Článek byl převzat z Profilu Margita Balaštíková - Vládní kádrová politika v Bruselu selhala

Když ho nezískala, kdyby alespoň netvrdila, že okrajová agenda mezinárodní spolupráce vlastně tím významným portfoliem je.

Skutečnost je velmi prostá: Jozef Síkela za svůj život žádné zvláštní schopnosti neprokázal. Kariéru udělal v bankovnictví, které o něj ale v roce 2020 ztratilo zájem. Rakouská Erste se ho zbavila a nikdo jiný už mu dobrou pozici nenabídl. Jozef Síkela se tedy vrhnul na politiku a s pomocí sobě podobných v hnutí STAN se stal ministrem - nahradil svého přítele Michalíka, který se ministerského postu vzdal vzhledem k pověsti, kterou měl.

Jako ministr průmyslu nadělal Síkela řadu chyb - od promeškaných šancí zastropovat cenu elektřiny až po zcela nesmyslný nákup plynovodů, které jsou v podstatě k ničemu. Předsedkyně EK vzala tedy českou nominaci na eurokomisaře a svěřila mu agendu, ve které se od Jozefa Síkely nic nečeká a kde také nemůže nic moc pokazit.

Vláda se dnes závistivě ohlíží za portfoliem Slovenska, které do EK vyslalo zkušeného, schopného a pracovitého eurokomisaře Šefčoviče, který bude mít na starosti obchod, tedy skutečně silné portfolio. Slovenský premiér nic předem nevyhlašoval, s ničím se nechlubil a možná by se dalo i říct, že v rámci EU má Slovensko pozici oponentní země.

Premiér Fiala si liboval, jak je v Bruselu oblíbený, jak skvěle je hodnoceno jeho předsednictví a jak úžasně se mu daří prosazovat celoevropská řešení. Pravda je evidentně jiná - Česko je v rámci EU méně významným členem a vláda se svou kádrovou politikou prostě neuspěla. Nominovala slabého kandidáta, protože právo nominace si podržela parta kariéristů STAN a k těm se kvalitní odborníci a lidé s profesní autoritou prostě nehrnou.

Příběh Jozefa Síkely je smutnou vizitkou pozice, kterou jsme si za pouhé dva roky v Bruselu vytvořili.