Výběr prezidentem Zemanem vyznamenaných osobností opět sklidil kritiku. Miroslav Kalousek říká, že jde o jména „soukromého mejdanu Miloše Zemana“, na Miroslavu Němcovou z některých jmen padl smutek. Spisovatel Jiří Padevět upozorňuje, že mezi oceněnými jsou bývalí příslušníci StB, jiní komentátoři upozorňují, že vedle nezpochybnitelných hrdinů jsou tam i umělci z oblasti zábavy, vyznamenání dostali například Jiří Krampol, Ivan Vyskočil nebo Michal David. Které z těch výtek lze přijmout? Degraduje Miloš Zeman státní vyznamenání?
Na jedné straně můžeme mít vždy námitky k vyznamenaným, vždy se někomu může zdát, že někdo vyznamenání dostává zbytečně, a jiný by si jej zasloužil. Ale v případě Miloše Zemana už standardně existuje fenomén, že kromě zaslouženě vyznamenaných vyznamenává také svoje příznivce, a nepříznivce na Hrad ani nepozve. Není to vhodné jednání. Nicméně prezident Zeman takový je, nelze to změnit. Na druhé straně si myslím, že Zeman nepoškozuje národní zájmy, většina jeho činů je v zájmu státu.
Navíc se nebojí říkat nepříjemné věci. Například vyznamenání pana Rajko Dolečka je velmi dobrý čin, ocenil opravdu správného člověka, který bojoval velmi statečně proti odtržení Kosova od Srbska a informoval nás o zvěrstvech takzvané Kosovské osvobozenecké armády. Myslím si, že u Zemana převažují pozitiva, ale je zapotřebí jeho jednání nenahlížet povrchně.
Fotogalerie: - Gott v porodnici
Pozornost vzbudila také přítomnost předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslava Vodičky, který je kritizován za to, že dal medaili například komunistickému poslanci Zdeňku Ondráčkovi…
Jestliže se dělají kampaně proti člověkovi, který kdysi byl v represivních složkách komunistického režimu, ale celých třicet let dobře sloužil novému režimu, je to trapné. Když ten člověk je nebezpečný, tak už tam dávno neměl být. Ale on nebezpečný nebyl a ti politici, kteří dnes proti němu štvou, jej tam vlastně dosadili a drželi. Je to opravdu neuvěřitelně hloupé. Proč Kalousek, když byl ministrem, se nesnažil vyhodit Ondráčka?
Na druhé straně ovšem nevím, proč dostal vyznamenání od ČSBS, to je zase druhý extrém. Ale pan Vodička přece nedělal jen vyznamenání Ondráčka, proč by neměl být pozván na Hrad, když je předsedou důležité organizace? Nikdo by mu to nezazlíval, pokud by na Hrad byli pozváni všichni významní lidé bez nějaké selekce.
Komentátorům vadí například i to, že Václav Klaus v projevu na Vítkově kritizoval Evropskou unii…
Nemyslím si, že kritika EU je nepatřičná. Nemusíme s ní souhlasit, ale to už tak je v demokratické zemi. Musí někdo vyrovnat jen samé poklonkování.
V rozhovoru pro ČT řekl premiér Andrej Babiš, že Rusko nevnímá jako hrozbu. Je to výrazný signál?
Prezident Zeman už to řekl dříve a od Babiše to naplno zaznělo až tentokrát. Babiš je velmi opatrný ve svém vyjadřování. Zatímco Zeman provokuje, Babišovo jednání je zapotřebí dobře vyhodnocovat, je to diplomat a vždy něco naznačuje. Po setkání Trumpa s Putinem v Helsinkách se některé věci pohnuly. Alespoň rétoricky. Je to dobře. To, co oba státníci v tomto rozhovoru řekli, lze podepsat. Naprostý souhlas.
K sestavě Zemanem vyznamenaných bylo vyčítáno, že je mezi nimi mnoho lidí, kteří se k Rusku stavějí víceméně pozitivně. Je to problém?
