Podzimní volby do poslanecké sněmovny slibovaly přinést změnu. Změnu tvrdohlavě prosazovaného, ve své podstatě extrémistického, neoliberalistického konceptu. Měly konečně zastavit tunelování státu, zastavit ten očividný trend, kdy se čím dál víc lidí nedokáže uživit poctivou prací, zatímco ti nejbohatší nahoře už ztučněli tak, že „neprojdou dveřmi“ a jejich majetek je natolik velký, že nejsou jen pouhými miliardáři, nýbrž spíše mocnými knížaty kontrolujícími politiku, média i zákony. Volby měly být demonstrací odporu národa k obludným církevním restitucím. Potvrzením síly české republikánské tradice postavené proti maloměšťáckému elitářství, proti prázdné bublině knížecího „étosu“. Volby měly pragmaticky zhodnotit přínos pravicové politiky naší republice za posledních 24 let. Měly být volbami peněženek.

Jaká je skutečnost?

Máme nyní novou koalici. V její koaliční smlouvě si můžeme přečíst mnohá slova o tom, co všechno chce podporovat. Koaliční smlouva se stala předobrazem programového prohlášením nové vlády. Nyní můžeme dobře vidět, že stěžejní představy koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL se neopírají o žádný nový koncept, který by změnil základní příčiny katastrofální situace našeho státu.

Hlavní příčinou všech problémů je nedostatek financí zapříčiněný vysycháním příjmových zdrojů státní pokladny, nevůle a neschopnost podnítit skutečně zásadní nárůst výkonu české ekonomiky a pochopitelně neuvěřitelné přímé i nepřímé vyvádění finančních prostředků z veřejných rozpočtů.

K poslednímu patří také neoliberalistická představa, že pokud parazituje na sociálních dávkách občan, vzniká obrovský problém, který může zruinovat stát. Pokud ale těží z daňových úlev podnikatel, je to vynikající úspěch! Po letitých zkušenostech mnoha států po celém světě bychom si ale i my mohli připustit, že nemajetný občan (ať už je pravicová představa, že jde o druh parazita pravdivá nebo ne) sociální dávky rozpustí opět v ekonomice státu a nikam s nimi neuteče (a tudíž se peníze z části opět vrátí do státní kasy). Zatímco daňovými prázdninami pobízený investor nedá státu ani korunu, zaměstná lidi s co nejnižšími platy a po skončení daňových prázdnin odejde jinam, což způsobí krach mnoha místních subdodavatelů a zvýší nezaměstnanost. Celkově se tento přístup státu hrubě nevyplácí a znamená pro něj závažné ekonomické problémy, těžkou kocovinu příjmů státního rozpočtu a jako „bonus“ navýšení výdajů na nezaměstnanost.
 
A jakýže má naše nová vláda hlavní recept na rozeběhnutí české ekonomiky?

„Systém pobídek pro zahraniční i domácí firmy.“ Komentáře tedy netřeba…

Kromě toho počítá s investicemi do zateplení budov a retence vody v krajině. To také tím hlavním ekonomickým startérem nebude.

Klíčovou roli sice přikládá ekonomické diplomacii při vývozu zboží a stimulaci projektů s vysokou přidanou hodnotou. Nicméně tak nějak zapomíná, že nemá koho stimulovat. Česká ekonomika je ve své podstatě držena zahraničními vlastníky. Zbytek už dávno zkrachoval, nebo se jedná o malé a střední subdodavatele, kteří ze své podstaty nikam „prorážet“ nemohou a nové technologie také neocení - protože prostě vyrábí, co a jak jim určí hlavní zadavatel.

Pokud by tedy vláda chtěla dosáhnout skutečného řešení problému „B“, musela by nejdříve učinit krok „A“ – tedy vytvořit nebo podpořit vznik nových výrobních kapacit s vlastními originálními výrobky ve vlastnictví občanů nebo státu, kteří by pak odváděli daně do českého státního rozpočtu!

Jedině takovéto nové ekonomické subjekty – bez zásadního vlastnického podílu tradičních zahraničních společností – mohou přinést jednak úlevu pro státní rozpočet, dále úspěšné dlouhodobé využití high-technologických projektů a také pomoci smysluplně zvýšit zaměstnanost a řešit jiné zásadní sociální problémy.

A zatím čteme v médiích, že v české populaci je ohroženo 1,5 milionu lidí chudobou a sociálním vyloučením. Přitom jen 6% z nich je tvořeno důchodci. Zásadní a čím dál větší podíl z těchto občanů tvoří skupina lidí zařazená do kategorie „pracující chudoba“. To jsou například právě ti lidé, kteří pracují u oněch „úžasných“ zahraničních investorů, na které ještě platí své daně, aby je k nám stát přilákal, a tak mohl investor zneužívat jak stát, tak občany. Pracují – mnohdy „do zblbnutí“, v hrozných podmínkách – a stejně se nemohou ani uživit!

A co hodlá řešit naše nová koalice? Zákony, které nemohou odstranit základní problém.

Celý ten dnešní kolotoč „obchodu s chudobou“ nevzniká jen proto, že máme špatné zákony. To je souběžný efekt té hlavní - ekonomické - příčiny. Tou je fakt, že dochází k cílenému zbídačení části obyvatelstva dvě dekády trvajícím tlakem na udržování maximálně nízkých mezd a vysoké nezaměstnanosti. Lidé uvržení do chudoby pak už nemají jinou možnost než se zadlužit a být vydáni na pospas loupežníkům všeho druhu. Řešením této příčiny – to není žádná nová myšlenka - je celková změna struktury ekonomiky s důrazem na vytváření vlastních ekonomických kapacit, které přinesou nová, kvalifikovaná pracovní místa a tomu odpovídající mzdy.