Předpokládám, že přít se s Jiřím Hanákem je zhruba stejně těžké, jako bylo se přít s mým tátou.

Nemůžu ale jinak. Jednou z věcí, které mě otec naučil, je stát si za svým názorem a využívat každou příležitost k jeho prosazení. Také proto jsem souhlasil s nominací do prezidentského klání.

Podle Jiřího Hanáka šéfem štamtyše nebudu. Moje rozhodnutí prý svědčí o tom, že „ani rozhled, ani charisma se po otci dědit nedá“ (Právo 29. 8.). S tím si netroufám polemizovat. Jasně ale vím, že coby kandidát voličům rozhled ani charisma nenabízím. Sám Jiří Hanák ostatně uvádí, že charisma nic nezaručuje a že takový byl i Adolf Hitler. Naopak úplně necharismaticky působí francouzský prezident Hollande, jehož názory a kroky jsou mi blízké.

Co naopak nabízím, je jasný politický názor a vyhraněný politický program. Tady přece nejde o jednotlivé kandidáty. Ti můžou být takoví nebo makoví.