Problém je s těmi, kteří to tvrdí, protože jsou to rusofobové, kteří by nejraději viděli válku s Ruskem. Pokud není válka, ani studená, ale je politika hospodářských styků – které s Ruskem být musí, abychom plyn a naftu, kterou nám Rusové dodávají, zaplatili pokud možno hotovými výrobky – nelze tak hloupě mluvit. Je zapotřebí si uvědomit, že na Západě hotové výrobky neprodáváme téměř vůbec, protože tam je trh obsazený, zatímco v Rusku traktory a náklaďáky a dokonce letadla prodáme. Platit za naftu a plyn hotově v dolarech Rusům je to nejhorší, co si lze představit, protože tyto dolary těžce vyděláváme v montovnách a dodávkách dílů pro německý průmysl s nízkou přidanou hodnotou. Ale právě to chtějí nepřátelé obchodu s Ruskem. Tito rusofobové poškozují naše národní zájmy.
Rusko nelze adorovat, ale na druhé straně mu nelze vyhlašovat studenou válku. Pokud bychom to dělali, budou si na Západě ťukat na čelo, ale tak, abychom to neviděli, protože jim uvolňujeme prostor pro jejich výrobky. Rusofobní politika a kritika prezidenta Zemana, že jezdí do Ruska, je zaslepená, hloupá, náš stát poškozující a možná i řízená jinými zájmy než našimi.
Psali jsme:
Oslavy sta let republiky celkově byly početné a pompézní. Co se vám na nich líbilo, a co ne? Co nám prozradily o české společnosti, a co o Miloši Zemanovi? Toho například i Pavel Šafr pochválil za „téměř důstojný projev“ 28. října.
Jsem velice spokojen především se spontánními akcemi v různých městech. Národ konečně ukázal, že si svébytnost přeje, ukázal to všem těm pochybovačům a pomlouvačům. Miloš Zeman to dokázal vše zvládnout, jeho proslovy byly docela dobré. Jeho zdraví se ovšem podepisuje už na jeho vystupování. Ale to se nedá nic dělat.
Zatímco Zemanovi příznivci se sešli na Hradě, na Václavském náměstí řečnili liberální představitelé na akci skupiny Milion chvilek proti demokracii. Zaznívalo tam, že máme být hrdi na minulost národa a že i celkově je náš národ i občanská společnost v mnohem lepším stavu navzdory tomu, kdo je tu prezidentem a premiérem. Ukázala se tak síla protizemanovské a protibabišovské opozice, která míní hrát na notu „jsme úžasná země, jen nám to kazí ti dva“, čili určitou specifickou formu vlastenectví. Je toto něco, čím mohou navázat na úspěch v senátních volbách, čím chtějí Zemana a Babiše zlikvidovat?
Opozice se chovala celkem státotvorně, nelze ji ani moc kritizovat. Zeman to má celkem spočítáno, je otázka jeho nástupce. Myslím si, že Babiš má ještě před sebou kariéru. Argumenty opozice, jak vidět, moc neuspěly ani při volbách a dnes jsou už vyčpělé. Nevím, čím opozice může zaujmout. Ale o tom si řekneme před volbami.
Senátní a regionální volby jsou o osobnostech, nikoliv o stranách. Navíc v Praze a v Brně samozřejmě převažují globalisté a podle toho dopadly volby do Senátu.
K příležitosti stého výročí republiky někteří občané na své domy vyvěsili vlajky, nicméně oproti zvyklostem například ve Spojených státech jich bylo poskrovnu. Jejich nedostatek byl zřejmý zejména ve velkých městech, například v Praze. Jak silná je dnes sounáležitost obyvatel České republiky s vlastním státem?
