Nikdy jsem nic dobrého neudělal. V pondělí se objevil v Ekonomu rozhovor s V. Kočkou st., člověk se musí ptát proč vlastně? Já jako bývalý předseda vlády a předseda parlamentní strany tuto možnost nemám (ne, že by mě to v případě Ekonomu nějak mrzelo). Koho zajímá vyjádření organizátora Matějské pouti z lidí, kteří čtou tento časopis určený pro manažery?

Dozvěděl jsem se z rozhovoru, že prý jsem nechal odkoupit autorská práva na Ďuričkovu skandální knihu a dále, že k vraždě V. Kočky ml. prý došlo na autogramiádě mé knihy. Obě to jsou nehorázná tvrzení, ke kterým jsem se v minulosti mnohokrát vyjadřoval. Přesto je Ekonom vděčně otiskuje.

Včera jsem se dozvěděl v komentáři J. Leschtiny v „nestranných“ Bakalových HN, že prý jsem jako předseda ČSSD „vršil chybu na chybu“ a to bylo prý příčinou mého odchodu z čela ČSSD. Chyby jsem určitě dělal v minulosti a budu je jistě dělat i v budoucnu. Ale kdybych dělal v bývalé pozici lídra ČSSD jen chyby, jistě bych nemohl ČSSD vyvést z největší krize v jejích dějinách (v dubnu 2005, kdy jsem ji převzal, byla na 10% preferencí), během několika let do pozice nejsilnější strany v zemi. Ani J. Leschtina přece nemůže být tak hloupý, aby to nevěděl! Spíše by měl přiznat podíl svých novin (a prakticky všech dalších médií v zemi) na vytvoření hysterické atmosféry, vlastně štvanice proti levici a mně osobně před volbami do sněmovny v květnu 2010, která otevřela cestu ke vzniku dnešní zcela zkorumpované, kolosálně neschopné a v trvalých krizích se potácející Nečasovy vlády. Poslední reality show Věcí veřejných dodatečně ospravedlňuje můj rychlý odchod z čela ČSSD po vyhraných volbách. Představa, že bych měl nabízet koaliční spolupráci hochštaplerům Bártovi a Johnovi byla pro mě osobně opravdu zcela nepřijatelná. Nečas a Schwarzenberg za jásotu médií (vč. HN a J. Leschtiny) tuto podařenou koalici bez mrknutí oka uzavřeli. Gratuluji jim. Staroněmecké přísloví říká: „Společně chyceni, společně oběšeni.“

V dnešním Reflexu jako ostatně vždy moudrý kreslíř Mareš v intelektuálně „bystré“ glose blábolí, že v roce 2006 ministr financí Sobotka cosi odpustil hoteliéru Dvořákovi a poté jsem v jeho hotelu uskutečnil perfidně svatbu. Má svatba skutečně proběhla v jednom ze dvou hotelů V. Dvořáka v listopadu 2007. No a co? Zaplatil jsem za ní ze svého v plném rozsahu a byl jsem kdykoliv ochoten ukázat své účty. Proč jen asi nikdo z médií neměl o mé účty zájem, aby je viděl? Prostě proto, že by pak nemohl psát hlouposti, jako teď Mareš.

Kromě toho jsem přesvědčen, že B. Sobotka jako ministr financí postupoval v této kauze zcela lege artis. Neměl důvod postavit se proti kladným odborným stanoviskům dvou instančních stupňů, které doporučily ministrovi opravit chybné rozhodnutí „berňáku“ vůči Dvořákovi z poloviny devadesátých let.