Stejně tak není jeho věcí ani nejistota občanů o dohadované zdravotní péči ani destabilizace a nespokojenost zdravotníků.

Domnívá se, že na chod zdravotních pojišťoven vliv nemá, obráceně to nekomentuje. Soudí, že stát by neměl žádná zdravotnická zařízení spravovat a usilovně pracuje na rozpuštění jím řízených nemocnic s určitými cíli a do neurčita. Do televize sděluje, že Česká lékařská komora by se měla věnovat vzdělávání a dalším podružnostem, do vysoké politiky se nemotat a tuto vyšší úroveň poznání a správy veřejných věcí nechat s důvěrou na něm. Rezignovat nehodlá, což je občansky statečné a odpovědné. Vždyť vykonal mnoho dobrého. Dobré se už kupí a stává se nepřehledným. Mrzí ho poněkud, že platové memorandum nedodrží, což se však od jím podepsaných memorand po zkušenostech stejně ani neočekává. Navrhuje, aby se další připlácení a poplatkování ve zdravotnictví v zájmu prosperity země a plombování deficitu zvýšilo, protože doba je opět příhodná. Nastavává vnitropolitická normalizace a od reptavých občanů až do voleb vládě nic nehrozí. Slušná nekomunikace v aroganci spíše přitvrdí.