Změna na Ukrajině s velkým Z! Milan Syruček upozorňuje, co padlo o bojích na východě Ukrajiny. Velmi významné

21.04.2019 19:45

ROZHOVOR Z hrané role prezidenta do funkce prezidenta skutečného. Takový je raketový vzestup předpokládejme že nové ukrajinské hlavy státu. Na oficiální výsledky si sice ještě počkáme více než týden, ale zdá se, že změna s velkým Z přišla. Podle novinářského nestora Milana Syručka už v pojmenování bojů na východě Ukrajiny. A pak tu máme ještě požár pařížské Notre-Dame a charitativní vzepětí, které má možná v případě miliardářů hořkou pachuť. Chránit životy, nebo památky? To řeší i UNESCO…

Změna na Ukrajině s velkým Z! Milan Syruček upozorňuje, co padlo o bojích na východě Ukrajiny. Velmi významné
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Knihu přeložil spisovatel Milan Syruček

Jak hodnotíte prezidentské volby na Ukrajině, jejich druhé kolo?

Jednačyřicetiletý komik Volodymyr Zelenskij se proslavil zejména svou televizní rolí ve hře Služebník lidu: v ní se z učitele Holoborodka stal prezident. Zelenskij vzal svou roli zcela vážně a tak se z herce také stal prezident, jak ukazují předběžné výsledky druhého kole ukrajinských prezidentských voleb – konečné budou známy až 1. května. Nejpozději 6. června by měl zasednout do prezidentského křesla v kyjevském Bílém domě, jak se také nazývá pro svou barvu – a tím i shodnou podobu s washingtonským prezidentským sídlem.

Tak se zakončil předvolební maraton, jehož vyvrcholením bylo čtvrteční klání obou kandidátů – současného prezidenta Porošenka a jeho oponenta Zelenského – na kyjevském sportovním stadionu, který pojme na 70 000 diváků. Z jejich slovních potyček nejvíce upoutala otázka, kterou Zelenskij dal Porošenkovi: je pravda, že povstalci ve východní Ukrajině mají ve svých tornách cukroví firmy Rošen?

To vyvolalo dvojí reakci. Jednak čokoládovna Rošen patří Porošenkovi - má svou filiálku i v Rusku -  a jednak použít termín „povstalci“ u bojovníků ve východní Ukrajině znamená vlastně přiznat, že tam nebojují „dobrovolníci z Ruska“, jak zní oficiální propaganda, ale že jsou to Ukrajinci, kteří tak svádějí de facto občanskou válku.

Těžko říci, zda se jednalo o pouhé přeřeknutí, nebo mělo hlubší smysl. Oba kandidáti totiž v předvolební kampani slibovali ukončení pětiletých bojů regulérní ukrajinské armády se separatisty, kteří na východě země vytvořili dokonce dvě separatistické republiky. Byly tedy dílem ruského vměšování, nebo projevem vnitřní nespokojenosti s kyjevskou vládou?

Porošenko vystřídal před pěti lety Janukovyče, který tehdy s velkou ostudou a s Putinovým osobním přispěním doslova utekl ze země, aby se trvale usídlil v Ruské federaci. Ostudný byl jeho útěk zejména proto, že za sebou zanechal mimo jiné honosnou vilu, která se stala poté oblíbeným cílem mnoha zvědavců, jak nákladně na účet státu si žil jeho nejvyšší činitel: od garáže zaplněné deseti luxusními vozy až po kohoutky v koupelnách z ryzího zlata, takový byl život prezidenta země, v níž třetina obyvatel nedosáhne ani na tu nejnižší minimální mzdu.

