Celý svět se nyní zabývá mocenskou krizí ve Venezuele. Množí se obvinění, že lídr opozice Juan Guaidó je instruován z USA. Na druhou stranu, do Venezuely přicestovalo na 400 ruských vojáků, údajně mají pomoci Nicolási Madurovi udržet moc. Tiskový mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov odmítl, že by se jednalo o příslušníky ruské armády a kolují informace, že jde o žoldnéře takzvané Wagner Group. Kdo v zemi sleduje jaké zájmy?
Každý přirozeně své. A venezuelští aktéři se snaží zajistit si spojence ze zahraničí. To je normální a přirozené. Maduro a před ním Chávez se snažili pěstovat úzké vztahy s Ruskem a byli otevřeně nepřátelští vůči USA. Není proto divu, že Donald Trump a jeho administrativa podporují druhou stranu sporu, ani to, že Rusko podporuje Madura.
Udělal Zeman dobře, když blahopřál Juanu Guaidóovi k převzetí úřadu prezidenta Venezuely?Anketa
Wall Street Journal přinesl informaci, podle které zavolal americký viceprezident Mike Pence Juanu Guaidóovi den předtím, než se předseda venezuelského Národního shromáždění prohlásil prezidentem země. Pence měl Guaidóovi slíbit plnou podporu. Co si o tom myslet?
Guaidó by byl blázen, kdyby se nesnažil zajistit si předem pro svůj krok zahraniční podporu. Dnes jsme v situaci, kdy ve Venezuele proti sobě stojí dva tábory, které se považují za legitimní představitele země, a je na ostatních vládách, aby se rozhodly, který z těchto táborů uznávají za legitimní vládu.
Spojené státy vypadají odhodlány venezuelskou krizi vyřešit. Z odpočinku byl zpět do služby povolán Elliot Abrams, který pomáhal se zahraniční politikou už Ronaldu Reaganovi. Očekáváte, že se budou Spojené státy dále ve Venezuele aktivně angažovat?
Vypadá to, že ano, ale byl bych zdrženlivý. Nemyslím, že by USA byly ochotné jít do přímé vojenské intervence. Donald Trump je zastáncem spíše izolacionistického přístupu k zahraniční politice. Spíše budou podporovat své spojence a snažit se jim pomoci k vítězství.
Ve Venezuele panuje humanitární krize, v obchodech nejsou základní potraviny a hygienické potřeby. Jde přitom o zemi s největšími zásobami ropy na světě. Není tedy skutečně potřeba, aby současný prezident Maduro odešel?
To si musí Venezuelané rozhodnout sami. Parlamentní většina stojí proti Madurovi, a jak jste sám zmínil, předseda parlamentu se prohlásil úřadujícím prezidentem, protože podle jeho výkladu ústavy a zákonů Maduro prezidentem není. Venezuela by díky svým bohatým zásobám ropy mohla být velmi bohatou zemí, místo toho se propadá do chudoby, za což primární zodpovědnost nesou politici, kteří jsou už dvacet let u kormidla, nejprve vedeni Chávezem a nyní jeho následovníkem Madurem.
Fotogalerie: - Sněmovna o kumulaci platů
Není fakt, že Juana Guaidóa jakožto legitimního prezidenta Venezuely uznalo již několik desítek zemí, včetně USA, Brazílie nebo Izraele, sám o sobě jasným signálem, že mezinárodní komunita si všímá utrpení tamních lidí a že není až tak důležité, kdo Madura nahradí, jako to, aby byl nahrazen?
Souhlas. Zdá se, že Venezuela je dnes na pokraji občanské války a je zřejmé, že z hlediska mezinárodní komunity je zde rostoucí tlak na změnu režimu.
Ačkoli má Juan Guaidó poslaneckou imunitu, Nicolás Maduro mu nechal obstavit účty a zakázal mu vycestovat ze země. Nejspíše jde o odvetu za to, že Bank of England odmítla uvolnit 1,2 miliardy dolarů, které chtěl prezident Maduro z tamního účtu vybrat. Co to vypovídá o úrovni právního státu ve Venezuele?
Maduro vládne pomocí dekretů. Parlament stojí vůči němu v opozici. Situace se vyostřuje a boj se začíná vést všemi prostředky. Pravidla hry, tak jak je známe třeba z naší politiky, zkrátka ve Venezuele neplatí.
Jak se vůbec lze dívat na skutečnost, že socialistický prezident Maduro ukládá obrovská množství finančních prostředků do kapitalistických bank na Západě?
To je, myslím, hezká ukázka pokrytectví. Socialista Maduro rád kritizuje kapitalismus a Západ, ale když dojde na lámání chleba, tak mu služby západních bank nejsou proti srsti.
Spojené státy pro změnu Guaidóovi umožnily přístup k asi 7 miliardám dolarů, které má Venezuela uloženy v USA. Jde v situaci, kdy není zcela jasné, kdo je legitimním prezidentem Venezuely, o férový krok?
To není úplně přesné. Z pohledu USA je legitimním prezidentem Guaidó, a je tedy logické, že pokud má Venezuela v USA uložené peníze, tak přístup k nim bude mít Guaidó, a ne Maduro.
Je namístě obava, že krize ve Venezuele opět přispěje ke zhoršení vztahů mezi USA a Ruskem, potažmo EU a Ruskem?
Ano. Je to další fronta, kde USA a Rusko stojí proti sobě. A spory zpravidla k užším vztahům nevedou.
Olej do ohně přililo odhalení fotografů, kterým se podařilo zachytit ručně psané poznámky bezpečnostního poradce Bílého domu Johna Boltona. Ten si před tiskovou konferencí poznamenal: Vyslat 5000 vojáků do Kolumbie. Obáváte se vojenské intervence?
Jak už jsem řekl, nemyslím, že by Trumpova administrativa šla do přímé intervence. Ale vyloučit to zcela nelze. Je taky otázka, zda ono zachycení Boltonových poznámek nebyl záměr, kterým USA chtěly vyslat signál, že intervenci zvažují, aby na Madura zatlačily.
Může svár vyřešit Rada bezpečnosti OSN?
Jsem obecně skeptický vůči schopnostem Rady bezpečnosti cokoli účinně vyřešit. Ostatně, kdy se něco takového Radě bezpečnosti naposledy podařilo? A je to pochopitelné. USA i Rusko mají v Radě bezpečnosti právo veta. Nic, na čem by nebyl jejich vzájemný souhlas, Radou neprojde. Výsledkem může být nějaký kompromis. Ten ale bude při současném vyostření situace obtížné najít. A je otázka, zda je tady vůbec aktuálně vůle ho hledat.
Do věci se vložil i prezident Miloš Zeman, když Juanu Guaidóovi pogratuloval a dokonce ho pozval na státní návštěvu do Česka. Udělal správně? A jak si lze vysvětlit, že se rozhodnul v přímém rozporu s názorem Vladimira Putina, je skutečně tak proruský, jak se tvrdí?
Miloš Zeman jedná v souladu s politikou české vlády, která Guaidóa uznala za legitimního prezidenta. Pozvánkou zároveň ukazuje, že není až tak proruský, jak někteří jeho kritici tvrdí a jak by si možná i sami přáli. Guaidó asi těžko v dohledné době přijede. Svých starostí má dost. Chápal bych proto tu pozvánku spíše jako velmi vstřícné gesto straně, na jejíž vítězství se česká diplomacie rozhodla vsadit. A za druhé jako vnitropolitický signál, kterým chce Miloš Zeman otupit dýky v rukou svých kritiků v době, kdy by rád v Senátu prosadil jmenování prof. Gerlocha soudcem Ústavního soudu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