Posun k vlastenectví je viditelný a jsem rád, že jde tímto směrem. Sounáležitost silná není, je to následkem komunistického režimu a je to také vina Václava Havla a jeho melodyboys. Ti vnesli do hodnotových soudů našich lidí chápání globalismu jako toho, co je přednější. Musí nastat vysvětlovací kampaň, která nebude založena na nějakých emocích – Češi na emoce moc nejsou – ale na základě logiky. Národní státy jsou nenahraditelnými útvary, jejich rozpadem a zánikem zanikne evropská civilizace. Je to důležité především proto, že nejsme nábožensky založení a nelze identitu zakládat na církvi. Bez identity ztrácíme sociální kapitál, rozeštváváme se, rozdělujeme, nemáme jednotící myšlenku.
Psali jsme:
Co říci na celkový výkon Miloše Zemana během slavnostního dne? Neustále se spekuluje o jeho údajně špatném zdravotním stavu. Komentátor Miroslav Korecký pro server iDnes poznamenal, že na jedné straně mnozí chovají silnou zášť proti Zemanovi, ale Zeman ani letos neudělal nic pro to, aby tyto příkopy zakopal a pokusil se o smír.
Jak jsem napsal v mnoha článcích, národ nerozdělují Zeman nebo Babiš. Národ je antagonisticky rozdělen na lidové konzervativce a relativistické globalisty – a nemáme spojovací myšlenku, aby ji mohl někdo k překonání příkopů použít. Ti první jsou ukořeněni v domově, který přirozeně hájí, ty druhé zájmy domova moc neoslovují, chtějí vytvořit relativistickou multikulturní společnost, zavést nepřirozené vztahy mezi ženou a mužem, relativizovat sexuální orientaci a podobně.
Globalisté se chovají aktivisticky. Zeman se jenom postavil na jednu ze stran, na stranu lidových konzervativců, protože považuje relativistické globalisty za nebezpečné. Má pravdu naprosto zřetelně, ale jak vidět, obyvatelé Prahy a velkých měst už jsou globalistickými ideologiemi zmanipulováni. Pro mladé lidi je aktivismus přirozený, jenomže byli bohužel podchyceni globalisty. Je chyba, že lidoví konzervativci mají v čele člověka nepříliš reprezentativního, bylo by potřeba vytvořit širší frontu v tomto směru a zvýraznit daleko kvalitnější osobnosti. Konzervatismus je zapotřebí ideově vyjádřit a lidem vysvětlovat, ne jenom nějak příležitostně se chaoticky bránit. Potom se uvidí, jak to skutečně je.
27. října zazněl protest od Jakuba Jareše, historika z ÚSTR, který zakřičel při slavnostním znovuotevření Národního muzea. Před Hradem se pak během udílení státních vyznamenání ozývalo hlasité pískání z řad odpůrců Miloše Zemana. Je taková forma protestu v době oslav výročí české státnosti namístě?
Je otázka, proti čemu tito aktivisté protestují? Pokud protestují proti Zemanovi, je to jen nepatřičné v tuto chvíli. Horší by bylo, kdyby protestovali proti slavení tohoto svátku. Co chtěl Jareš vyjádřit svým protestem? Pokud protestuje historik, lze předpokládat, že odpor bude nějak hlubší a promyšlenější než jen protizemanovský. Ale to nevím.
* * *
Ing. Vlastimil Podracký (* 5. září 1940 Praha) je český spisovatel, konzervativní myslitel a publicista. Je synem československého legionáře, který byl komunistickým režimem odsouzen v roce 1949 na 23 let vězení a v roce 1960 omilostněn. Podracký v šedesátých letech vystudoval dálkově obor měřicí technika na VUT v Brně. V roce 1968 a od roku 1990 byl členem Klubu angažovaných nestraníků, v roce 2005 se stal členem Konzervativní strany a později i členem jejího předsednictva. Napsal knihy: Pozor na tunelování, Občanská obroda, Návrat k domovu, Hrdinům se neděkuje (životní příběh antikomunistického disidenta Vladimíra Hučína), Žluté nebezpečí, Poslední člověk, Temná komora, Sodoma Gomora a Nadčasový humanismus. Vydal i knihu Návrat k domovu – řešení pro Evropu.
autor: Lukáš Petřík