Právě sociální rozdíly a korupce jsou jedny z největších bolestí současné Ukrajiny, protože nejen křiví politiku, ale také podlamují morálku všech obyvatel. Prožil jsem na Ukrajině mnoho let, ještě v minulé dekádě jsem tam uváděl na padesát českých a německých firem a spoluzakládal deník Dělo a musím přiznat, že jsem se s korupcí střetával skutečně na každém kroku. Jako takový křiklavý příklad uvádím často příhodu, která se mi stala, když jsem jel autem po takzvané staré varšavské cestě uprostřed lesů. Zastavili mě dva milicionáři, tedy policisté a žádali na mně pro každého deset dolarů.

„Za co?“ udiveně jsem se ptal, protože rychlost jsem na tak špatné silnici ani nemohl překročit.

„Přejel jste nepřerušovanou bílou čáru uprostřed,“ tvrdili.

„Vždyť tu žádná není namalovaná!“ opáčil jsem.

„Ale bude!“ vítězoslavně svorně dodali s tím, ať se ani nesnažím stěžovat si, jsou dva a vždycky dosvědčí to, co budou chtít.

To sice se současnými volbami nesouvisí, ale jen částečně. Korupce dál pokračuje a dotýká se čehokoliv i z každodenního života občanů. A stejně tak nespolehlivá je politika, počínaje místními orgány a konče na mezinárodní úrovni, kdy nikdo s jistotou nemůže říci, kam vlastně Ukrajina spěje. Má mnoho rádců a dárců, namlouvačů typu Kecala z Prodané nevěsty, a ukrajinští politici rádi berou, ale už neplní tu druhou složku každého podobného, i politického obchodu. Pokud jsem sledoval volební kampaň, ve hře nebyly ani tak závazky vůči zahraničním partnerům, jako právě korupce a stále trvající boje na východě země.

Fotogalerie: - Archiv donbaské matky

Lidé na Donbasu přišli o mnoho dětí
Matka Anna Tuv v nemocnici
Fotografie z jejího archivu
Její dcera Káťa
Děti v krytu
Její rozbombardovaný dům

Porošenko před volbami směřoval na Německo,  jeho sok na Francii. Vidíte v tom nějakou symboliku?

Nejenže v tom nevidím symboliku, ale ani žádný rozdíl. Možná pro Porošenka bylo Německo výhodnější, že tam mohl spíše uplatnit své čokoládové bonbony, Francouzi dávají přednost belgickým pralinkám. Pro Zelenského jako komika může být lákavější Francie – znáte nějakého německého komika? Jak povede však Zelenskij nějaké mezinárodní jednání, když kromě ruštiny a ukrajinštiny žádným jiným jazykem nemluví, teprve uvidíme. Problém není v překladu, problém je ve znalostech mezinárodní politiky. Ta je pro něj „tabula rasa“ - prázdný stůl, stejně však jako domácí politika. Ale zatím v ní stejně nemůže mnoho učinit, pokud neproběhnou i parlamentní volby, které jsou stanoveny na 27. října. A pokud se mu ze 450 poslanců nepodaří vytvořit činorodou koalici, bude muset vypsat další volby. Tak čas ukáže, jak si s tím poradí.

Co říkáte na požár Notre-Dame – přes bravurní zákrok hasičů je škoda nevyčíslitelná. Co katedrála znamená pro Paříž a Francii vůbec?

Četl jsem také jednu úvahu, proč nad tímto požárem pařížské katedrály tak pláčeme, když je to vlastně jen hromada kamení. V jádru je to pravda, co však ale lidský génius dokázal z té hromady kamení vytvořit! Vždyť socha je také často jen šutr či odlitek z kovu, obraz je pár barev a štětec, ale přijde talent s nesmírnou fantazií a nadáním a vdechne jim život a jeho dílo dotvářejí a poté se mu obdivují desítky generací. Pařížská katedrála se stavěla dvě stě let, Svatovítský chrám, jemuž se obdivujeme zase my, se stavěl od poloviny 14. století do roku 1929, když nepočítám následné opravy. Už to samo o sobě vyzývá k obdivu.

