Pan kardinál Duka uznal za vhodné oblažit český veskrze ateistický národ názorem katolické církve na vznik Československé republiky ve vysílání Českého rozhlasu. Prohlásil, že to nebyly český a slovenský národ, kdo rozbil „žalář národů“. Podle katolické církve šlo jen o politickou hru tří otců zakladatelů s níž zbytek národa neměl mnoho společného. Nedivím se katolické církvi, že chce republikánskou tradici přemalovávat k obrazu svému. Vždyť republika byla z pohledu církve vždy ten nejhorší nepřítel.

Každý republikán, opravdu sebevědomý občan, který věří více v přirozenou rovnost všech lidí než v boha a v moc lidu více než v tu nadpozemskou, by měl znát skutečný důvod a historii vzniku své republiky. Přestože Masaryk, Beneš a Štefánik ve čtyřech válečných letech první světové války prokázali geniální státnickou prozíravost daleko přesahující myšlenkové klima jejich doby, byla to především československá historická zkušenost s Rakouskem-Uherskem, která pomohla rozbít „žalář národů“.

Při hodnocení vzniku našeho samostatného státu se vytrvale zapomíná celkový kontext, který k jeho vytvoření vedl. Předcházelo mu důležitých sedmdesát let od jara roku 1848 do podzima roku 1918. Od dopisu Františka Palackého velkoněmeckým liberálům do Frankfurtu po Masarykovu Washingtonskou deklaraci. Přehlídka mnohých českých kompromisů, umírněných žádostí a proseb o pouhé zrovnoprávnění českého národa s ostatními národy monarchie narážející do rakousko-německé (maďarské) arogance a neústupnosti. Rok 1848, padesátá léta, rakousko-uherské vyrovnání (na úkor ostatních), fundamentální články, pokusy o punktace...

A třeba říci a vyzdvihnout, že někdy byl odpor proti Čechům kladen i v rozporu s názorem samotného císaře Františka Josefa. Tento odpor germánského (maďarského) proti cizímu, nejen slovanskému, ale zejména proti němu, nebyl totiž nikdy záležitostí konkrétních historických osobností, nýbrž obecným, kolektivním postojem rozhodující většiny rakouských Němců a Maďarů. Tento fakt je třeba dnes obvlášť zdůraňovat a trvat na něm. Jsou pro něj nezpochybnitelné historické důkazy.