Jak se jako lékař díváte na rostoucí poptávku po transparentnosti zdravotního stavu veřejných činitelů a vizi jejich dokonalého zdraví? V USA je například výsledek každoročního lékařského vyšetření prezidenta široce publikován.

V USA v tomto ohledu žijí ve specifickém světě. Jsme například svědky kampaně MeToo, kdy jsou jedinci mediálně vláčeni a profesně likvidováni za to, že před dvaceti lety mimoděk pohladili sekretářku po vlasech. Zamýšlel jsem se nedávno nad tím, jak by se v USA postavili třeba k situaci, kdyby některý z prezidentských kandidátů nebo dokonce prezident v úřadu byl HIV pozitivní. Kdyby trpěl nemocí, která je dnešními medicínskými prostředky kontrolovatelná, za určitých podmínek vyléčitelná, ale stále ještě ve společnosti vnímána s obavami a předsudky. Jak by se politicky korektní, na druhou stranu v mnoha oblastech konzervativní Spojené státy s takovou situací vypořádaly... U nás je naštěstí situace v tomto ohledu klidnější a racionálnější, myslím, že je to dáno i tím, že naši prezidenti přicházeli do funkce spíše v pozdním věku. Máme tu i zkušenost z období prezidenta Václava Havla, kdy boj o jeho zdraví a život probíhal po značnou dobu výkonu jeho mandátu a veřejnost to bez problémů akceptovala.

Tehdy ale zdravotní stav Václava Havla nebyl nástrojem politického boje...