Víte, každé ráno s manželkou, když otvíráme internet, sledujeme nepřetržité záběry jedné kamery v Lotyšsku, jak si orli stavějí hnízdo a pak o něj pečují. Vždyť to je také jen z klacíků postavené dočasné obydlí ptáka, aby v něm vychovali tři potomky, kteří se tu vylíhli z vajíček. Orel a orlice se na nich poctivě střídají a při zahřívání vajíček hnízdo neustále zdokonalují: tu přeloží větvičku, tu dodají novou, ačkoliv hnízdo bylo už hotové. Co je k tomu vede? Také estetický cit, aby bylo krásnější? Tak celá příroda směřuje k dokonalosti bez ohledu na to, že je jí třeba vytvořit jen z pár pohozených kamenů či spadlých větviček. Kdo za nimi nevidí více, nechť se také oblékne jen do listí a nechť ani nepoužívá počítač, vždyť ten je také vlastně jen z kousků kovu a jiných materiálů, z nichž jiný génius vytvořil dílo, bez něhož by nikdo z nás si nepřečetl ani tyto řádky. Myslím si, že Notre-Dame nepatří jen Pařížanům, ba ani ne jenom Francouzům, ale celému světu, jehož jsme my všichni součástí. Při svých častých návštěvách francouzské metropole jsem téměř vždy tam zašel a alespoň na chvilku usedl uvnitř tohoto chrámu, abych tam načerpal nové tvůrčí síly a získal pokoj pro duši bez ohledu na to, jaké víry jsem či vůbec nejsem.

…ozvali se i miliardáři. Jenže začínají být slyšet i hlasy, které jim vyčítají, že na chudé jaksi pozapomněli. Že se hlavně chtějí zviditelnit a trumfnout se navzájem…

Anketa

Přispějete na obnovu katedrály Notre-Dame?

hlasovalo: 12798 lidí
Samozřejmě, že při četbě o tom, jak probíhala národní sbírka na naše Národní divadlo, jsem více obdivoval ty, kteří dávali svůj poslední grejcar než dary těch, pro něž to bylo více méně kapesné. Je dost možné, že někteří z těch, kteří darovali miliony, se tím chtěli rovněž předvést. Vždyť i nyní to tak vypadá. Jeden miliardář dal sto milionů a druhý, ještě bohatší, ho musel přetrumfnout a dal dvě stě milionů. Ale neodvažuji se to jednoznačně posoudit, neznám skutečné pohnutky těchto dárců. Ale vyčítat jim, že dají na katedrálu a nedají na chudé, je při nejmenším krátkozraké. To by ve své podstatě znamenalo, že když si dám k obědu vepřové, měl bych si vzpomenout na ty, kteří maso pomalu ani neznají a také ho ze solidarity k nim nejíst? Nebo bychom měli chodit polonazí jako křováci v Africe, protože ti také na oblek nemají? To bychom mohli rovněž pochybovat o tom, zda se katedrála měla tehdy vůbec stavět, když v samotné Francii lidé hladověli a probíhaly tam války? A nezapomínejme ještě na jednu věc: dost času jsem pobýval třeba právě v Africe či v Asii v těch nejchudších oblastech, abych došel k přesvědčení, že v boji proti tamní bídě nepomohou ani tak milodary jako pomoc v tom, aby se lidé naučili sami se uživit, obdělávat svou půdu, využívat přírodní bohatství své země. Byl jsem třeba v Kambodži po vyhnání Rudých Khmérů a obyvatelé se tam ocitli v žalostném stavu, třetina jich zemřela nikoliv z toho důvodu, že byli zabiti, ale že se ocitli v příliš těžkých podmínkách. OSN tam organizovala pomoc, mimo jiné i dodávky potravin, ale k těm nejpotřebnějším se dostala sotva desetina toho, co tam dovezli z celého světa: zbytek se poztrácel, rozkradl těmi mocnými. A přece jak úrodnou půdu má tato země! Banánovníky, ananasy tam rostly divoce, jen je utrhnout. Či spíše vypěstovat. To je tam třeba především: naučit místní, aby si sami vyrobili, vypěstovali, vychovali to, co potřebují. Jinak budou mnozí z nich jen posedávat u výdejen, až zase přijde nová zásilka... Zní to možná cynicky? Nikoliv, jen je to obtížnější, než poslat dar.

