K ústeckému regionu má podle všeho vřelý vztah, což kvitovala řada účastníků jeho poslední návštěvy - přímo to hodnotit nemohu, neboť jsem k těmto jednáním nebyl přizván, ani s panem prezidentem o našem kraji nejednal. Že je zde třeba urychleně řešit otázky spojené s nedokončenou infrastrukturou, nedostatkem pracovních příležitostí, ztráty perspektiv pro mladé a vzdělané lidi, kšeftováním s chudobou, vzrůstající kriminalitou, násilím a nesnášenlivostí ve společnosti apod., je jasné i panu prezidentovi - a je třeba začít bezodkladně konat ať již s prolomením nebo bez prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Totiž hlavní problém devastace ústeckého kraje se z životního prostředí přesunul do oblasti sociální - lidské a vztahové.

Působení pana prezidenta směrem k zahraničí je velmi těžké hodnotit - on upozorňuje na to, co se stejně mezi běžnými lidmi šušká, a sice že jsme se opět stali poskoky mocností, které nás - když bude nejhůř - opět hodí "přes palubu". Čili bychom měli být v těchto mezinárodních vodách velmi obezřetní a maximálně prozíraví. Osobně se domnívám, že bychom měli maximálně těžit z naší strategické geopolitické polohy - a sice být jakýmsi logickým a přirozeným prostředníkem mezi "západem" a "východem", protože k oběma světům máme v různé podobě blízko - ovšem tuto roli jsme zatím pramálo zvládli. Ostatně jen čas ukáže, kdo měl nakonec pravdu, a jaké spojenectví pro nás bude mít fatální důsledky.