za oprávněné?
Já rozhodně nebudu nikomu šlapat po štěstí a snad se i zdržím hodnocení té svatby jako takové, toho, kdo na ní zpíval, či nezpíval nebo jaké kdo měl šaty. O tom nechť si každý udělá obrázek sám, ale můj šálek kávy to není. Nicméně co bych k tomu chtěla říct, je to, že celou tuto akci nevnímám jinak než jako součást Babišovy předvolební kampaně. Je okurková sezóna, pár měsíců do voleb a pan Babiš toho jen umně využívá a servíruje zde za pomoci spřátelených médií lidem pohádkový příběh, který by chtěl prožít každý. Lidé obecně mají rádi telenovely, čili proč jim jednu neodehrát a neupevnit si jejich sympatie. A že to bylo v kulisách Čapího hnízda? To nelze vnímat jinak než jako výraz zpupnosti.
Lidovci se rozešli se Starosty. Starostové zlákali miliardáře Dědka, který má rád Babiše. Zaorálek objíždí letní festivaly a snaží se urvat hlasy pro ČSSD. TOP 09 se spojila s Bursíkovým LES. V průzkumech však dále vede Babiš. Jak pohlížíte na tyto jevy v české volební kampani? Má někdo šanci předehnat Babiše? A je pro záchranu české demokracie nutné, aby někdo Babiše „zastavil“?
Mně z toho vychází jediné rozumné řešení. Každý kdo chce, aby zde nevládl Andrej Babiš s komunisty nebo s extremisty, by měl volit ODS. Jevy, které popisujete, totiž většinou hnutí ANO přímo, nebo nepřímo nahrávají. Jde o střečkování, které nikam nevede.
Andreje Babiše nelze vnímat jinak než jako hrozbu pro naši demokracii. Stačí se začíst do jeho vizí o změnách politického systému, stačí si povšimnout, jak autoritářsky vládne svému hnutí, kde nemá žádného konkurenta, jak je to v demokratických stranách obvyklé. Stačí se zaměřit na uplynulé čtyři roky vlády, kdy se zde uskutečnilo mnoho viditelných i skrytých pohybů, které jen nahrály jeho byznysu.
Jsem přesvědčena, že Babiše je třeba zastavit. A pokud si kdokoliv nepřeje, aby politickou scénu absolutně po volbách opanoval, měl by nám to tam, lidově řečeno, hodit, protože jiná racionální demokratická alternativa s obsahem, s pozitivním programem, s tradicí a určitou konzistencí zde není.
Bývalý prezident Václav Klaus tvrdí, že Sobotkova vláda zavlekla naši zemi „do takové hrůzy, že už si nic horšího nedokáže představit“. Je to pravda?
Ano, s tím se ztotožňuji, byť bych možná zdůraznila trochu jiné aspekty vládnutí této vlády než exprezident Klaus.
Jaké?
Podle mě došlo zejména k fatálním škodám na svobodě a soukromí občanů. Všemožné zákazy, registry, jako jsou kontrolní hlášení nebo registr bankovních účtů či EET, omezování prodejní doby, prolomení domovní svobody z vůle úředníků, posilování státu a byrokracie a tak dále. To jsou nenávratné škody, které bude již velmi obtížné anulovat. Míra svobody, kterou jsme měli po revoluci, v devadesátých letech, je dnes bohužel již nedosažitelná a tato vláda na tom má zásadní negativní podíl.
Zároveň je třeba zdůraznit, že Sobotkova vláda zcela promrhala ono vzácné období hojnosti, ve kterém vládne. Náš stát potřebuje masivní investice do infrastruktury. Potřebujeme stavět silnice, dálnice, modernizovat nemocnice, školy, hromadnou dopravu, armádu, investovat do vědy a výzkumu atd. I přes velká slova, jak se vše toto daří, jsme však svědky neumětelství a projídání naší budoucnosti. Daří se těm, kteří růst umějí využít ve svůj prospěch – velkým korporacím a adresátům dotací, jakým je Agrofert, adresátům investičních pobídek. Ale všeobecný prospěch nebo prospěch státu a občanů zde nevidím. Prohlubuje se vnitřní deficit na rozvoji naší země. To nás bohužel dožene a bude to dědictví, s nímž se budoucí vlády budou těžce vyrovnávat.
Psali jsme:
Miloš Zeman čelí rozvíjejícímu se skandálu kolem problematické společnosti, kterou doporučil hradní kancléř Mynář vládě Kyrgyzstánu. Analytik Jakub Janda k tomu na adresu Zemanova okolí uvedl: „Rozumí, že šance prezidenta Zemana vyhrát i s ruskou podporou se s každým dnem snižují, a tak myslí na zadní vrátka.“ Spekulace, či možná spíše přání, že Miloš Zeman není schopen obhájit svůj úřad, sílí. Jsou pro vás opodstatněné? Jaké je teď podle vás reálné postavení Zemana v české společnosti?
