Loni jsme touto dobou hovořily na téma Čapí hnízdo, o boji proti globálnímu oteplování a konec roku 2019 poznamenala i tragédie v ostravské nemocnici. Když srovnáte naše loňské bilancování s rokem 2020, co k tomu říci? Byl to hrozný rok?
Byl to rok těžký. Sahal na do té doby neotřesitelné jistoty, a se zdviženým prstem nám dal jasně najevo, že aniž si budeme vyrábět umělé problémy typu několika pohlaví a podobně, může nás zasáhnout problém skutečný. Řada věcí, které jsme předtím řešili, se nám zákonitě musela zdát malicherná až směšná. Byl to rok, který přehazoval pořadí životních hodnot. A velmi tvrdě.
Operuje se s termíny ,,strach“ a ,,solidarita“. Lze říci, který z těchto pocitů letos převážil? Strach ze smrti, strach z covidu, strach o své blízké? Nebo solidarita se staršími a nemocnými, o které mluví premiér Babiš? Solidarita dobrovolnictví, pomoci, šití roušek apod.?
Ztratili jsme pevnou půdu pod nohama, a s tím je spojena řada pocitů. V někom to vyvolá potřebu pomáhat druhým, jiné opanuje strach, někdo se uzavře do sebe, jiný by se rozdal. A někdo ucítí šanci exhibovat – i to se tu objevilo. Krizové situace vždy prověřují člověka v jeho pravé podstatě. Ukáže se, kdo je sobec, kdo zbabělec – a naopak.
Nesmíme zapomínat ani na to, že to byl test naší společnosti, test celé Evropy, která měla v minulých letech pocit, že by měla spasit svět přijímáním migrantů odkudkoli, ale najednou si nevěděla rady sama se sebou.
Doufám, že doba, kterou prožíváme, je takovou lekcí, že slezeme z hrušky dolů, a začneme chránit hlavně sami sebe. Máme na to právo, a nikdo nám ho nesmí brát. Pud sebezáchovy je přece jeden z nejstarších, který byl člověku dán.
Fotogalerie: - Mobilní laboratoř
Když to zhodnotíte, sledujete nějaké změny v chování, jednání lidí kolem vás, vašich klientů, starostů…? Vy osobně, máte pocit, že vás uplynulý „rok s covidem“ nějak změnil?
V té pravé podstatě snad ani ne. Pohybuji se mezi lidmi, kteří jsou běžně zvyklí pracovat pro jiné, tedy pro své obce a města. A najeli do těch kolejí hned v počátku, od šití roušek po obědy pro seniory, tedy na samosprávu jsem opravdu hrdá – zvládala to a zvládá na výbornou. Zasloužila by si od představitelů naší země veřejné poděkování, třeba ve Vladislavském sále - až na to bude čas. Nebýt radnic, systém by se zhroutil.
Jak se česká veřejnost vyrovná s faktem, že mnozí lidé nebudou moci dále vykonávat práci, kterou byli zvyklí vykonávat? Ať už v pohostinství a v jiných službách, v příštím roce i v jiných sektorech, které smete ekonomická krize...
Jako člověk, který se pohybuje napříč republikou, si dovolím tvrdit, že malé a střední podnikání dostalo ránu, ze které se nemusí tak snadno vzpamatovat. Ta rána byla unfair, protože byla bezohledná, nepromyšlená a hlavně nedomyšlená. Pokud něco budujete léta, a najednou přijde někdo a přikáže vám to zavřít na několik měsíců, aniž vám současně poskytne odpovídající kompenzaci…
Přijít ráno do práce, narazit na zavřené dveře a zprávu, že od toho dne nemáš na nějakou dobu práci ani plat… Ať si to každý zkusí představit. Je za tím mnoho osobních tragédií, které si ti lidé nezaslouží.
Naopak všechny ty „odborářské“ výroky jejich směrem si zaslouží celospolečenské odsouzení. Oni Dufkové a spol. vůbec nevědí, o čem mluví. Ať jdou sami příkladem, ať z teplých funkcionářských křesel do té výroby nastoupí. A ještě předtím ať řeknou, kolik v těch funkcích berou. Asi bychom se divili.
