Zatýkání, domovní prohlídky, vyšetřování a už i obvinění – například řecké místopředsedkyně Evropského parlamentu Evy Kailisové rozbouřilo vody kolem Bruselu. A právě korupční skandál na půdě Evropské unie dle Svobody ukazuje, že korupce je zkrátka v nějaké míře všudypřítomná: „A bylo vidět, že tito europoslanci byli tak bohorovní, že si mysleli, že si mohou dovolit všechno. Brali peníze za to, že budou zlepšovat obraz Kataru. Je to zavrženíhodné a doufám, že budou potrestáni,“ uvedl. Korupční skandály nejsou v Bruselu tolik obvyklé. Připomněl, že posledním velkým případem byla Santerova komise – tedy Evropská komise, která musela v březnu 1999 rezignovat právě kvůli rozsáhlé korupci.
Zkušený diplomat se však domnívá, že mnohem větší vliv na autoritu a důvěru v Evropskou unii bude mít například řešení krize na Ukrajině, poskytování pomoci a za čí peníze se tak bude dít. „To bude hrát mnohem větší roli než korupce poslanců. Korupce je v nějaké míře všude a jde o to, jestli bude rychle a řádně odhalena, vyšetřena a zda budou všichni zapojení skutečně potrestáni. Nejhorší by bylo, kdyby se vše vleklo a nakonec se ukázalo, že o korupci nešlo,“ vysvětlil. Současně upozornil, že korupce se děje i v demokratické zemi, a proto nesouhlasil s kritikou České republiky v tomto ohledu.
Politici druhé a třetí kategorie v Evropské unii
Přesto se však podle Cyrila Svobody v krizi projevuje, že Evropská unie drží pohromadě. „Má tu obrovskou výhodu, že dává šanci také chránit zájmy států Evropské unie. V Číně se rozvíjí automobilový průmysl, a to by byla těžká konkurence, kdyby vyráběla auta a dovážela je do Evropy včetně České republiky,“ řekl s tím, že unijní ochrana je i výhodou Česka a ačkoli je diskuse komplikovaná, doufá, že i Češi pochopí výhody setrvání v Evropské unii.
Současné neshody mezi členskými státy nepovažuje za chybu samotné instituce, ale lidí, kteří v ní pracují. „Když nyní posloucháte úvodní slovo k summitu Evropské unie a Sdružení národů jihovýchodní Asie a předsedu Evropské rady Charlese Michela, jsou to jen fráze a frázologie. Problém je, koho instalujeme do klíčových funkcí a i když jde o lidi druhé a třetí kategorie, není důvod zrušit Evropskou unii nebo ji rozkládat,“ popsal. Do funkcí v Evropské unii by měli mířit politici první kategorie, což souvisí i s nedostatkem chybějících silných politických osobností, o čemž Svoboda už několikrát pro ParlamentníListy.cz hovořil.
Stále chybí silná politická osobnost
Příčinu tedy vidí v politicích jednotlivých stran a států. Nominace jsou výsledkem „handlu v politické straně“, nikoliv výběrem těch nejlepších reprezentantů země. „U nás je politická dohoda v koalici, kdo bude za Českou republiku nominován do Komise, ale neřeší se, zda je osobou na svém místě. Dokud se budeme držet přízemního politikaření, nikdy do Bruselu nepošleme pořádné lidi,“ shrnul. V určité míře je tomu stejně i u ostatních států Unie a navíc svoji roli hraje i překonávání určitých osobních animozit. „Jde o trend mnoha zemí Unie, proto jsem v našich rozhovorech tvrdil, že posledním velkým vizionářem byl Jacques Delors (bývalý předseda Evropské komise přezdívaný „otec eura“, pozn. red.). Tito lidé velmi výrazně ovlivnili, kdo s nimi povede Evropskou unii a prosazovali ve svých stranách, aby se jednalo o nominace těch nejlepších. Je to v lidech, ne v politických stranách. Lídři stran musejí mít odvahu… v Německu, Belgii, Francii, všude,“ doporučil.
Bývalý ministr zahraničí podotkl, že kdyby v Evropě byl skutečný lídr, prosadil by, aby se detailněji zkoumali kandidáti do orgánů Unie, procházely by se jejich životopisy a jejich přijímání by nebylo automatické. Aby záleželo na tom, co daný kandidát umí, odkud se vzal a aby ostatní země o něm mohly diskutovat. Konečné rozhodnutí by však ponechal na státech samotných jako dosud. Zároveň doporučil, aby členové Evropské komise i Evropské rady byli nominováni na pět let a pak by museli soutěžit o svoji funkci. Cyril Svoboda se domnívá, že by je to motivovalo k většímu snažení, zatímco bez časového omezení mají na starost jediné: neudělat průšvih, a to mu připadá málo. Nutno podotknout, že právě skutečnost, že členové orgánů v Bruselu nejsou nikým voleni, bývá terčem kritiky.
Avšak jsou to například Norsko, Švýcarsko nebo Lichtenštejnsko, které – ač nejsou členy Evropské unie – s ní normálně spolupracují. Cyril Svoboda tvrdí, že tyto země přesto respektují pravidla Evropské unie, ačkoliv na nich nemají podíl. „Ale Britové do potupné pozice nepřistoupí, museli by respektovat pravidla i mimo ně,“ dodal.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová