Paroubek: Bída českých médií bez lesku

Nikdy jsem nic dobrého neudělal. V pondělí se objevil v Ekonomu rozhovor s V. Kočkou st., člověk se musí ptát proč vlastně? Já jako bývalý předseda vlády a předseda parlamentní strany tuto možnost nemám (ne, že by mě to v případě Ekonomu nějak mrzelo). Koho zajímá vyjádření organizátora Matějské pouti z lidí, kteří čtou tento časopis určený pro manažery?

Dozvěděl jsem se z rozhovoru, že prý jsem nechal odkoupit autorská práva na Ďuričkovu skandální knihu a dále, že k vraždě V. Kočky ml. prý došlo na autogramiádě mé knihy. Obě to jsou nehorázná tvrzení, ke kterým jsem se v minulosti mnohokrát vyjadřoval. Přesto je Ekonom vděčně otiskuje.

Včera jsem se dozvěděl v komentáři J. Leschtiny v „nestranných“ Bakalových HN, že prý jsem jako předseda ČSSD „vršil chybu na chybu“ a to bylo prý příčinou mého odchodu z čela ČSSD. Chyby jsem určitě dělal v minulosti a budu je jistě dělat i v budoucnu. Ale kdybych dělal v bývalé pozici lídra ČSSD jen chyby, jistě bych nemohl ČSSD vyvést z největší krize v jejích dějinách (v dubnu 2005, kdy jsem ji převzal, byla na 10% preferencí), během několika let do pozice nejsilnější strany v zemi. Ani J. Leschtina přece nemůže být tak hloupý, aby to nevěděl! Spíše by měl přiznat podíl svých novin (a prakticky všech dalších médií v zemi) na vytvoření hysterické atmosféry, vlastně štvanice proti levici a mně osobně před volbami do sněmovny v květnu 2010, která otevřela cestu ke vzniku dnešní zcela zkorumpované, kolosálně neschopné a v trvalých krizích se potácející Nečasovy vlády. Poslední reality show Věcí veřejných dodatečně ospravedlňuje můj rychlý odchod z čela ČSSD po vyhraných volbách. Představa, že bych měl nabízet koaliční spolupráci hochštaplerům Bártovi a Johnovi byla pro mě osobně opravdu zcela nepřijatelná. Nečas a Schwarzenberg za jásotu médií (vč. HN a J. Leschtiny) tuto podařenou koalici bez mrknutí oka uzavřeli. Gratuluji jim. Staroněmecké přísloví říká: „Společně chyceni, společně oběšeni.“

V dnešním Reflexu jako ostatně vždy moudrý kreslíř Mareš v intelektuálně „bystré“ glose blábolí, že v roce 2006 ministr financí Sobotka cosi odpustil hoteliéru Dvořákovi a poté jsem v jeho hotelu uskutečnil perfidně svatbu. Má svatba skutečně proběhla v jednom ze dvou hotelů V. Dvořáka v listopadu 2007. No a co? Zaplatil jsem za ní ze svého v plném rozsahu a byl jsem kdykoliv ochoten ukázat své účty. Proč jen asi nikdo z médií neměl o mé účty zájem, aby je viděl? Prostě proto, že by pak nemohl psát hlouposti, jako teď Mareš.

Kromě toho jsem přesvědčen, že B. Sobotka jako ministr financí postupoval v této kauze zcela lege artis. Neměl důvod postavit se proti kladným odborným stanoviskům dvou instančních stupňů, které doporučily ministrovi opravit chybné rozhodnutí „berňáku“ vůči Dvořákovi z poloviny devadesátých let.

Dnes jsem v Právu přečetl článek, v němž J. Keller říká, že „neporozumí touze našeho nejlépe placeného spisovatele Jiřího Paroubka předsedat jakékoliv straně, i kdyby byla svým politickým vlivem na úrovni svazu zahrádkářů“. Rozeberme si trochu větu páně profesora. Proč vůbec věnuje svou vzácnou pozornost straně národních socialistů, je-li svým vlivem tak titěrná? Ostatně, jako zahrádkář si nemyslím, že by zahrádkáři byli svým vlivem tak zanedbatelní, jak se J. Keller mylně domnívá.

