Vážený pane ministře,
já, jako starobní důchodce po 55leté lékařské praxi, s důchodem 13 000 Kč měsíčně, z 96 procent nevidomý, přemýšlím, jak od 1. 1. 2018 zmohu provádět elektronickou preskripci pro sebe a rodinné příslušníky.
Kde vezmu finanční prostředky na koupi počítače, lékařského programu, prostředky k placení připojení k internetu a jak to při svém hendikepu zvládnu obsluhovat.
Ale nejde pouze o mne, nýbrž i o aktivně působící lékaře – důchodce, aby ze zákona mohli elektronicky předepisovat léky.
To, že pojišťovny na jeden recept přispějí částkou 1,87 Kč, zaručí většině lékařů v důchodovém věku návratnost nutné investice cca za 100 let.
Odpovíte mi, proč musí být zákonem daná povinnost výhradně elektronických receptů? Proč se nemůže dostatečně inteligentní lékař rozhodnout sám? Co má dělat lékař v akutní situaci, když selže technika (zavirovaný program, výpadek elektřiny, porucha zařízení apod.), nepoškodí se tím pacient i lékař? Proč se lékař nemůže rozhodnout sám, zda bude používat preskripci elektronickou či klasickou, případně je v závislosti na momentální situaci kombinovat bez zákonem daného nařízení?
Děkuji za Vaši odpověď.
MUDr. Bohdan Babinec, CSc.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