A prevence? Počet památek, zapsaných na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO se spíše zmenšuje. Je to „díky“ událostem na Předním a Blízkém Východě i třeba v Afghánistánu. Je to důsledek vývoje, nebo jde o něco daleko hlubšího?

Nejsem odborník, nemohu posoudit, zda ochrana katedrály byla či nebyla dostatečná. Vždycky se dá všecko udělat lépe, ale stejně se něco může vymknout z rukou, stačí blbá náhoda a neštěstí je hotové. Odborníci tvrdí, že katedrálu Svatého Víta a Vojtěcha máme zabezpečenou lépe, než byla pařížská katedrála. Byl bych rád, kdyby tomu tak bylo, avšak její stavba byla také postižena při velkém požáru v roce 1541, kdy hořely Malá Strana a Hrad. Kéž bychom se dokázali vyvarovat tak zničujících požárů, stejně jako povodní, ale k tomu ještě náš um nedospěl. Nevím, jak pravidelně byla kontrolována pařížská katedrála a zda má svůj vlastní požární sbor, jaký funguje u nás na Hradě, ale stejně si nejsem jistý, že lze předvídat absolutně vše. A zmiňujete-li se o památkách jinde ve světě, zejména tam, kde probíhají boje a zuří války, pak je to ještě složitější, byť k tomu existuji i mezinárodní dohody a konvence.

Po spojenecké invazi v Normandii za druhé světové války byl vytvořen americko-britský tým, jenž měl na starosti, aby při bojích bylo pokud možno zničeno co nejméně památek. Ošidné je ono „pokud možno“, protože takový byl i rozkaz jednotlivým velitelům: snažte se památky ušetřit, pokud to bude možné a nestálo by to příliš mnoho našich ztrát. Samo UNESCO v tom nemůže mnoho udělat, nemá k tomu pravomoci, ani prostředky. Rozhoduje, zda ta či ona památka či činnost patří do kategorie světového dědictví, kontroluje, zda s jejím zapsáním na tento seznam se také příslušný stát stará o její údržbu atd., nabízí své experty, ale samo nic nestaví ani neopravuje. Počátkem devadesátých let jsem byl šéfredaktorem českého vydání UNESCO-Courrier, pomáhal jsem k zápisu měst Český Krumlov a Kroměříž, kde jsem také zakládal Klub přátel UNESCO, který dodnes vyvíjí bohatou a pestrou kulturní činnost. Především však záleží na místních lidech, jak dokáží toto dědictví rozvíjet a využívat.

Nikde však UNESCO ani jiný podobný mezinárodní orgán nedokáží zabránit válkám, které představují největší pohromu. Ale myslím si, že v zásadě ani kvůli tomu památky neubývají, protože se každoročně zapisují nové a nové. V současné době máme na seznamu UNESCO dvanáct hmotných památek  - měst či jednotlivých staveb a celkem pět nehmotných - Slovácký verbuňk, Sokolnictví, Jízda Králů, Masopust a loutkářství, což je ve vztahu k počtu obyvatel nejvíce v Evropě.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Václav Fiala

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Trenky na Hradě, pískání na Zemana! Facka učiteli: Ředitel školy nemlčí. „Zeman za to nemůže.“ O školách se lže a tutlá, je to takhle

4:44 Trenky na Hradě, pískání na Zemana! Facka učiteli: Ředitel školy nemlčí. „Zeman za to nemůže.“ O školách se lže a tutlá, je to takhle

ROZHOVOR Českou školní inspekci více zajímá klima ve třídě než výsledky. A pokud má škola více žáků …