Pan Keller, jehož články ostatně pro jejich originalitu v Právu rád čtu, by měl u svého vyjádření sdělit, že je významným údem Sobotkova think tanku CESTA. Mimochodem založení tohoto think tanku po volbách v roce 2010 jsem velice vítal. Funguje think tank ještě? Obávám se, že byl „jen“ součástí předsjezdové volební kampaně Kellerova chráněnce B. Sobotky.

A tak je to v současné soc. dem. se vším. Všechno jen jako. I ta vnitrostranická demokracie je jen jako. A také nové myšlenky jsem ze sociální demokracie neslyšel už dlouho… To je asi důvodem, proč dnes z ČSSD odcházejí i velmi zajímaví lidé.

Oni prostě nemají žaludek na to vést predátorské souboje. Tak např. z karlovarské ČSSD odcházejí tři krajští zastupitelé. Ti budou spolu s bývalým velmi úspěšným nezávislým starostou Františkových lázní Ivo Mlátilíkem v čele kandidátky národních socialistů pro krajské volby na Karlovarsku a já věřím, že to bude kandidátka, jež bude usilovat o volební vítězství.

Dnešní sociální demokracii není, pane profesore, vůbec nic svatého v programové oblasti. V levé části politického spektra chyběla až do vzniku národních socialistů strana, která by byla věrohodně schopna připomínat sociální demokracii její programové závazky. A to takové, které by např. R. Fico nikdy neopustil (a které neopustím ani já). Které to jsou?

1) ČSSD připustila (spolu s ODS, TOP 09 a KSČM) vznik špatného zákona o ovzduší, který ve svých důsledcích zhorší kvalitu ovzduší zejména v průmyslových aglomeracích, tedy zejména v Moravskoslezském a Ústeckém kraji.

2) ČSSD vůbec nereaguje na mé výzvy, aby jasně sdělila veřejnosti, že zkoriguje po volbách obří finanční reparace vyplácené v rámci restitučního zákona katolické církvi. Spokojuje se vůči restitučnímu zákonu se slovní pyrotechnikou a v zákulisí si tiskne ruce s katolickými preláty plna porozumění k nim.

3) ČSSD „díky“ iniciativě předsedy sociálně demokratických senátorů Víchy vyšla plně vstříc ministru financí Kalouskovi a pomohla při schvalování loterijního zákona oloupit český sport a statisíce českých sportovců nejméně o 1,2 miliardy korun.

4) ČSSD teď „slavně“ rozhodla o tom, že zachová poplatek za pobyt v nemocnici ve výši 60 korun. Téměř celá politická elita ČSSD - až snad na Z. Škromacha - zapomněla, že právě boj proti poplatkům byl v nedávné minulosti hlavním bojovým heslem ČSSD. A díky němu na podzim 2008 strana drtivě vyhrála krajské a doplňovací senátní volby.

Strana národních socialistů není první politickou stranou, kterou organizuji. V roce 1990 to byla ČSSD. Vím, že základní metodou práce je při tak subtilní činnosti trpělivost. Vytváříme velmi trpělivě krajskou organizační strukturu nové strany a její odborné zázemí. Už dnes se rýsuje velmi dobře činnost národních socialistů v několika krajích. A také několik odborných týmů v ústředí národních socialistů. Věřím, že za čtvrt roku budeme ještě dál.

Národně socialistická strana není marketingová strana (jako např. Věci veřejné), ani strana moci, ve kterou se změnila ČSSD, ani strana kmotrů (jako ODS), ani strana s velkou zátěží z minulosti (jako KSČM), ale seriozní ideově-programová strana. S jejím programem je možné se kdykoliv seznámit (např. na webu strany).

Národní socialisté chtějí stabilizovat českou politiku něčím, co tato scéna dnes vlastně nezná. Hledají do svých řad zkušené a idealistické lidi, kteří získají důvěru veřejnosti na základě programu. Věřím, že tak, jak jsem byl politicky úspěšný v sociální demokracii, která se stala postupně nejsilnější stranou v zemi, budu úspěšný také v čele národních socialistů, jež chci přivést do sněmovny. A to tak, aby dělali poctivou reformě-socialistickou politiku, jako v době, kdy tato strana byla za první republiky jednou z opor státu.