Jak se cítíte jako čerstvý pětaosmdesátník?

Já si užívám každý nový den jako vzácný dar. Pozitivní přístup k životu pro mě nemůže zmizet. Jsem šťastný, kolem mě běhá spousta vnoučat, jsem také pradědeček. I po různých zdravotních peripetiích držím jakž takž pohromadě, jdu do firmy s úsměvem, ne naštvaný, že tam nechci být. Rád se setkávám s lidmi, starými dobrými známými i novými, kteří mají před sebou zajímavé plány, a to mě také drží nad vodou. Snažím se dívat dopředu.

Hlavní pozornost všech je dnes upřena na Ukrajinu a o Rusech se dnes pochopitelně hodně a nepříliš lichotivě mluví. Vy jste je zažil především na ledě…

Vzpomínám si, že přestože ty vzájemné zápasy se sbornou byly vždycky extrémně vyhrocené, tak jsme se většinou nenáviděli jenom na tom ledě. Měl jsem a mám mezi Rusy množství přátel. Něco jiného bylo, když přišel rok 1968. Tam se to všechno otočilo a opravdu vznikla těžká antipatie vůči Sovětům jako okupantům, tam se projevilo, kdo svlékl kabát a oblékl rychle nový a kdo si zachoval rovnou páteř. Já jsem vždycky a všude říkal, co si myslím. Taky jsem z toho měl fůru nepříjemností.

Mnozí, včetně nového českého prezidenta Petra Pavla, varují, že nás v případě rozpadu Ruska čeká velká migrační vlna. Obáváte se jí? A jak se stavíte k přijímání uprchlíků z Afghánistánu, Iráku a dalších zemí?