Podařilo se rozhýbat některé legislativní „ležáky“, o kterých všichni moudří analytici tvrdili, že nikdy neprojdou. Omezení poslanecké imunity. Úprava veřejných zakázek a zákaz losovaček. Přímá volba prezidenta. Mám radost, že nakonec padlo i další hospodské moudro o tom, jak si „kapříci rybník nevypustí“. Vypustili.

Místo velkých témat se však budu věnovat tomu, co jsem do sněmovny přinesl já jako jednotlivý poslanec.

Nejvíc jsem pyšný na to, že jsem pomáhal civilizovat rozhodčí řízení. Ministerstvo spravedlnosti pod vedením léta tvrdilo, že změna není třeba. I já jsem za pomoci občanského sdružení Společná obrana přispěl k tomu, že tuto bolavou oblast českého práva konečně začalo řešit. Byl jsem jedním ze zastánců vzniku veřejného seznamu rozhodců, ze kterého budou ti zlobiví vyškrtáváni, což se nakonec podařilo. Navíc musí být nově rozhodčí doložka na zvláštním papíře a nejde ji „schovat“ malým písmem kamsi do smlouvy. Rozhodcem sporu už nemůže být bratránek toho, s kým máte spor, což dříve zcela neuvěřitelně šlo. Prostě velký posun kupředu.

Zabýval jsem se problematikou exekucí, do novely zákona o exekucích jsem prosadil možnost sloučení bagatelních pohledávek do 10 tisíc korun vedených u více exekutorů nebo prodloužení doby pro dobrovolnou úhradu exekuce výměnou za odpuštění poloviny nákladů exekutora z 15 na 30 dnů. Dvakrát jsem – bohužel neúspěšně – prosazoval i krajskou územní působnost exekutorů.

Při projednávání vládního návrhu katastrálního zákona jsem bojoval proti návrhu z pera České advokátní komory, který ukládal občanům bez právního vzdělání povinnost nechat si při vkladovém řízení sepsat každou vkladovou listinu advokátem. Hlasování na výboru jsme s kolegou Bendou prohráli, konec konců většinu členů tvořili právě advokáti.. ale hlasování na plénu se nám podařilo zvrátit a občanům tak zůstala svoboda volby, zda si advokáta vezmou a budou mu platit, nebo ne.