Byl jste zvolen děkanem Fakulty informatiky a hned se ozvaly hlasy, že tuto funkci a práci poslance nelze souběžně na sto procent vykonávat. Jak to budete stíhat?

Na takovou otázku se mi odpovídá těžko, když totiž řeknu, že to určitě stíhat budu, může to znít arogantně. Myslím ale, že nebudu ani první, ani poslední, kdo bude v podobné situaci. Obávám se, že mí kritici v tomto případě nemají příliš ponětí, nakolik jsem s touto fakultou historicky spjat a nakolik vím, o co jde. Ve sněmovně dříve působila poslankyně Anna Putnová, která byla i v děkanské funkci, a v současné době jsou v Poslanecké sněmovně dva děkani. Tato kombinace tedy není tak vzácná.

A navíc – v době, kdy se mluví o politicích jako o skupině lidí odtržených od běžného života, si myslím, že sepětí s akademickým životem dává dost relevantních podnětů pro to, co by člověk v politice měl dělat. Působení politika a poslance nevnímám jako profesi, ale jako službu společnosti, a sepětí s realitou je proto pro něj velmi prospěšné.

Po odvolání ministra Chládka jste říkal, že je teď nejdůležitější stabilizovat resort školství. Daří se to?

To bude ještě chvíli trvat, ale kroky, které dělá ministryně Valachová, jsou dobré. Pokud jde například o náměstky, je vidět, že se k resortu staví lépe než ministr Chládek, a nepozoruji také taková bombastická vyjádření stavěná jen pro média. To, co jsem zatím slyšel, jsou realistické cíle, které se týkají konkrétních problémů a nepůsobí jako PR pro média jako za předchozího ministra.