V toku let – a těch je dnes 113 – prošlo divadlo řadou změn, ale vzhled zůstává de facto stálý už spoustu let. Jen mu v polovině padesátých let minulého století přistavěli vstupní trakt. Ale co se nezměnilo pochopitelně ani trochu, to je umístění divadelní budovy kousek pod hlavní silnicí, kousek nad kolonádou. Na místě, které není vidět odevšad, či spíše odnikud, a přitom dává tomuto zajímavému kulturnímu stánku punc výjimečnosti.

Historie je dlouhá, a je tudíž pochopitelně velmi zajímavá. Perličkou či spíše perlou je fakt, že hned na samém začátku působení, respektive ve druhém roce, tu mělo domovskou scénu pražské smíchovské Švandovo divadlo. Herci bydleli ve vile Valaška…

A ještě o kousíček zpět. Když se koncem června roku 1908 divadlo otevíralo, přivítaly přítomné zpěvem z děl Smetanových či Dvořákových manželky lázeňských lékařů a den poté se tu hrála Vrchlického Noc na Karlštejně.