Jmenuji se Julia a je mi 29 let. Narodila jsem se v malém městě Ochtyrka na severovýchodě Ukrajiny. Ochtyrka leží přibližně 100 km západně od Charkova a přes 1900 kilometrů od Sokolova. V roce 2010 jsem skončila školu a nastoupila na Pedagogickou akademii v Charkově, obor učitel informatiky. V 5. ročníku akademie jsem poznala svého budoucího manžela Vadima. Začali jsme spolu bydlet. Nastoupila jsem do školy jako učitelka a zároveň jsem ještě studovala. Můj starší bratr v té době pracoval v České republice a nabídl mi, zda nechci přijet s manželem za ním.

Po příjezdu do Česka jsme pracovali ve skladu Auto Kelly v Praze. Po vypršení víza jsme se vrátili do Charkova. V roce 2018 jsme měli malou svatbu a v prosinci 2018 se nám narodila dcera, kterou jsme pojmenovali Maria na počest manželovy babičky. Když byly dceři dva měsíce, dostal manžel jednopokojový byt. Pomalu jsme začali zařizovat naše rodinné hnízdečko, krok za krokem, šetřili jsme hřivny jednu ke druhé. Postupně jsme si kupovali všechno od obyčejné lžíce a vidličky až po skříňky, pohovku a spotřebiče, jako všichni mladí lidé po celém světě. Na dovolenou jsme často jezdili s celou rodinou k Černému moři. Dcera Maria byla poprvé u moře, když jí bylo osm měsíců.

Po skončení mateřské holčička nastoupila v září 2021 do školky. Manžel celou dobu pracoval v továrně na výrobu asfaltu jako řidič. Od června 2022 jsem si chtěla najít práci učitelky poblíž našeho domova. Prostě jsme žili běžným životem, jako obyčejná rodina, a plánovali si budoucnost. To vše se ale změnilo letos 24. února. V ten den začala válka. Válka - jak děsivé slovo. Stále nemohu uvěřit, že to není sen, ale skutečnost, která se děje. A ptám se, proč jsem se ještě z toho snu neprobudila.