Sněmovna vás nedávno zvolila do Rady Českého rozhlasu. Na sociálních sítích se poté rozproudila dost vyhrocená diskuse. S jakými pocity jste to sledoval?

V zásadě mě to nechávalo klidným, a ani mě to nepřekvapilo. Nejednalo se totiž o reakci široké veřejnosti, jako spíše o reakci z prostředí křesťanských progresivních kruhů. Pro ně jsem jeden z předních zločinců, protože sloužím kardinálu Dominiku Dukovi. V myšlení těchto lidí by se provinila i Dukova teniska. V zásadě se ale neměli při svém obvyklém skandalizačním kolotoči čeho dalšího chytit, tak si alespoň užívali zveřejňování mé adresy, podrobností z osobního života a přepočítávání mé mzdy. Myslím, že tato reakce spíše svědčí o mrzké povaze našich křesťanských levicových ultras než o čemkoliv jiném.

Podle názorového webu A2larm je vaše zvolení pokračováním „Dukovy konzervativní revoluce“ a po zvolení Hany Lipovské do Rady ČT má prý pražský arcibiskup v mediálních radách dalšího člověka. Jste „Dukův vyslanec“ v radě?