Každý venkovský hospodský a každá kadeřnice jsou pro tuto zemi užitečnější.
Mezi aktivity, které byly letos prakticky znemožněny, patří umělecká vystoupení. Na jednu stranu je stát kritizován, že umělcům, hercům, zpěvákům málo pomohl... – na druhou stranu je veřejnost rozladěna tím, že zrovna umělci si stěžují. Myslíte si, že se nějak změnil vztah Čechů k umělcům?
Doufám, že ne. Pokud si o to ti umělci sami nebudou říkat svými moudry z aktivistických pódií.
Víte, jsem zastánkyní toho, že v této době bychom se měli semknout a být k sobě navzájem empatičtí – protože každý bojujeme své boje, a každý známe dobře právě jen to své. Jiné problémy řeší rodiče malých dětí, jiné problémy řeší restaurace, jiné problémy řeší nemocní, jiné umělci, jiné právníci… Všem jde o živobytí, všichni musí platit složenky, a hlavně nám chybí i seberealizace.
Umím si to představit, mám malé vzdělávací centrum, které muselo zrušit desítky přednášek. Přesto musím zaplatit lidi, náklady, roční přípravy… Navíc jsem se na ně těšila, mám ráda mikrofon a publikum. Podobně jsou na tom divadla. Lze to zvládnout chvíli, ne dlouhou dobu. Osobně mám štěstí, že vzdělávací centrum provozuji vedle advokacie, není to můj hlavní příjem, ale kdyby to tak nebylo, měla bych velmi vážné problémy, které jsem nijak nezavinila.
Tedy umím se vžít do situace, kdy najednou na účet nepřijde to, s čím se počítalo, a kdy chcete pracovat, ale nesmíte. Kdo nezažil, nepochopí.
Psali jsme:
Zažili jsme demonstrace proti covidovým opatřením a výzvy k jejich nedodržování. Na druhou stranu byli k mlčení důrazně vyzýváni ti, kteří měli na řešení covidové krize jiný názor. Vzpomínáte si na nějaké, jakékoliv výroky, které dle vás v naší zemi letos opravdu neměly padnout?
Velmi složitá otázka. Zažíváme situaci, na kterou jsme nebyli připraveni, a proto se pochopitelně tápalo, a zpočátku, tedy zjara, to snad bylo i omluvitelné.
Řešili jsme navíc v posledních letech neuvěřitelné nesmysly typu volby z desítek pohlaví – ale najednou tu máme opravdu vážnou pandemii, nechali jsme si Evropu okupovat cizinci, kteří tu nemají co dělat, a najednou si nevíme rady ani se sebou.
Prostě dostali jsme tvrdý políček, měli bychom se po něm rychle vzpamatovat a začít opět používat mozek a pud sebezáchovy. A obojí mi scházelo a schází.
Fráze, proklamace, politické půtky – jako by sakra nešlo o život a jeho budoucí kvalitu. Já, mírumilovný člověk, bych to někdy „tam nahoře“, obrazně řečeno, zfackovala.
Fotogalerie: - Stop covid teror
V čem podle vás v uplynulém roce obstála, a v čem selhala česká politická reprezentace? Jak vládní, tak opoziční?
Vláda jednala a jedná zmateně, není tu žádná přirozená autorita, která by lidi uklidnila... Děsily nás tak výroky kdekoho, a když už se mlelo z posledního i ekonomicky, přišel nějaký odborář s neuvěřitelnou výzvou, ať živnostníci zkrachují a ať jdou do výroby... A nějaký epidemiolog opět s předpovědí tisíců mrtvých v ulicích... Ode zdi ke zdi.
Pořád se mi to jeví tak, že „tam nahoře“ se z toho každý snaží vytřískat maximum pro sebe, pro své partaje, ale že o ty lidi dole jim až tak nejde. Nemoc „ave já“ vládne naším veřejným prostorem, a tu bychom měli hlavně vyléčit. Napříč spektrem.
V době, jakou prožíváme, se měl zavelet klid zbraní, ale to by se musel stát zázrak. Politická reprezentace tak selhala tím, že zůstala sama sebou.
Jak s odstupem obstála, či selhala česká média?
