Když místní Úřad práce v Prostějově poslal Věru Jurníkovou na pracovní pohovor, na který dle svých slov vlastně ani nechtěla, nemohla zdaleka tušit, jakou to celé bude mít dohru. Poté, co se s místní prádelnou domluvila na konání krátké pracovní zkoušky coby součásti pohovoru, totiž do firmy vtrhla kontrola. A když zjistila, že Jurníková vykonávala pracovní činnosti bez sjednané pracovní smlouvy, dospěla k jednoznačnému verdiktu: Jurníková pracovala na černo.
Výsledkem pro Jurníkovou bylo vyškrtnutí z úřadu práce, ztráta sociálních dávek a nutnost platit z vlastní kapsy pojištění. Firma, která měla smlouvu zajistit, nakonec vůbec potrestaná nebyla. Pracovníci inspektorátu práce totiž vyšetřování zastavili kvůli údajnému „nedostatku důkazů“. Jediným, kdo reálně na celou věc doplatil, tak zůstala Jurníková, jejíž případ se táhl dlouhé dva roky. Vyřešit jej pomohl až zásah ombudsmanky.
Paní Jurníková, jak dlouho jste byla registrovaná na úřadu práce předtím, než vás neoprávněně vyřadili z evidence?
Od října 2014, od 1. ledna 2015 jsem dostávala podporu. Pracovala jsem jako švadlena a potřebovala jsem změnit práci, tak jsem hledala pozici uklízečky. Jsem profesí švadlena, ale ze zdravotních důvodů jsem potřebovala změnit zaměstnání.
Jak je to s pracovními nabídkami v Prostějově?
Co tak jako slyším a vidím, tak práce je dost. Ale lidi nevezmou všechno. Nevím proč, možná je to těma zaměstnavatelama. Vidím to i v práci.
Vyřazením z registru jste přišla o pojištění a podporu, jak jste situaci finančně zvládala? Myslím tedy tu skutečnost, že jste najednou byla zničehonic zcela bez peněz.
Dostala jsem od zaměstnavatele odstupné za tři měsíce. Z toho jsem zaplatila zdravotní pojištění. Vrátila jsem na pracovním úřadě i peníze, které mně oni proplatili.
Přišla jsem o to odstupné, a kdybych neměla manžela, tak nevím. Naštěstí mám manžela, který vydělává, takže ve výsledku jsem na tom nebyla tak špatně. No, ale o svém vyřazení z úřadu práce jsem se dozvěděla až o čtyři pět měsíců později po tom výběrovém řízení, kvůli kterému mě vyřadili. Já jsem žila v domnění, že se nic nestalo. Já jsem prostě jen poslechla a udělala jsem to, co mi nařídil zaměstnavatel.
Jak dlouho to trvalo, než se to vlastně celé vyřešilo?
Celé dohromady to trvalo dva roky.
Jak jste se cítila? Vnímala jste to jako křivdu?
Popravdě jsem to obrečela. Vnímala jsem to, jako že není žádná spravedlnost a že já osobně tady za nic nemůžu. Oni mě vlastně poslali někam, kam jsem nechtěla, a pak se to celé stalo.
Kdo vás kam poslal?
Já jsem jim tehdy na úřadu práce řekla, že už jsem si práci sehnala a že tam nechci. Jenomže paní mi řekla, že když to odmítnu, tak že budu vyřazena z úřadu práce. Takže jsem tam šla a takhle to vlastně dopadlo. Jen jsem tam ráno trochu uklidila, to byla právě ta pracovní zkouška a už tam byla kontrola.
Takže tu práci, kvůli které vás úřad práce vyškrtl z evidence, vám přihrál samotný úřad práce?
Ano. Úřad práce mě tam poslal s doručenkou. Byla to pracovní pozice v čistírně. Oni tam potřebovali uklízečky.
Oni vás tam tedy přinutili něco dělat bez řádné pracovní smlouvy a v tu chvíli tam vlétla ta kontrola?
Ano. Navíc mě tam poslali, i když jsem tam nechtěla. Říkala jsem jim, že práci už mám. Já jsem tam přišla na výběrové řízení. Oni mi řekli, jak to tam chodí a od kolika do kolika se dělá, kolik se tam bere peněz. Pak jsem měla přijít na zkoušku, že si to vyzkouším, a podle toho mě buď vezmou, anebo ne. Takže já jsem poslechla, udělala jsem, co chtěli, a stalo se tohle.
Jak rozumíte tomu, že vás vyřadili, ale samotná firma potrestána nebyla?
No nejdřív jsem si říkala, že když jsem byla vyřazená kvůli nim, tak by mně měli tady to všechno zaplatit oni. Vždyť přece oni musí vědět, jak to všechno je. Jaké jsou paragrafy a co všechno. Nebyla jsem jejich první zaměstnanec. Ta firma už jede kolik let. Byla jsem z toho hrozně nešťastná, protože, jak říkám, celý život pracuji. Nikdy jsem si přitom na své zaměstnavatele nestěžovala.
Věřila jste jim, že mají všechny papíry v pořádku?
Ano.
Víte o lidech, kteří, když v Prostějově chtějí práci, jsou nuceni přistoupit na nedůstojné podmínky?
Vím, že je to teď v těch firmách takové přísnější. Ale nedůstojné podmínky, to bych přímo neřekla. Takže asi tak.
Jak je to v Prostějově s platy, tedy u lidí, mezi kterými se pohybujete?
Já jsem celý život dělala za minimum a nikdy jsem nedostávala víc. Tady je ta práce málo placená. Tak to prostě je.
Co říkáte na tvrzení, které se soustavně objevuje v médiích, že platy rostou a životní úroveň v Česku se zlepšuje?
Co mám lidi kolem sebe, tak všichni nadávají, že se pořád někde přidává a že se pořád říká, že platy rostou. Ale že my tady máme pořád tu nejmenší taxu, tak to stále nikdo neví. Říkáme si občas, že by si to někdo mohl zkusit žít tady z těch našich peněz. On si každej myslí, že vyděláváme všichni těch 24 nebo 25 tisíc. Ale my tu přitom bereme deset tisíc a to jsou kolikrát i směny. Žádná sláva to není.
Máte ve svém okolí pracující, kteří vydělávají kolem 10 tisíc hrubého měsíčně?
Ano.
Bylo za komunistů lépe?
Já jsem krátce před důchodem. Někdy si tak já a moji známí říkáme, že co nám teď pomůžou otevřené hranice, když na to nemáme. Je pravda, že jsme říkávali, že za komunistů to bylo lepší. Museli dělat všichni, hlavně, a nebylo to tak jak teď, že se doplácí těm, co nechtějí dělat. No a poctiví, co pracují, pak berou tolik peněz, jako je podpora lidí, kteří nedělají. Berou to za nic. Je to smutné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