Tak já myslím, že prezident Zeman má jistě stále mnoho příznivců, ale jeho šance rozhodně hodnotit nechci, a pokud se snižují, považovala bych to za blýskání se na lepší časy. Ke kauze samotné – myslím, že se zde opět projevil fakt, že Miloš Zeman se obklopil zcela toxickými lidmi, kteří si úřad prezidenta privatizovali pro své osobní zájmy, jež se kříží se zájmy naší země a jsou pro ni dokonce nebezpečné. Bez ohledu na to, jaký skandál kde prezident ztropí a kde všude nám dělá ostudu, tento fakt považuji za jeho největší selhání, a sice že dal prostor lidem, kteří naši zemi ohrožují, a to zcela vědomě. Je skandální, že prezident Zeman pochybné a nebezpečné jednání lidí ze svého okolí zcela přehlíží.
Homosexuálové, lesby a další menšiny pořádají opět festival Prague Pride. Tentokrát však mají na nás, majoritní společnost, požadavek, abychom je nejen „tolerovali“, ale projevili jim „respekt“. Abychom je „respektovali“. Co na to říci, jak se postavit jak k těmto menšinám, ale i k jejich aktuálnímu požadavku? Jinak, veřejností stále rezonuje věta Jiřího Čunka, že Prague pride je „pochod smrti naší civilizace“ a že bychom takové akce neměli podporovat. Souhlasíte?
Za sebe mohu říct, že tyto menšiny nejen toleruji, ale i respektuji, a je samozřejmě otázka, jaké praktické dopady tento požadavek představuje. Vím, že jeho součástí jsou různé doprovodné akce, diskuse, semináře a tak dále, což vítám, protože debata o společenských otázkách do demokracie patří.
Na druhé straně je tu i průvod, který je určitou exhibicí a provokací. Já chápu, proč tomu tak je a že jde o upoutání pozornosti. Nicméně mám v LGBT komunitě několik přátel a ti sami tvrdí, že nemají potřebu se něčeho takového účastnit a že pokud by byla jejich práva nějak pošlapávána, tak by na to upozornili, ale zcela jiným způsobem. Já k tomu nebudu dávat nějaké silné prohlášení jako pan Čunek, protože s tou akcí nemám žádný problém. Je to spíš o hranici vkusu každého člověka.
S touto věcí souvisí i rozhodnutí českého Ústavního soudu, které přiřklo dvojnásobné rodičovství dvěma homosexuálům, kteří využili moderní formu náhradního rodičovství: Oba odevzdali své sperma k oplodnění embrya, které odnosila náhradní matka. Zatímco v USA, kde to celé fyzicky proběhlo, jsou automaticky registrováni jako rodiče; v České republice o tom, že oba budou zapsáni jako „otec a matka“, musel rozhodnout Ústavní soud, prý pouze pro tento konkrétní případ. Kritici to považují za nakročení k tomu, že taková věc bude legalizovaná i u nás. Je to žádoucí? Je homosexuální rodina skutečnou rodinou? Ať už v rámci adopce, nebo tohoto procesu?
Těžká otázka. Takzvanou rodinou pro samotné dítě jsou ti, kteří mu poskytují lásku a hmotné i nehmotné zázemí a péči. Umělé oplodnění ale já osobně považuji primárně za cestu, která by měla řešit problémy neplodnosti, byť jsem v těchto otázkách jinak spíše liberální. A náš Ústavní soud zřejmě tímto svým rozhodnutím kopíruje liberální přístup ostatních západních zemí, a to kupodivu i zemí velmi nábožensky založených. V citlivých otázkách, jako je touha po vlastním dítěti (alespoň jednoho biologického rodiče), je opravdu těžké někoho soudit a já to dělat nebudu. Ze statistik vím, že ve stejnopohlavních „rodinách“ jsou už dnes (i před aktuálním rozhodnutím Ústavního soudu) vychovávány stovky českých dětí a bude tomu tak dál, ať tomu „politici“ dají z hlediska legislativy zelenou, nebo nedají. Už dnes má registrovaný partner biologického rodiče dítěte vůči dítěti svého partnera či partnerky ze zákona řadu povinností, ale nemá žádná práva například v případě umrtí biologického rodiče, což nepovažuji za šťastné.
Bez jakýchkoli předsudků uvedu tento příklad: dvě ženy, nebo dva muži vychovávají společně například desetlet dítě a ten/ta, který/á je biologickým rodičem, zemře a jeho/její registrovaný partner/ka, který/á se na výchově celou dobu podílel/a a dítě k němu/k ní má vytvořený silný citový vztah a tak dále. Je (podle současné úpravy) v osvojovacím řízení zcela cizí osobou, a jestliže dítě nemá další příbuzné (kteří se ale na jeho výchově v minulosti vůbec nemuseli podílet), skončí zbytečně v dětském domově, přestože by dítě dále mohlo vyrůstat s člověkem, kterého považuje za „rodiče“. Nikomu svůj názor nevnucuji, ale považovala bych za správné, aby v těchto případech mohlo dítě i dál vyrůstat s tím, kdo ho fakticky vychovával.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