Tak, jak média selhávají průběžně. Nebyly žádné výkyvy. Na můj vkus jen dávala příliš prostoru extrémním výkřikům, které děsily lidi... Nebo výrokům nýmandů, kteří nikdy nevyrobili nic, ale „přesně vědí“, o čem je podnikání...
Zkrátka schází mi, že média nedávala prostor skutečným autoritám, které by mohly vnést do chaosu řád, víru, naději, jasný směr. A kterým by to lidé uvěřili. Otázka je, zda je kde brát…. Bez ohledu na to médiím scházel cit pro situaci.
Pak mi také vadilo, jakoby nic jiného než covid kolem nás najednou nebylo. Jako bychom jinak přestali žít. Ale tak to přece není. Média měla dodávat sílu – ne ji brát. V tom podle mého názoru selhala nejvíc. Měla ukazovat fungující provozy, rozhovory s uzdravenými…
V minulých letech rezonovaly českým prostorem otázky česko-ruských vztahů, případně problémů s migrací a s terorismem. Ukazují se tato témata nyní jako méně podstatná? Byly hádky kvůli nim zbytečné, z dnešní perspektivy?
Z dnešní perspektivy je tragikomická řada věcí, které se řešily. Svět před covidem... A ten svět po covidu už nebude stejný.
Měli bychom si tvrdě uvědomit, že jsme zranitelní, a že to nemusí být kvůli nějakým politickým vztahům. Covid nezná západ ani východ, nezná hranice. Neřešme tedy to, co bylo před covidem, ale soustřeďme se na to, co nás naučil. A je to krutá škola. Totiž, že jistého není naprosto nic, a že pýcha předchází pád.
V souvislosti s téměř celoplanetárními restrikcemi, které mají zastavit covid-19, se mnozí obávají o ,,elektronický“ průlom do práv a svobod jednotlivce – digitální monitoring, využívání dat z mobilů a sociálních sítí, narušení soukromí... Vy jste se přidala k petici „Zastavme nové formy cenzury“. Co s tím?
Více k tomu tíhne západní Evropa, protože nemá zkušenost s totalitou jako my, kdy už ve škole nás učili lži, a kdy se realita malovala na růžovo. Tady vidím úlohu nás z postkomunistických zemí, abychom západní Evropu ochránili před onou naivitou, s níž přistupuje k tomu, že některé myšlenky lze cenzurovat, jiné vynucovat a určité zakazovat.
Ten hlavní boj nás podle mého názoru teprve čeká. Budu ráda v jeho čele. Nechci už nikdy lhát proto, že nám to někdo přikazuje, a nechci už nikdy ztratit osobní svobodu.
Duchovní a psychologický aspekt letošních Vánoc mnohé vystaví výzvám. Nemusí se dostat za svými příbuznými, protože se budou bát nákazy. Budou zavřené restaurace. Většině se letos navíc nedařilo ekonomicky valně, některým příšerně. Jak tyto Vánoce ,,zachránit“, co doporučujete dělat?
Vím ze svého okolí, že dospělí rezignují a soustředí se na děti – a to je to podstatné. Děti by neměly poznat, že nám dospělým není do zpěvu. Řekla bych to asi tak – že letošní Vánoce jsme všichni tak trochu herci a herečkami, abychom svým dětem a blízkým připravili hezké chvíle. A pokud se nám to podařilo, buďme na to hrdi, protože to je právem. Skoro na Českého lva.
Myslíte si, že se následků této epidemie vůbec někdy zbavíme? Nebo tohle všechno překryje zase něco jiného? Nechci podsouvat katastrofické scénáře…
Lidé vždy všechno překonali. Ráda bych proto věřila, že si z této pandemie odneseme zjištění, že jsme zranitelní, a že se podle toho začneme chovat. Začneme si tvrdě chránit Evropu i své země…
Jako lidé bychom se měli soustředit na vytváření podmínek pro život; ne na vytváření bojových linií. Měli bychom najít srdce, mozek a pokoru. A se vší důsledností zatočit s těmi, kteří budou tuto trojici ohrožovat. Tedy se všemi, kteří jsou bezohlední, hloupí a namyšlení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
COVID
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Daniela Černá
