Vážené kolegyně a vážení kolegové,

my dnes projednáváme ten přerušený bod, novela zákona o spotřebitelském úvěru. Já jsem už tady vystoupil včera s faktickou poznámkou, já na ni navážu a navážu i na paní ministryni. Jenom je potřeba na začátku říct pro ty z vás, kteří jste tady v sále nebyli, že ten zákon o spotřebitelském úvěru v rámci ochrany spotřebitele nastavuje nové podmínky, jak co se týká například posuzování úvěruschopnosti těch jednotlivých klientů na nebankovním trhu, kteří žádají o půjčky na nebankovním trhu, a zároveň, a to bude asi předmětem té největší diskuse, tento zákon navrhuje cenové stropy těch nemimobankovních (mimobankovních?) půjček a možná v tom bude právě zakopaný pes.

Děkuji, pane místopředsedo. A právě ty cenové stropy mohou být takovou pastí, protože vlastně si můžeme klást otázku, jaké cenové stropy jsou správné. Jak od stolu my můžeme určit, jaký ten cenový strop je adekvátní vůči tomu, aby ten klient, a jsou to většinou rodiny, které nemají dostatečné prostředky na to, aby mohly překlenout i třeba takovou v uvozovkách drobnost a pro ně velkou věc, když jim odejde elektrospotřebič a oni nemají na nákup nového, tak jdou pro půjčku na nebankovní trh.

Tak ten cenový strop, respektive ten strop toho úvěru a těch úroků je určitou pastí, protože ta potřeba přece u těch klientů nikdy nezmizí. A oni pak mohou odejít do nějaké šedé zóny k nějaké lichvě, protože ty peníze budou potřebovat, budou je shánět a dostanou se do prostředí, které nebude vůbec regulováno a nebudou mít vůbec žádné podmínky. Já jsem to tady potřeboval jenom uvést, abychom věděli, o čem se vlastně budeme bavit.